Nomokánon
Nomokánon (řecky Νομοκανών, Nomokanōn; z řeckého slova nomos – zákon a kánon – měřítko) je sbírka právních předpisů obsahující prvky z obojího práva – římského i kanonického práva.
Byzantské nomokánony editovat
Sbírky tohoto druhu byly pouze východního práva. Konstantinopolská církev měla pouze dvě základní nomokanonické sbírky.
Nomokánon cyrilometodějský editovat
Jedná se o sbírku církevních ustanovení a profánních zákonů, napsaných ve staroslověnštině a majících vztah k církvi. Vznik kodexu je kladen do období před rokem 880,[1] z řečtiny jej přeložil a editorem konečného znění byl starší ze soluňských bratří, slovanský věrozvěst sv. Metoděj.[2] Formou i jazykem navazuje na starší právní spis Zákon sudnyj ljudem, který v tehdejší právní praxi tvořil civilní složku tohoto souboru.
Charakteristika Nomokánonu editovat
Jeho text se zachoval ve dvou staroruských rukopisech z přelomu 13.–14. (Usťužský neboli Rumjancevský) a začátku 16. století (Joasafovský)[2], předlohou pro překladatele se stala byzantská církevněprávní příručka Synagoga Jana Scholastika (v letech 565–577 konstantinopolský patriarcha Jan III. Scholastikos). Ve staroslověnské úpravě však došlo k vypuštění více než třetiny textu původního dokumentu, zejména kánonů pro moravské poměry buď méně aktuálních nebo opakujících závěry různých synod k téže věci.
Úvod obsahuje krátkou historii všeobecných církevních sněmů od 1. (nikajského) do 4. ekumenického koncilu v Chalkedonu, v jeho závěru je zmíněno 68 kánonů Basileila Velikého (330-379). Na něj navazuje přehled názvů všech zákonných ustanovení (titulů), v třetí části následuje jejich výklad s podpůrnými citacemi platných kánonů přijatých jednotlivými synodami.
Jazyk překladu se odlišuje od cyrilometodějských biblických textů zejména preferencí jejich srozumitelnosti před doslovností, slovní zásoba poměrně široce zohledňuje a využívá specifické hovorové i terminologické zvláštnosti moravského jazykového prostředí, včetně nezbytné tvorby nových právních termínů.
Kodifikace moravského Nomokánonu neměla význam jen ve sféře právní, představovala také významnou součást pokusu arcibiskupa Metoděje, jeho žáků i následovníků o konsolidaci společenských poměrů, komplikovaných mj. vzájemnými střety s franským klérem. Proti němu bylo nezbytné hájit staroslověnskou vzdělanost i liturgii nejvyšší morální autoritou své doby – kanonickým právem.[3]
Nomokánon a Zákon sudnyj ljudem, spolu s Metodějovou Adhortací k soudcům-knížatům[4] i Velkomoravským penitenciálem (Zapovědi svatých otců)[5] tvoří základní díla cyrilometodějského právního odkazu.
Nomokánon sv. Sávy editovat
Nomokánon sv. Sávy (srbsky Zakonopravilo, Savino Zakonopravilo) je první srbskou ústavou a nejvyšším kodexem Srbské ortodoxní církve, dokončeným v roce 1219.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ HAUPTOVÁ, Zoe. Nomokánon. In: OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury. Praha: Academia, 2000. Dostupné online. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M-O. S. 549.
- ↑ a b Život sv. Metoděje : legendy [online]. MORAVIA MAGNA [cit. 2013-05-18]. Dostupné online.
- ↑ Dějiny české literatury. 1. Praha : Československá akademie věd, 1959. 531 s. s. 34
- ↑ Lexikon české literatury – díl 3, svazek I (M-O), Academia, Praha 2000, str. 249
- ↑ Lexikon české literatury – díl 3, svazek II (P-Ř), Academia, Praha 2000, str. 864-865
Literatura editovat
- Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 34, 39, 44.
- Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 629–630.
- HAVLÍK, Lubomír Emil. Kronika o Velké Moravě. Brno : Blok, 1987. 273 s. (2. dopl. a upr. vydání Brno : Jota, 1992. 339 s. ISBN 80-85617-04-8).
- HAVLÍKOVÁ, Lubomíra. Recepce byzantských právních památek ve slovanském, zejména velkomoravském prostředí (reflexe v české právní historii). In Poznávanie kulturního dedičstva sv. Cyrila a Metóda : monografia príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencii Nitra, 3. júl 2007. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre–Filozofická fakulta ; Ústav pre výskum kultúrneho dedičstva Konštantína a Metoda, 2007. 250 s. ISBN 978-80-8094-239-7. S. 54–68.
- Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. IV. Leges textus iuridici supplementa / Open edendo praefuit Lubomír Havlík (k vydání připravil kolektiv autorů). Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně–filosof. fakulta, 1971. 453 s. S. 205–363.
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 549–550.
- VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863–885. 2. vyd. Praha : Vyšehrad ; Řím : Křesťanská akademie, 1996. 340 s. ISBN 80-7021-169-5 (1. vydání Praha : Lidová demokracie, 1966. 290 s.).
- VAŠICA, Josef. Metodějův překlad nomokanonu. Praha : Slovanský ústav, 1955. 41 s.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nomokánon na Wikimedia Commons
