Nihonšoki
Nihonšoki (日本書紀, Japonská kronika) je druhou nejstarší japonskou dochovanou kronikou.[1] Dílo, zvané také někdy Nihongi (日本紀, Japonské anály), se začalo sepisovat na příkaz císaře Temmua a bylo dokončeno roku 720 za vlády císařovny Genšó. Je pokračováním a doplněním předcházející kroniky Kodžiki z roku 712, se kterou tvoří nejdůležitější pramen pro poznání nejstarších japonských dějin.[2]
| Nihonšoki | |
|---|---|
.jpg) | |
| Autor | Toneri a Ó no Jasumaro |
| Původní název | 日本書紀 |
| Země | Japonsko |
| Jazyk | klasická čínština a japonština |
| Žánr | official history |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik kroniky editovat
Na rozdíl od literárního a mytologického charakteru Kodžiki je Nihonšoki vytvořena především jako dílo historické. Její sestavovatelé, mezi kterými byl i tvůrce Kodžiki dvořan Ó no Jasumaro (太 安万侶, asi 660-723),[3] se pod vedením prince Toneriho (舎人親王, 676–735) opírali o dnes již nedochovaná historická díla a o úřední záznamy z provincií, které jsou v díle citovány.[2][4] Kronika je sepsána čínsky po vzoru čínských historických děl, z nichž přebírá styl a někdy i celé věty.[4]
Roku 797 se kronika dočkala pokračování nazvaného Šoku Nihongi (続日本紀), které obsahuje japonsky psané a rétoricky stylizované císařské výnosy, nejstarší památky čistě japonské prózy.[4] Tyto dvě kroniky jsou prvními dvěma ze šesti národních japonských historických děl nazývaných souhrnně Rikkokuši (六国史, Šest státních kronik[5]), ve kterých byly dějiny Japonska dovedeny až do roku 887. Po Šoku Nihongi následovaly Nihonkóki (840), Šoku Nihonkóki (869), Montoku džicuroku (879) a Sandai džicuroku (901).
Obsah kroniky editovat
Kroniku tvoří třicet svazků,[4][6] další svazek obsahující genealogie se nedochoval.[2] První svazky jsou sice také věnovány mytologii a vládě legendárních císařů počínaje prvním z nich, synem nebes Džimmuem, ale další pojednávají o událostech historických, které s tím, jak se blíží datu vytvoření kroniky, nabývají na stále větší věrohodnosti. Časově je kronika dovedena až do vlády císařovny Džitó (686–697). Na rozdíl od kroniky Kodžiki jsou v ní také zmínky o vztazích k sousedním zemím[7] a v názvu kroniky se vyskytuje slovo Nihon, kterým Japonci začali označovat svou zemi ve vztahu k cizině.[2]
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nihonšoki na Wikimedia Commons - (japonsky) japonský rukopis na webu University Waseda
Reference editovat
- ↑ JHTI - Nihon Shoki. pnc-ecai.oiu.ac.jp [online]. [cit. 2016-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-21.
- ↑ a b c d Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 220
- ↑ Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 228
- ↑ a b c d Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 164-165
- ↑ REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2000. 441 s. ISBN 80-7106-391-6.
- ↑ Nihon shoki | Japanese chronicles [online]. [cit. 2016-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 45
