Mychajlo Kocjubynskyj
Mychajlo Mychajlovyč Kocjubynskyj (ukrajinsky Михайло Михайлович Коцюбинський, 17. září 1864 Vinnycja – 25. dubna 1913 Černihiv) byl ukrajinský spisovatel a veřejný činitel.
| Mychajlo Kocjubynskyj | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5.jul. / 17. září 1864greg. Vinnycja |
| Úmrtí | 12.jul. / 25. dubna 1913greg. (ve věku 48 let) Černihiv |
| Příčina úmrtí |  Q4373090 |
| Místo pohřbení | Černihiv |
| Pseudonym | Захар Козуб |
| Povolání | dramatik, scenárista a spisovatel |
| Témata | vinařství a Ukrajinská literatura |
| Manžel(ka) | Vira Kotsiubynska |
| Děti | Yuriy Kotsiubynsky Iryna Kotsiubynska Roman Kotsiubynsky |
| Příbuzní | Khoma Kotsiubynsky (sourozenec) |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Byl synem úředníka, studoval kněžský seminář v Kamenci Podolském, z něhož byl vyloučen kvůli svým aktivitám v organizaci Narodnaja volja. Byl učitelem, novinovým redaktorem a od roku 1898 pracoval jako statistik na zemském úřadě v Černihivě.[1] Byl také členem komise pro boj s révokazem a působil ve vlastivědné společnosti Prosvita. Trpěl astmatem a tuberkulózou, léčil se na Capri, v roce 1911 odešel ze zaměstnání a žil z podpory vyplácené Nadací ukrajinské vědy a umění. Zemřel roku 1913 ve věku 48 let.
S manželkou Virou měl čtyři děti. Jeho syn Jurij Kocjubynskyj i zeť Vitalij Primakov byli bolševickými aktivisty a oba byli popraveni během Velké čistky.
Dílo editovat
Jeho raná tvorba byla ovlivněna realismem, toto období vyvrcholilo knihou Fata morgana. Události revoluce ho inspirovaly k novelám On jde a Persona grata. Později se zaměřil na impresionistické a neoromantické texty s výraznou psychologickou introspekcí. Pod vlivem pobytu v karpatské vesnici Kryvorivňa vzniklo jeho nejznámější dílo Stíny zapomenutých předků, v němž baladický příběh lásky mezi potomky znesvářených rodů spojil s popisem archaického způsobu života místních Huculů i lyrickými popisy horské krajiny.[2]
Stíny zapomenutých předků zfilmoval v roce 1965 Sergej Paradžanov.[3] Režisér Timofej Levčuk natočil v roce 1970 životopisný film Rodina Kocjubynských. Kocjubynského životu jsou zasvěcena muzea v jeho rodném domě ve Vinnycji i v domech v Simeizu a Černihivu, kde pobýval. Byly po něm pojmenovány vesnice Kocjubynskoje a Mychajlo-Kocjubynskoje a Kocjubynského ulice v centru Kyjeva. Od roku 1981 je udělována Celoukrajinská literární cena Mychajla Kocjubynského.
Knihy v češtině editovat
- Z hlubin duše, E. Šolc, Telč 1910
- Sen. Na skalnatém pobřeží, Bedřich Bělohlávek, Praha 1927
- Fata morgana, Svoboda, Praha 1949
- Povídky, Svoboda, Praha 1951
- Dárek k svátku a jiné povídky, Mladá fronta, Praha 1964
- Stíny zapomenutých předků, Vyšehrad, Praha 1988
Reference editovat
- ↑ Nostalghia Dostupné online
- ↑ Proudy Dostupné online
- ↑ iLiteratura Dostupné online
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mychajlo Kocjubynskyj na Wikimedia Commons - УКРАЇНСЬКА ЛІТЕРАТУРА - Електронна бібліотека
