Nigerijská občanská válka
Občanská válka v Nigérii, nebo také Nigerijsko-biaferská válka, byl válečný konflikt mezi Nigérií a republikou Biafra, odehrávající se v letech 1967–1970.
| Nigerijská občanská válka | |||
|---|---|---|---|
 Mapa státu Biafra v červnu 1967 | |||
| Trvání | 6. července 1967 – 15. ledna 1970 | ||
| Místo | Jihovýchodní Nigérie | ||
| Výsledek | Vítězství Nigérie | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| 1–3 mil. mrtvých celkem | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Příčiny války editovat
Napjatá situace byla v Nigérii již od jejího vzniku v roce 1960. Hlavními příčinami sporů byly boje o moc v rámci federální struktury mezi etnickými skupinami. Hlavními etniky, žijícími v této africké zemi, jsou Hausové – muslimové žijící na severu země, Jorubové žijící na západě a křesťanští Igbové, obývající jihovýchod země.
15. ledna 1966 došlo k neúspěšnému vojenskému převratu, při kterém byli zavražděni přední nigerijští politici, mezi nimi i ministerský předseda. Parlament pověřil igboského generála Johna Thomase Aguyi-Ironsiho, aby obnovil pořádek. Ten však v zemi nastolil vojenskou diktaturu a jmenoval pro každou oblast vojenského guvernéra. Tím, že v nejvyšších funkcích byli Igbové, se rozšířily obavy mezi obyvateli Severní oblasti (Hausy) a vyústily v pogromy proti Igbům. 29. června 1966 byl při dalším vojenském puči generál Ironsi zavražděn a v čele nové vojenské vlády stanul podplukovník (a později generál) Yakubu Gowon.
Gowon uchopením moci vrátil Nigérii federální zřízení a propustil některé vězněné politiky. K vypracování nové ústavy byla svolána celonigerijská ústavní konference, která měla řešit mj. etnické problémy či nové administrativní členění federace. Do každé z těchto oblastí byl dosazen vojenský guvernér. Na východě to byl plukovník Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu, který však Gowona neuznával jako vrchního velitele armády a usiloval o co největší autonomii Východní oblasti. V rostoucím napětí mezi guvernérem východní oblasti a představiteli Gowonova režimu bylo nesnadné uspořádat schůzku, na které by se tato situace vyřešila. Na začátku ledna 1967 se obě strany setkaly v ghanském městě Aburi. Gowon i Ojukwu jednání považovali za úspěšná, situace se však nezlepšila. Spíše naopak.
Průběh války editovat
Ojukwu prohlásil Východní oblast za Republiku Biafru a zrušil svazky s Nigérií. Spoléhal na to, že v Biafře jsou tři čtvrtiny nigerijských ropných zdrojů a že tím pádem bude podporován zahraničními státy. K dalším propagandistickým účelům využíval faktu, že Igbové jsou křesťanského vyznání a těžil z předsudků vůči muslimům. Mnoho afrických politiků však rychle pochopilo, že za sebeurčením Igbů stojí vážné nebezpečí, a to v podobě územní celistvosti jiných států subsaharské Afriky, v nichž také existují etnické problémy.
V červenci 1967 začala občanská válka. Nigérie, která na ni nebyla připravena, byla během prvních tří týdnů zaskočena biafarskou ofenzívou. Teprve v srpnu se jí podařilo zastavit postup separatistických jednotek. Postupem času však lépe vyzbrojená a početnější nigerijská armáda získala zpět ztracená území, vpadla do Biafry a dobyla hlavní město Enugu. Válka přinášela stále větší ztráty na lidech i materiálu. Vážným problémem byli také uprchlíci a nedostatek potravin. Nigérie uzavřela východní hranici s Kamerunem a zesílila hospodářskou blokádu.
Ojukwu však odmítl kapitulovat a dál vedl uvnitř své země guerillovou válku. Vojensky byl pád Biafry jen otázkou času. V květnu 1968 probíhala v Kampale jednání mezi Nigérií a Biafrou, na nichž federální zástupci žádali ukončení bojů. Ojukwu však odmítl. Na pomoc hladovějícímu obyvatelstvu byly zorganizovány humanitární akce. Nigerijská vláda později zakázala veškeré lety do Biafry. V dubnu v Monrovii a v srpnu v Kampale 1969 proběhla další neúspěšná jednání. Biaferští vojáci byli v zoufalé situaci. 11. ledna 1970 Ojukwu uprchl do Pobřeží slonoviny a o 2 dny později přijal Gowon kapitulaci.
Oběti a hodnocení příčin editovat
Tento konflikt si vyžádal více než milion civilních obětí, které zemřely přímým zabitím nebo hladem, což bylo konstatováno již v době konfliktu.[5] Igbové byli podle některých zdrojů obětí genocidy ze strany nigerijské vlády.[6] Jiné analýzy poukazují na to, že Ojukwu chtěl propagandisticky využít vysoký počet obětí války právě poukazem na genocidu, zmezinárodnit konflikt a upevnit tak nový stát. K tomu se dodává, že federální vláda se snažila řešit konflikt vnitrostátně, potlačovat povstalce, nikoliv igbojský lid.[7]
Reference editovat
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.litencyc.com [online]. [cit. 2012-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-20.
- ↑ Archivovaná kopie. www.clickafrique.com [online]. [cit. 2012-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-23.
- ↑ http://www.igbokwe.org/onyii.html Link dead, but available through http://web.archive.org/web/20090306033120/http://www.igbokwe.org/onyii.html
- ↑ a b http://www.africamasterweb.com/BiafranWarCauses.html
- ↑ BOUČEK, Jaroslav. Krev na hladině olejových řek. S. 7. Rudé právo [online]. 1967-11-30 [cit. 2022-02-02]. S. 7. Dostupné online.
- ↑ ANYADUBA, Chigbo Arthur. Nigerian writers compare genocide of Igbos to the Holocaust. The Conversation [online]. 2019-02-12 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOLEČEK, Vít. Etnické a náboženské konflikty v Nigérii. Olomouc, 2014 [cit. 2022-02-02]. Diplomová práce. Univerzita Palackého. Vedoucí práce Miloš Fňukal. s. 46–47. Dostupné online.
