Wikipedie

Miroslav Zikmund

český cestovatel, fotograf a spisovatel
Možná hledáte: Miroslav Zikmund (malíř).

Miroslav Zikmund (14. února 1919 Plzeň[1] – 1. prosince 2021 Praha) byl český cestovatel, spisovatel, novinář, fotograf, kameraman, obchodník.[2] Procestoval 112 zemí světa a s Jiřím Hanzelkou natočili 4 celovečerní, 147 dokumentárních filmů a napsali kolem 20 knih, vydaných v celkovém nákladu více než 6,5 miliónů výtisků.[3]

Ing. Miroslav Zikmund, dr. h. c.
Miroslav Zikmund v roce 2009 ve Zlíně
Miroslav Zikmund v roce 2009 ve Zlíně
Narození14. února 1919
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí1. prosince 2021 (ve věku 102 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, scenárista, filmový producent, fotograf, novinář, filmový režisér, světoběžník, kameraman, publicista a cestovatel
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Tématacestování, publicistika a filmová publicistika
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (1999)
Cena ministra ŽP (2000)
Artis Bohemiae Amicis (2002)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm I. třídy (2014)
Manžel(ka)Eva Zikmundová (rozvedeni 1972)
Partner(ka)MUDr. Marie Macalíková (* 1942)
Dětisyn Miroslav Zikmund ml.
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Miroslav Zikmund krátce před svými 99. narozeninami
Miroslav Zikmund ve své knihovně během rozhovoru krátce před svými 99. narozeninami

Životopis editovat

Narodil se do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda (* 11. července 1885 Volduchy ) a jeho manželky Magdaleny, rozené Voráčkové (*7. září 1893 Biřkov), v přízemním bytě v domě č. 31 v Úslavské ulici v Plzni, kde žili do roku 1927, než se přestěhovali do nově postaveného patrového řadového rodinného domu na Nepomucké třídě č. 113 (nyní na Slovanské třídě č. 135). Jeho dědeček Josef Zikmund (* 4. října 1839 Litohlavy) byl řezník a hospodský ve Volduchách na Rokycansku.[4][5] Základní školu Miroslav počíná navštěvovat v budově v Božkovské ulici č. 14. Do třetí třídy již chodí do nově zbudované Masarykovy obecné školy na Jiráskově náměstí. V září 1930 přechází na osmileté Masarykovo reálné gymnázium v Plzni na Klatovské třídě 51 (dnešní Pedagogická fakulta ZČU). O prázdninách v roce 1936 podnikl Miroslav svou první delší cestu s mladším bratrem Josefem (* 1920) a kamarádem Václavem na Podkarpatskou Rus, která byla v období první republiky součástí Československa.[6] Po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou školu obchodní v Praze. Protože na počátku druhé světové války němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy, mohl ji ukončit až v roce 1946. Na škole studoval s Jiřím Hanzelkou, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.

V letech 1947–1950 podnikl spolu s Jiřím Hanzelkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky.[7] Celou tuto výpravu absolvovali společně vozem Tatra 87. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná. Afrika byla tehdy pod nadvládou evropských koloniálních mocností. O komunistickém puči v Československu v únoru 1948 se dozvěděli v Belgickém Kongu, kde místní tisk věnoval události ve střední Evropě jen malou pozornost.[6] V libyjské Syrtě měla po sabotáži jejich tatrovka havárii,[8] v Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, z Kapského Města se přeplavili lodí do Buenos Aires, v Riu de Janeiru na pláži Copacabana se Zikmund málem utopil při koupání v moři,[9] v Ekvádoru, kde uvažovali o emigraci z Československa, se setkali s lovci lebek z kmene Šuárů.[6]

Podle Zikmunda byl svět v době jejich cesty do Afriky a Jižní Ameriky bezpečnější. Během africké cesty navštívili například Itálií ovládané Somálsko, které je na počátku 21. století zhrouceným státem nebezpečným pro cizince.[6] Nejnebezpečnější situaci v Africe zažili Zikmund a Hanzelka v Habeši, kde je přepadli lupiči.[9]

V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla v Praze Evou Maškovou (4. května 1932 – 11. listopadu 2020),[10] se kterou měl syna Miroslava (* 1955).[11][12][13] Toto manželství skončilo rozvodem v průběhu druhé cesty.[14]

Druhou cestu podnikli již s doprovodem ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805 v letech 1959–1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Při druhé cestě navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák. Zikmund později uvedl: „V málokteré zemi jsme se cítili tak dobře a tak bezpečně jako v Iráku.“[15] Během cesty po indonéských ostrovech se dostali až na Západní Novou Guineu, kterou Indonésie získala krátce předtím od Nizozemí a později anektovala. Při plavbě ze Sumatry do Japonska zažil Zikmund rovníkový „Neptunův křest“.[9]

V letech 1963–1964 procestovali velkou část Sovětského svazu od východu k západu, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír na jihu v Tádžikistánu.[16] Zikmund později uvedl, že běžní Rusové jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě.[17] Dále projeli cesty Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkménie, Ukrajiny a Polska. Přivítáni byli na zaplněném Staroměstském náměstí 11. listopadu 1964. Nemohli navštívit Čínu, protože v 60. letech za vlády Mao Ce-tunga vypukla mezi Čínou a Sovětským blokem roztržka.[18]

V roce 1968 se postavil na stranu tzv. „reformních komunistů“, proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života.

Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland. V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice „Sibiř – peklo, nebo ráj“, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus. V roce 2000 podnikl cestu na Srí Lanku a Maledivy a také do USA.

V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. Dlouhou dobu žil ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce dne 28. října mu český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Na konci června 2021 patřil mezi 13 nejstarších mužů České republiky.[19] Zemřel v Praze dne 1. prosince 2021.[20][21] Urna s jeho popelem je uložena v hrobě na zlínském Lesním hřbitově. Akademický sochař Otmar Oliva je autorem náhrobku.

Dílo editovat

Celé dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou (oba autoři si dokonce rovným dílem dělili i všechny honoráře)[22] a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996. V roce 2013 byla tato expozice přestěhována do bývalého areálu Baťových závodů (Svitu) a nově instalována v budově 14/15 Baťova institutu.

 
Tatra 87 v Národním technickém muzeu, se kterou Zikmund a Hanzelka projeli 44 zemí Evropy, Afriky a Jižní Ameriky
 
Zikmundova vila ve Zlíně, kde žil od roku 1954

Literatura editovat

  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Afrika snů a skutečnosti 1. [s.l.]: Orbis, 1952. 262 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Afrika snů a skutečnosti 2. [s.l.]: Orbis, 1952. 286 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Afrika snů a skutečnosti 3. [s.l.]: Orbis, 1952. 296 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. S československou vlajkou na Kilimandžáro. [s.l.]: SNDK – Státní nakladatelství dětské knihy, 1954. 60 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Tam za řekou je Argentina. [s.l.]: Naše vojsko, 1958. 385 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Přes Kordillery. [s.l.]: Naše vojsko, 1957. 306 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Za lovci lebek. [s.l.]: Orbis, 1958. 270 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Mezi dvěma oceány. [s.l.]: Orbis, 1959. 354 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Jižní Amerikou. [s.l.]: SNDK – Státní nakladatelství dětské knihy, 1959. 350 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Obrácený půlměsíc. [s.l.]: SNPL – Státní nakladatelství politické literatury, 1961. 304 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Tisíc a dvě noci. 1967. vyd. Praha: Svoboda, 1967. 291 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav, Světadíl pod Himálajem. 1969. vyd. Praha: Svoboda, 1969. 376 s.
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Zvláštní zpráva č. 4. [s.l.]: Lidové nakladatelství, 1990. 128 s. ISBN 80-7022-061-9. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Cejlon – ráj bez andělů. [s.l.]: Svoboda, 1991. 480 s. ISBN 80-205-0164-9. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav; SLOMEK, Jaromír. Život snů a skutečnosti. [s.l.]: Primus, 1997. 192 s. ISBN 80-85625-78-4. 
  • ZIKMUND, Miroslav. Modrý Mauritius... a přece Austrálie!. [s.l.]: Primus, 1999. 69 s. ISBN 80-86207-00-5. 
  • ZIKMUND, Miroslav; HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav. Sloni žijí do sta let. [s.l.]: Euromedia, 2002. 207 s. ISBN 80-242-0797-4. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Afrika kolem Tatry. [s.l.]: Carpe diem, 2002. 100 s. ISBN 80-86362-17-5. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Přemožení pouště. [s.l.]: Carpe diem, 2006. 60 s. ISBN 80-86362-71-X. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav; ŠVAŘÍČEK, Rudolf. Past na rovníku. [s.l.]: Livingstone, 2008. 446 s. ISBN 978-80-904021-1-9. 
  • HANZELKA, Jiří; STINGL, Miloslav; ZIKMUND, Miroslav; ŠVAŘÍČEK, Rudolf. Tamtamy času: Nová Guinea – svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje. [s.l.]: Livingstone, 2002. 328 s. ISBN 978-80-7217-724-0. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Velké vody Iguazú. [s.l.]: Carpe diem, 2010. 120 s. ISBN 80-86362-07-8. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Legenda H+Z První cesta. [s.l.]: Jota, 2010. 351 s. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Legenda H + Z. [s.l.]: Jota, 2010. 356 s. ISBN 978-80-7217-798-1. 
  • HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Turecko. [s.l.]: Carpe diem, 2010. 80 s. ISBN 978-80-87195-16-1. 
  • ZIKMUND, Miroslav; HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav; KROC, Vladimír. Století Miroslava Zikmunda. [s.l.]: Jota, 2017. 434 s. ISBN 978-80-7462-754-5. 
  • Tisíc a dvě noci, 1967
  • Sumatra, naděje bez obrysů, 1976 (ineditní edice)
  • Živá Afrika, 1996, spolu s Hynkem Adámkem

Dále jsou autory velkého množství časopiseckých a novinových článků, přednášek, atd.

Film editovat

  • Afrika I. – Z Maroka na Kilimandžáro (1952)
  • Afrika II. – Od rovníku ke Stolové hoře (1953)
  • Z Argentiny do Mexika (1953)
  • Kašmír: Je-li kde na světě ráj (1961)

Kromě těchto celovečerních filmů natočili 147 dokumentárních, krátkometrážních či televizních filmů.

  • 1965
    • Darváz
    • Do země dálné a nejbližší
    • Jací jsou jaci
    • Jenisej
    • Křest mrazem
    • Máj klepe na dveře
    • Medvědí ledovec
    • Město voják
    • Není všechno zlato světa
    • Neříkej velkolepý
    • Pamír
    • Půlnoční slunce
    • Sibiřská nafta
    • Slaná hora
    • Směr západ
    • Světoběžníci
    • Ulak
    • V zaaltajských horách
    • Zkuste to s bidýlky
    • Zlato dálného východu
  • 1964
    • Ať se stáří vydovádí
    • Dobrou chuť, lidé zítřka
    • Dravci nebo oběti
    • Javanské solo
    • Jezdí se vlevo, ale…
    • Kdyby všichni bozi světa
    • Kouzelníci z Asahi
    • Kusamba loví v noci
    • Lontar
    • Město dvakrát zrozené
    • Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka v Japonsku 1963 (TV seriál)
    • Pravěk v rokli mrtvých
    • Řasy nejsou brvy
    • Tókio největší na světě
  • 1963
    • Bangka, loterie s dvojitou zárukou
    • Bohyně chce krev
    • Byl Bismark v Kašmíru?
    • Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v Sovětském svazu (TV seriál)
    • Královské M
    • Na stezce lovců lebek
    • Pod sopkou Merapy
    • Z bláta do louže
  • 1962
    • Cestou za Metuzalémy
    • Čajová dresúra na Cejloně
    • Dva póly Tirukunámalé
    • Esala perahero
    • Irácký Kurdistan
    • Mezi svými
    • S kamerou do Velkého Himálaje
    • Skoupá perla Tamilů
    • V moci ohně a bohů
    • Vzkříšení sinhálské země
    • Závod století
  • 1961
    • Cestou hrdinů
    • Čarodějové na Dalu
    • Epocha mladých ve Šrínagaru
    • Jak daleko je z Cejlonu do Arizony?
    • Jste moji starší bratři
    • Město pod kamennou lavinou
    • Mezi nebem a zemí
    • Pod našimi okny
    • Pozdrav z Pravarsenapury
    • Řeka života
    • Šikára, gondola asijských Benátek
    • Umíte číst červíčky
    • Velké prádlo
    • Ve Šrínagaru straší
    • Zač je datle v Iráku
    • Zná Kašmír kašmírské šátky?
  • 1960
    • Beit el Lachne
    • Cedry na Libanonu
    • Haššaš
    • Chán Šejchůn
    • Na arabském trhu
    • Nad zálivem Svatého Jiří
    • Na prahu indického světadílu
    • Návštěvou u beduínů
    • Noria
    • Pozdrav ze Středního východu
    • Pozdrav z Halebu
    • Sálim el Kerím
  • 1955
    • Býčí zápasy
  • 1953
    • Afričtí trpaslíci
    • Lovci lebek
    • V pravlasti kávy
    • Zrození sopky
  • 1952
    • Lihovary v Argentině
    • Motocykly v Quatemale
    • Ostrovy milionů ptáků
    • Za tučňáky, lvouny a velrybami

Galerie editovat

  •  
    Indie, Kašmír, 1960
  •  
    Ekvádor, 1950
  •  
    Peru, 1957, foto Eduard Ingriš
  •  
    Peru, vor Kantuta, 1954, foto Eduard Ingriš

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Plzeň - U Panny Marie Růžencové 12. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Miroslav Zikmund - Hyde Park Civilizace | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. ↑ SKÁCEL, Petr. Zikmundova abeceda: Život slavného cestovatele od A do Z. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-02-11. Dostupné online. 
  4. ↑ Miroslav Zikmund: Je mi jen pětadevadesát!. lideazeme.reflex.cz [online]. 2014-10-21 [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Miroslav Zikmund. FDb.cz [online]. [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d HRON, Lukáš. Miroslav Zikmund: Na stýskání nebyl čas, ale několikrát jsem se fakt bál. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-09-14 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ KOBERA, Pavel. Hanzelka a Zikmund vyrazili před 70 lety. Archiv rozhlasu [online]. Český rozhlas, 21.4.2017 [cit. 21.4.2017]. Dostupné online. 
  8. ↑ KOBERA, Pavel. Osudná Libye Hanzelky a Zikmunda. Český rozhlas. Český rozhlas, 2017-05-26. Dostupné online [cit. 2018-01-09]. 
  9. ↑ a b c VODIČKA, Milan. Miroslav Zikmund: Na své narozeniny jsem se málem utopil v Riu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-02-16 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Netrhat zelená jablka jako zralá. Sopranistka Eva Zikmundová slaví 85. narozeniny. Opera Plus [online]. Opera Plus, 2017-05-04 [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. ISSN 1805-0433. 
  11. ↑ JAROŠ, Jan. Jaký je film Století Miroslava Zikmunda?. Kultura21.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zemřela sólistka Národního divadla Eva Zikmundová. Manželce známého cestovatele bylo 88 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-11-01 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ FUKSOVÁ, Jana. Tátovu nepřítomnost jsem nebral jako újmu, říká Miroslav Zikmund mladší. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-02-12 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ Jakub D. Kočí: Naši cestovatelé: Miroslav Zikmund
  15. ↑ "Hanzelka a Zikmund v Iráku". Česká televize. 9. dubna 2011.
  16. ↑ "Miroslav Zikmund (* 14. 2. 1919 Plzeň) – český novinář a cestovatel". Hedvabnastezka.cz.. www.hedvabnastezka.cz [online]. [cit. 2017-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-10. 
  17. ↑ Běžní Rusové jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě, tvrdil Miroslav Zikmund. Zoom magazin [online]. Dostupné online. 
  18. ↑ Ponorkovou nemoc jsme nikdy neměli, vzpomíná cestovatel Zikmund. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-09-04 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  19. ↑ ČSSZ: Století a starší důchodci dle věku, krajů a pohlaví za výplatní měsíc červen 2021
  20. ↑ Zemřel Miroslav Zikmund. Slavnému českému cestovateli bylo 102 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-12-02 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ Zemřel Miroslav Zikmund. Slavnému cestovateli bylo 102 let. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-12-02 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  22. ↑ BAUER, Zdeněk. Století Miroslava Zikmunda (recenze). blog.abchistory.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 301. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1133. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 762. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 814. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 567. 
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 
  • Miroslav Zikmund : výběrová bibliografie. Plzeň: Knihovna města Plzně, 2019. 57 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88282-00-6. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miroslav_Zikmund&oldid=23747019“