Moldanubikum
Moldanubikum je jednou ze základních geologických jednotek Českého masivu[1][2]. Je tvořeno zejména magmatickými (vyvřelými) a metamorfovanými (přeměněnými) horninami. Tyto horniny byly vytvořeny převážně během variského (hercynského) vrásnění před přibližně 370 - 300 miliony let. Podle moldanubika je pojmenována moldanubická zóna - nejvnitřejší a nejvíce erodovaná zóna variského orogenu[1].
Termín moldanubikum zavedl rakouský geolog Eduard Suess v roce 1901 podle dvou řek, v jejichž povodí se nachází - Vltava a Dunaj.[3]
Umístění editovat
Moldanubikum leží na území Čech, Moravy, Německa a Rakouska[2][1]. Na východě hraničí s moravskoslezskou oblastí, na severozápadě s tepelsko-barrandienskou (středočeskou) oblastí, na severovýchodě je překryto sedimenty české křídové pánve, na západě sedimenty bavorské tabule a na jihu sedimenty alpské předhlubně. Geomorfologicky zabírá Českomoravskou vrchovinu, Šumavu, Český les a Novohradské hory.
Vniřní regionální členění editovat
Na území Česka se moldanubikum člení na následující zóny:[4]
- Moldanubikum Českého lesa a Šumavy: je tvořené monotónní skupinou s převahou pararul a svorů.
- Jihočeské moldanubikum: obsahuje serpentinity, granulity a pegmatity, u Písku jsou známá naleziště zlata
- Moravské moldanubikum: tvořené monotónní i pestrou skupinou
- Strážecké moldanubikum: tvořené pestrou skupinou
- Kutnohorsko-svratecké krystalinikum: tato část moldanubika bývá často vyčleňována jako samostatná jednotka kvůli své příkrovové stavbě a nižší metamorfní facii. Nejčastěšími horninami jsou zde svory, amfibolity, pararuly a ortoruly.
Hojné granitoidní plutony v moldanubiku mají hercynské stáří, všechny starší granitoidy jsou přeměněny na ortoruly. Dva plošně nejrozsáhlejší plutonické komplexy jsou:
- moldanubický pluton: tvoří centrální část moldanubika, převahu mají granitoidy S-typu
- středočeský pluton: tvoří jej granodiority až křemenné diority, durbachity
Samostatný celek tvoří tzv. ostrovní zóna, která je uzavřeninou středočeské oblasti v moldanubiku.
Tektonostratigrafie editovat
Tektonostratigrafie, neboli tektonický vztah horninových vrstev moldanubika, je stále předmětem debat na nejvyšší vědecké úrovni. Tradičně se moldanubiku přisuzovala příkrovová stavba se třemi základními příkrovovými jednotkami[1][5]:
- jednotvárná (ostrongská) skupina: je tvořena hlavně pararulami a ortorulami, místy migmatitizovanými. Reprezentuje strukturně nejnižší příkrov.
- pestrá (drozendorfská) skupina: tvořena pestrou škálou různých metamorfovaných hornin - pararulami, ortorulami, svory, amfibolity, skarny, erlány a mramory. Strukturně se nachází mezi jednotvárnou a gföhlskou skupinou.
- gfhölská jednotka: tvořená silněji metamorfovanými horninami, například granulity, serpentinity, eklogity a migmatity. Ačkoliv má nejvyšší metamorfní postižení, nachází se v nejvyšším strukturním patře moldanubika.
Nový model vysvětlující výskyt vysokotlakých hornin (např. granulitů) ve svrchích patrech moldanubika popírá předchozí předpoklad o příkrovové stavbě, granulity totiž považuje za diapiricky vmístěné horniny derivované ze spodní subdukované desky[6].
Geologický vývoj editovat
Velká část nyní metamorfovaných hornin moldanubika původně vznikala jako sedimentární a vulkanické horniny na mořském dně během paleozoika (prvohor). Na základě studia detritických zirkonů uvádí Košler et al. [7], že protolit jednotvárné skupiny se vytvářel v období neoproterozoika až nejstarších prvohor (Ordovik), zatímco protolit pestré skupiny během následných prvohorních období (do Devonu). Oblast moldanubika se tehdy nacházela v předpolí kontinentu Gondwana. Materiál z tohoto kontinentu byl spolu s materiálem z nových vulkanických oblouků ve velké míře splachován do okolních moří (např. dnešní oblast Moldanubika), kde se ukládal.
Klíčovou událostí je zde rifting spojený s otevíráním rheického oceánu během ordoviku, behem něhož došlo k rozsáhlým granitoidním intruzím (dnes přeměněné na ortoruly, stáří protolitu je ca 490-480 milionů let), bazaltickému podmořskému vulkanizmu (dnes přeměněné na amfibolity, stáří protolitu je ca 470 milonů let) a významnému zahlubování pánve[8].
Na vývoj moldanubika během variského vrásnění jsou různé názory. Předně stále není objasněno, kolik suturních zón a s nimi spojených subdukcí, se nachází napříč Českým masivem. Tradiční interpretace spojená s rozsáhlými příkrovovými pohyby předpokládá přítomnost suturní zóny na hranici tepelsko-barrandienské a moldanubické oblasti. Subdukce moldanubického oceánu pod tepelsko-barrandienskou jednotku během devonu byla následována kontinentální kolizí mezi oběma jednotkami a násunem příkrovů na moldanubikum[9][10]. Nová interpretace stavby Českého masivu podle Schulmann et al. [11] předpokládá spojení moldanubické a tepelsko-barrandienské oblasti již před variskou orogenezí a přítomnost jediné suturní zóny v českém masivu mezi tepelsko-barrandienskou a sasko-durynskou oblastí (tzv. tepelská sutura). Tato teorie předpokládá subdukci sasko-durynského oceánu jihovýchodně pod zbytek českého masivu (spojené jednotky moldanubika, bohemika a bruno-vistulika) během devonu, s následnou kontinentální kolizí mezi oběma (mikro)kontinenty během karbonu. Moldanubikum zde reprezentuje nejhlouběji ponořenou a tedy nejvíce metamorfovanou část kůry s diapiricky vyhřezlými částmi subdukované sasko-durynské desky (např. granulitové a durbachitové masivy).
Během svrchního karbonu a permu došlo k relaxaci orogenu, rapidnímu výzdvihu moldanubika a tvorbě příčných poklesových brázd (grabenů), např. blanická a boskovická brázda.
Magmatismus editovat
V moldanubiku je mnoho magmatických (vyvřelých) těles, která základně můžeme rozdělit na předvariská a variská (hercynská).
Předvariské magmatické horniny jsou vždy metamorfované (např. ortoruly, metagabra, amfibolity, metaryolity), neboť prošly metamorfózou při variském (hercynském) vrásnění. Můžeme je dále rozdělit podle věku do několika skupin:
- Paleoproterozoické ortoruly (světlická a rájovská) staré ca 2.1 miliardy let[12] nacházející se v jižních Čechách. Jsou to vůbec nejstarší horniny v Česku.
- Drobný výskyt mezoproterozoické ortoruly byl nalezen pouze v rakouské části moldanubika (Doberská ortorula, ca 1.4 milardy let[13])
- Neoproterozoické ortoruly a vulkanity vzniklé během kadomského vrásnění. Mezi ně patří například ca 610 milionů let stará Spitzká ortorula,[14] či ca 550 milionů let staré metaryolity a metaandezity z bavorské strany moldanubika.[15]
- Plošně rozsáhlý je kambro-ordovický magmatismus. Patří sem mnoho ortorulových těles (např. kouřimská, blanická, svratecká aj.) a také amfibolitů.[8]
Z variských magmatických hornin dominují granitoidní horniny doplněné o drobné výskyty gaber a dioritů. Můžeme je rozdělit podle vzniku na dva základní typy: I typy a S typy.
- I typy vznikají "magmatickou cestou" ve vulkanickém oblouku, v moldanubiku jsou zastoupeny zejména středočeským plutonickým komplexem.[1] Ten se vyvíjel před ca 355–340 milony let a nalezneme v něm intruze granitu, granodioritu, tonalitu, durbachitu, v menší míře také gaber a dioritů. Hojný je zde žilný doprovod v podobě porfyrů, aplitů, pegmatitů a lamprofyrů.
- S typy vznikají přetavením původně sedimentárních hornin a v moldanubiku jsou nejvíce rozšířené v moldanubickém plutonickém komplexu.[1] Jeho vývoj zabírá dlouhý časový úsek před ca 350–300 miliony let. Oproti středočeskému plutonickému komplexu jsou zde více zastoupeny felsické horniny, neboť zde dominují granity a granodiority. Obklopeny jsou zónou migmatitů, což svědčí o jejich genezi přetavením okolních sedimentárních hornin.
Rozdíly s okolními jednotkami editovat
Od okolních jednotek odlišují moldanubikum následující charakteristické rysy[3][2][1]:
- Moldanubikum bylo v celém svém objemu postiženo vysokým stupněm metamorfózy. Proto se zde například nevyskytují žádné zkameněliny.
- Jsou zde přítomné některé specifické typy metamorfitů (granulity, granátické serpentinity, cordieritické migmatity, eklogity).
- Jsou zde velmi hojné granitoidní plutonické horniny variského stáří.
- Nachází se zde hodně žilných hornin, nepř. pegmatitů.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moldanubikum na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g CHÁB, Jan, et al. Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2008. 284 s. ISBN 978-80-7075-703-1.
- ↑ a b c CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav. Geologická minulost České republiky. 1. vyd. vyd. Praha: Academia 436 s. ISBN 978-80-200-0914-2.
- ↑ a b MÍSAŘ, Z. Geologie ČSSR I, Český masív. Praha: SPN, 1983.
- ↑ Dudek, A., Chlupč, I., Pouba, Z., Vejnar, Z., Zapletal, J., 1994, Report of the Working Group for Regional Geological Classification of the Bohemian Massif at the former Czechoslovak Stratigraphic Comission: Regional geological subdivison of the Bohemian massif on the territory of the Czech republic. Journal of the Czech Geological Society, 39, 1, s. 127–144
- ↑ SYNEK, Jaroslav; OLIVERIOVÁ, Dana. Terrane character of the north-east margin of the Moldanubian Zone: the Kutná Hora Crystalline Complex, Bohemian Massif. Geologiesche Rundschau. 1993, roč. 82, s. 566–582. Dostupné online.
- ↑ SCHULMANN, Karel; LEXA, Ondrej; JANOUŠEK, Vojtěch. Anatomy of a diffuse cryptic suture zone: An example from the Bohemian Massif, European Variscides. Geology. 2014-04, roč. 42, čís. 4, s. 275–278. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. ISSN 1943-2682. DOI 10.1130/G35290.1. (anglicky)
- ↑ KOŠLER, Jan; KONOPÁSEK, Jiří; SLÁMA, Jiří. U–Pb zircon provenance of Moldanubian metasediments in the Bohemian Massif. Journal of the Geological Society. 2014-01, roč. 171, čís. 1, s. 83–95. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. ISSN 0016-7649. DOI 10.1144/jgs2013-059. (anglicky)
- ↑ a b ŽÁK, Jiří; SLÁMA, Jiří; SYAHPUTRA, Reza. Dynamics of Cambro–Ordovician rifting of the northern margin of Gondwana as revealed by the timing of subsidence and magmatism in rift-related basins. International Geology Review. 2023-02-08, s. 1–24. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. ISSN 0020-6814. DOI 10.1080/00206814.2023.2172619. (anglicky)
- ↑ CROSSREF. Chooser. chooser.crossref.org [online]. [cit. 2023-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-26. DOI 10.1144/gsl.mem.2006.032.01.20. (anglicky)
- ↑ FARYAD, S. W.; KACHLÍK, V. New evidence of blueschist facies rocks and their geotectonic implication for Variscan suture(s) in the Bohemian Massif. Journal of Metamorphic Geology. 2013-01, roč. 31, čís. 1, s. 63–82. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. ISSN 0263-4929. DOI 10.1111/jmg.12009. (anglicky)
- ↑ SCHULMANN, Karel; KONOPÁSEK, Jiří; JANOUŠEK, Vojtěch. An Andean type Palaeozoic convergence in the Bohemian Massif. Comptes Rendus Geoscience. 2009-02, roč. 341, čís. 2–3, s. 266–286. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. DOI 10.1016/j.crte.2008.12.006. (anglicky)
- ↑ WENDT, J. I.; KRÖNER, A.; FIALA, J. Evidence from zircon dating for existence of approximately 2.1 Ga old crystalline basement in southern Bohemia, Czech Republic. Geologische Rundschau. 1993-04-01, roč. 82, čís. 1, s. 42–50. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. ISSN 1432-1149. DOI 10.1007/BF00563269. (anglicky)
- ↑ LINDNER, Martin; DÖRR, Wolfgang; HAUZENBERGER, Christoph A. In search of the oldest rock of Austria: The Hauergraben Gneiss, a 1.40 Ga old mafic quartz-monzonitic inlayer in the Dobra Gneiss (Drosendorf Unit, Bohemian Massif) as a new candidate. Austrian Journal of Earth Sciences. 2021-01-01, roč. 114, čís. 1, s. 29–45. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. ISSN 2072-7151. DOI 10.17738/ajes.2021.0002. (anglicky)
- ↑ LINDNER, Martin; FINGER, Fritz. Geochemical characteristics of the Late Proterozoic Spitz granodiorite gneiss in the Drosendorf Unit (Southern Bohemian Massif, Austria) and implications for regional tectonic interpretations. Journal of Geosciences. 2018-12-28, roč. 63, čís. 4, s. 345–362. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. ISSN 1802-6222. DOI 10.3190/jgeosci.271.[nedostupný zdroj]
- ↑ TEIPEL, U.; EICHHORN, R.; LOTH, G. U-Pb SHRIMP and Nd isotopic data from the western Bohemian Massif (Bayerischer Wald, Germany): Implications for Upper Vendian and Lower Ordovician magmatism. International Journal of Earth Sciences. 2004-11-01, roč. 93, čís. 5, s. 782–801. Dostupné online [cit. 2023-09-17]. ISSN 1437-3262. DOI 10.1007/s00531-004-0419-2. (anglicky)
