Octan chromnatý
Octan chromnatý je komplexní sloučenina chromu, která se obvykle vyskytuje jako hydratovaný dimer se vzorcem Cr2(CH3CO2)4(H2O)2, který bývá často zjednodušován na Cr2(OAc)4(H2O)2. Atomy chromu v molekule jsou spojeny čtvernou vazbou. Látka je citlivá na vlhkost a při její oxidaci dochází k výrazné změně barvy.
| Octan chromnatý | |
|---|---|
-acetate-dimer-3D-balls.png) Strukturní vzorec dimeru | |
| Obecné | |
| Systematický název | ethanoát chromnatý |
| Sumární vzorec | C8H16Cr2O10 |
| Vzhled | cihlově červená pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 14976-80-8 |
| PubChem | 120304 |
| SMILES | [Cr+]1234([O+])#[Cr+]([O+])(o[c-](C)o1)(o[c-](C)o2)(o[c-](C)o3)(o[c-](C)o4) |
| InChI | 1S/2C2H4O2.Cr/c2*1-2(3)4;/h2*1H3,(H,3,4);/q;;+2/p-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 376,198 g/mol |
| Teplota tání | dehydratace |
| Hustota | 1,79 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný v horké vodě |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | málo rozpustný v methanolu |
| Měrná magnetická susceptibilita | −1,357×10−6 cm3/g |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | jednoklonná |
| Koordinační geometrie | osmistěnná |
| Dipólový moment | 0 Cm |
| Bezpečnost | |
 GHS07 Varování[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kromě hydratovaného octanu chromnatého lze připravit i jeho bezvodou formu. Cr2(OAc)4(H2O)2 je načervenalý diamagnetický prášek, je však možné získat i deskovité krystaly kosočtvercovitého tvaru. Nízká rozpustnost octanu chromnatého ve vodě a methanolu odpovídá jeho neiontové povaze.
_acetate.jpg)
Struktura editovat
V molekule Cr2(OAc)4(H2O)2 se nacházejí dva atomy chromu, dvě molekuly vody jako ligandy a čtyři octanové skupiny jako můstkové ligandy. Na každý chrom jsou koordinovány čtyři atomy kyslíku (po jednom z každé octanové skupiny) vzájemně uspořádané do tvaru čtverce, jedna molekula vody a druhý atom chromu (naproti molekule vody); tím má celá molekula oktaedrickou koordinační geometrii. Atomy chromu jsou propojeny čtvernou vazbou a molekula má (bez ohledu na umístění atomu vodíku) symetrii D4h. Stejnou strukturu mají i dihydráty octanu rhodnatého a octanu měďnatého, i když u těchto sloučenin k sobě atomy kovů nejsou tak blízko.[2]
Uvedená čtverná vazba vzniká překryvem orbitalů d jednotlivých atomů chromu; vazbu sigma vytváří překryv orbitalů dz2, překryvy orbitalů dxz a dyz dávají vzniknout dvěma vazbám pí a překryvem orbitalů dxy se tvoří vazba delta. Tato čtverná vazba má také nízký magnetický moment a malou délku (236,2 ± 0,1 pm); vzdálenost atomů chromu je však kratší, přibližně 184 pm.[3]
Historie editovat
Octan chromnatý poprvé popsal roku 1844 Eugène-Melchior Péligot; zřejmě šlo o dimerní formu Cr2(OAc)4(H2O)2.[4][5] Neobvyklá struktura, podobná octanu měďnatému, byla objevena roku 1951.[6]
Příprava editovat
Prvním krokem při přípravě octanu chromnatého je obvykle redukce vodného roztoku chromité soli kovovým zinkem.[7] Vzniklý modrý roztok následně reaguje s octanem sodným, přičemž se vysráží octan chromnatý jako světle červený prášek.
- 2 Cr3+ + Zn → 2 Cr2+ + Zn2+
- 2 Cr2+ + 4 OAc− + 2 H2O → Cr2(OAc)4(H2O)2
Příprava Cr2(OAc)4(H2O)2 se využívá k otestování syntetických dovedností a trpělivosti vysokoškolských studentů v laboratořích anorganické chemie, neboť i malé množství vzduchu vniklého do aparatury se projeví odbarvením jinak červeného produktu.[8]
Bezvodou formu octanu chromnatého (a také dalších chromnatých karboxylátů) lze získat z chromocenu:
- 4 RCO2H + 2 Cr(C5H5)2 → Cr2(O2CR)4 + 4 C5H6
Takto lze připravit bezvodou formu přímým postupem.[9]
Díky své snadné přípravě se Cr2(OAc)4(H2O)2 používá jako výchozí látka pro přípravu dalších chromnatých sloučenin.
Místo kyseliny octové lze použít i jiné karboxylové kyseliny a jako zásada nemusí sloužit jen voda, tím lze získat mnoho rlzných analogů octanu chromnatého.
Použití editovat
Octan chromnatý má jen malé praktické využití. Používá se k dehalogenaci organických sloučenin jako jsou α-bromketony a chlorhydriny.[10]
Odkazy editovat
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Octan chromnatý na Wikimedia Commons
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chromium(II) acetate na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Chromous acetate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Frank Albert Cotton; R.A. Walton. Multiple Bonds Between Metal Atoms. Oxford: Oxford University Press, 1993. Dostupné online. ISBN 0-19-855649-7. (anglicky)
- ↑ Frank Albert Cotton; E.A. Hillard; C.A. Murillo; H.-C. Zhou. After 155 Years, A Crystalline Chromium Carboxylate with a Supershort Cr–Cr Bond. Journal of Chemical Education. 2013, s. 802–803. Bibcode 2013JChEd..90..802J. (anglicky)
- ↑ Eugène-Melchior Péligot. Sur un nouvel oxide de chrome. Comptes rendus de l'Académie des Sciences. 1844, s. 609–618. (francouzsky)
- ↑ Eugène-Melchior Péligot. Recherches sur le chrome. Annales de chimie et de physique. 1844, s. 527–548. (francouzsky)
- ↑ J.N. Van Niekerk; F.R.L. Schoening. X-Ray Evidence for Metal-to-Metal Bonds in Cupric and Chromous Acetate. Nature. 1953, s. 36–37. (anglicky)
- ↑ L.R. Ocone; B.P. Block. X-Ray Evidence for Metal-to-Metal Bonds in Cupric and Chromous Acetate. Inorganic Syntheses. 1966, s. 125–129. ISBN 978-0-470-13239-5. (anglicky)
- ↑ W.L. Jolly. The Synthesis and Characterization of Inorganic Compounds. [s.l.]: Prentice Hall, 1970. Dostupné online. ISBN 0-19-855649-7. S. 442–445. (anglicky)
- ↑ L. Beneš; J. Kalousová; J. Votinský. Reaction of Chromocene with Carboxylic Acids and Some Derivatives of Acetic Acid. Journal of Organometallic Chemistry. 1985, s. 147–151. (anglicky)
- ↑ T. Ray. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. Příprava vydání L. Paquette. [s.l.]: J. Wiley & Sons, 2004. Kapitola Chromium(II) Acetate. (anglicky)