Mons Pico
Mons Pico je samostatná hora v severní části Mare Imbrium (Moře dešťů) na přivrácené straně Měsíce jižně od kráteru Plato. Je součástí vnitřního valu kotliny, který kromě Mons Pico tvoří ještě pohoří Montes Teneriffe, Montes Recti a Montes Spitzbergen.[1] Pohoří Montes Teneriffe je nejblíže, leží severozápadně. Jižně leží nižší hora pojmenovaná Mons Pico β.
Mons Pico je vysoká 2 400 m, její základna má rozměry 15×25 km.[1] Selenografické souřadnice vrcholu jsou 45,8° S a 8,9° Z.[2] Díky své izolované poloze vrhá vrchol výrazný stín, je-li osvětlen slunečním svitem ze šikmého úhlu.
Pojmenování editovat
Hoře dal jméno německý astronom Johann Hieronymus Schröter, zřejmě podle sopky Pico de Teide na ostrově Tenerife (Kanárské ostrovy), s jejíž výškou porovnával měsíční pohoří.[1]
Satelitní krátery editovat
V okolí hory se nachází několik menších kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního objektu a velkým písmenem abecedy.
| Pico | Sel. šířka | Sel. délka | Průměr |
|---|---|---|---|
| B | 46.5° S | 15.4° Z | 12 km |
| C | 47.2° S | 6.6° Z | 5 km |
| D | 43.4° S | 11.3° Z | 7 km |
| E | 43.0° S | 10.3° Z | 9 km |
| F | 42.2° S | 10.2° Z | 4 km |
| G | 46.6° S | 10.4° Z | 4 km |
| K | 44.6° S | 7.5° Z | 3 km |
Mons Pico v kultuře editovat
- Hora Mons Pico je zmíněna ve vědeckofantastických románech britského spisovatele Arthura C. Clarka Měsíční prach [3], 3001: Poslední vesmírná odysea, Světlo Země a v povídce „Hlídka“.
- Jiný britský spisovatel Hugh Walters zasadil horu Mons Pico do svého sci-fi románu z roku 1957 Blast Off at Woomera.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Le Verrier, s. 48/11.
- ↑ Mons Pico, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ CLARKE, Arthur Charles. Měsíční prach. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0240-7. Kapitola třetí, s. 22.
Literatura editovat
- RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7.
