Wikipedie

Montevidejská konvence

Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: převést reference na standardní formát

Montevidejská konvence o právech a povinnostech států je úmluva podepsaná v Montevideu (Uruguay) 26. prosince 1933 během sedmé mezinárodní konference amerických států. Úmluva právně ukotvuje suverenitu státu jako součást mezinárodního práva. Dokument podepsali zástupci z 19 amerických států 6. prosince 1933 a v platnost vešel 26. prosince 1934.[1] Přijata do registru smluv Společnosti národů byla 8. ledna 1936.2

Mapa signatářských zemí

Obsah dokumentu editovat

Úmluva stanoví základní práva a povinnosti států, jejím obsahem je 16 článků. Nejdůležitějšími se staly tyto body:[1]

  • Stanovuje 4 základní kritéria státu jako subjektu mezinárodního práva. (Článek 1) Jedná se o tato kritéria:
  1. stálé obyvatelstvo
  2. definované teritorium
  3. vláda
  4. kapacita vstoupit do diplomatických vztahů s jinými státy
  • Federativní stát bude tvořit jedinou osobu z pohledu mezinárodního práva.
  • Politická existence státu je nezávislá na uznání jinými státy. (Článek 3)
  • Státy jsou si právně rovny, užívají stejných práv a mají stejnou povinnost je plnit.
  • Práva států nesmí být ovlivněna jakýmkoliv způsobem.
  • Uznání státu znamená, že uznaný stát akceptuje ostatní státy se všemi jejich právy a povinnostmi stanovenými mezinárodním právem. Uznání je bezpodmínečné a neodvolatelné.
  • Žádný stát nemá právo zasahovat do vnitřních či vnějších záležitostí jiného.
  • Jurisdikce států v rámci území daného státu se vztahuje na všechny obyvatele. I cizinci jsou pod stejnou ochranu zákonem a vnitrostátními orgány.
  • Primárním zájmem států je zachování míru. Neshody jakékoliv povahy, které vzniknou mezi státy, by měly být řešeny pokojnými metodami.
  • Území státu je nedotknutelné a nemůže být předmětem vojenské okupace ani jiných způsobů použití síly jiným státem přímo či nepřímo nebo z jakéhokoli motivu jakkoli, byť jen dočasně.
  • Smlouva zůstává v platnosti na neurčito. (Dodnes je v platnosti.)

Signatářské země editovat

Země[2],5 Podepsáno Ratifikováno
Brazílie 26. prosince 1933 23. února 1937
Chile 26. prosince 1933 28. března 1935
Kolumbie 26. prosince 1933 22. července 1936
Kuba 26. prosince 1933 28. dubna 1936
Dominikánská Republika 26. prosince 1933 26. prosince 1934
Ekvádor 26. prosince 1933 3. října 1936
El Salvador 26. prosince 1933 9. ledna 1937
Guatemala 26. prosince 1933 12. června 1935
Haiti 26. prosince 1933 13. srpna 1941
Honduras 26. prosince 1933 1. prosince 1937
Mexiko 26. prosince 1933 27. ledna 1936
Nikaragua 26. prosince 1933 8. ledna 1937
Panama 26. prosince 1933 13. listopadu 1938
Spojené státy americké 26. prosince 1933 13. července 1934
Venezuela 26. prosince 1933 13. února 1940

Další čtyři státy, které konvenci 26. prosince 1933 podepsaly, ale neratifikovaly ji, jsou: Argentina, Paraguay, Peru, Uruguay.5 Kostarika k smlouvě přistoupila 28. září 1937, ačkoli její podpis na originální smlouvě chybí.

Problematika dokumentu editovat

Nejzásadnější a zároveň nejdiskutovanější je první článek úmluvy, ve kterém jsou obsaženy čtyři body definující stát. První tři body z těchto čtyř jsou empirické, logické a odpovídají socio-politickému procesu založení státu. Tyto body jsou ovšem samy o sobě nedostačující, jelikož vypuštěním čtvrtého bodu by vznikl prázdný prostor bez právního zakotvení.

Některé z debat11 se například zaobírají buď konkrétním zněním čtvrtého bodu, či zdali má vůbec čtvrtý bod být schopnost vstoupit do diplomatických vztahů s ostatními státy a ne něco zásadně jiného.

Často se také hovoří o nedostatečnosti těchto čtyř původních bodů.13 Ian Brownlie například tvrdí, že tyto čtyři uvedená kritéria tvoří pouze jen základ k dalšímu zkoumání státnosti subjektu. Brownlie pak déle uvádí, že ne všechny čtyři deklarované body je nezbytné splnit v každém případě, a že naopak další kritéria musí být naplněna k tomu, aby bylo dosaženo funkční definice.13 Těmito dalšími kritérii jsou dle Brownlieho: „a) určitý stupeň stálosti daného útvaru, b) vůle dodržovat mezinárodní právo, c) suverenita, a d) fungování jako stát.“

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Montevideo Convention on the Rights and Duties of States. Council on Foreign Relations. Dostupné online [cit. 2017-02-08]. (anglicky)  Archivováno 28. 6. 2011 na Wayback Machine.
  2. ↑ UNTC. treaties.un.org [online]. [cit. 2017-02-08]. Dostupné online. 

1.      http://www.cfr.org/sovereignty/montevideo-convention-rights-duties-states/p15897

2.      https://treaties.un.org/Pages/showDetails.aspx?objid=0800000280166aef

3.      http://www.oas.org/juridico/english/treaties/a-40.html

4.      https://www.ilsa.org/jessup/jessup13/Defining%20Statehood,%20The%20Montevideo%20Convention%20and%20its%20Discontents.pdf

5.      http://www.oas.org/juridico/english/sigs/a-40.html

6.      http://legal.un.org/ilc/texts/instruments/english/commentaries/2_1_1949.pdf

7.      https://thenewinternationallaw.wordpress.com/2012/05/02/what-makes-a-state/

8.      http://opil.ouplaw.com/view/10.1093/law:epil/9780199231690/law-9780199231690-e1112

9.     Convention on Rights and Duties of States adopted by the Seventh International Conference of American States. Https://treaties.un.org/ [online]. 1934 [cit. 2017-01-08]. Dostupné z: https://treaties.un.org/pages/showDetails.aspx?objid=0800000280166aef

10.   GENERAL INFORMATION OF THE TREATY: A-40. Http://www.oas.org/ [online]. 1934 [cit. 2017-01-08]. Dostupné z: http://www.oas.org/juridico/english/sigs/a-40.html

11.   IOANNIDIS, Christoforos. ARE THE CONDITIONS OF STATEHOOD SUFFICIENT? AN ARGUMENT IN FAVOUR OF POPULAR SOVEREIGNTY AS AN ADDITIONAL CONDITION OF STATEHOOD. Jurisprudencija [online]. 2014, 21(4), 974-987 [cit. 2016-12-19]. DOI: 10.13165/JUR-14-21-4-03. ISSN 1392-6195.

12.   SHAW, Malcolm. Recognition (international law). In: Encyclopedia Britannica Online [online]. Encyclopedia Britannica Inc., last updated 3-6-2014 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/291011/international-law/233507/Recognition#ref129019

13.   BROWNLIE, Ian: Principles of Public International Law (2008), ISBN 978-0199217700

14.   http://armedia.am/eng/news/12816/montevideo-convention.html

15.   https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/83/Montevideo_Convention_parties.svg

Literatura editovat

  • BUREŠ, P., FAIX, M., SVAČEK, O. Vznik a uznání státu – Aktuální pohled mezinárodního práva. Praha: Leges, 2013
  • MALENOVSKÝ, J. Mezinárodní právo veřejné: obecná část a poměr k jiným právním systémům. 6. upravené a doplněné vydání. Brno/Plzeň: Doplněk a Aleš Čeněk, 2014.
  • BROWNLIE, I. Principles of Public International Law. Oxford: Oxford University Press. 1998.
  • BUREŠ, P., FAIX, M., SVAČEK, O. a kol. Mezinárodněprávní aspekty vzniku a zániku státu. 20. výročí vzniku samostatné České republiky a Slovenské republiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013.
  • CRAWFORD, J. Creation of States in International Law. Oxford: Clarendon Press, 2006.
  • ČEPELKA, Čestmír, ŠTURMA, Pavel: Mezinárodní právo veřejné (2003), ISBN 80-86432-57-2
  • CRAWFORD, James: Brownlie's Principles of Public International Law (2012), ISBN 9780199699698 

Související články editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Montevidejská_konvence&oldid=23029268“