Moteto
Moteto či motet (snad z latinského movere, hýbat se, anebo starofrancouzského mot, slovo, výrok) je označení několika skladebných forem sborové hudby, které se používaly v různých obdobích dějin hudby.
Dějiny editovat
Výraz se objevil ve 13. století jako označení pro raná díla používající kontrapunkt založený na repetitivním opakování základního hlasu zvaného cantus firmus. Charakteristickým znakem moteta je jeho vícetextovost. Každý z hlasů měl jiný text, a to dokonce i v různých jazycích.
V období renesance byl cantus firmus opuštěn a jako moteta se označují rozsáhlejší polyfonní kompozice obvykle na duchovní texty. Moteto tedy tehdy bylo duchovním protikladem světského madrigalu, s nímž jinak sdílelo podobný hudební charakter.
V barokní Francii kromě toho vzniká rozdělení na petits motets s doprovodem jen bassa continua a grands motets s orchestrálním doprovodem. Od konce baroka je označení skladeb jako motet již jen výjimečné, většinou jde o rozsáhlejší vokálně instrumentální díla na duchovní témata, často s latinským textem.
Barokní moteta editovat
Marc-Antoine Charpentier složil více než 200 motet.
Lullyho moteta editovat
Grands motets
- Jubilate Deo omnis terra (1660)
- O Lachrymae Fideles (1664)
- Miserere (1664)
- Plaude Laetare Gallia (1668)
- Te Deum (1677)
- De Profundis (1683)
- Dies Irae (1683)
- Exaudiat te Dominus (1683)
- Quae Fremuerunt (1685)
- Benedictus (1685)
- Notus in Judaea Deus
Petits motets
- Anima Christi
- Ave Coeli
- Dixit Dominus
- Domine Salvum Regem
- Exaudi Deus
- Laudate Pueri
- O Dulcissime
- Omnes Gentes
- O Sapientia
- Regina Coeli
- Salve Regina
Bachova moteta editovat
- BWV 225 Singet dem Herrn ein neues Lied (1726)
- BWV 226 Der Geist hilft unser Schwachheit auf (1729)
- BWV 227 Jesu, meine Freude (?)
- BWV 228 Fürchte dich nicht (?)
- BWV 229 Komm, Jesu, komm (1730-?)
- BWV 230 Lobet den Herrn, alle Heiden (?)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu moteto na Wikimedia Commons
