Milada Marešová
Milada Marešová (16. listopadu 1901 Praha[1] – 19. února 1987 Praha) byla česká malířka a ilustrátorka. Věnovala se malbě, kresbě a ilustrátorské tvorbě. Byla inspirována expresionismem německého ražení (die Neue Sachlichkeit, česky Nová věcnost), který byl českými umělci doby meziválečné vesměs odmítán. Dále pak malíři Picassem, Boschem a Henrim Rousseauem. Tématem obrazů jí bylo město a lidé, a to zejména ženy v různých situacích a s rozličným sociálním postavením. Dalším výrazným tématem jejích děl jsou sociální problémy.
| Milada Marešová | |
|---|---|
 Milada Marešová, asi 1930 | |
| Narození | 16. listopadu 1901 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. února 1987 (ve věku 85 let) Praha  Československo |
| Vzdělání | VŠUP, AVU |
| Povolání | malířka a ilustrátorka |
| Rodiče | František Mareš |
| Příbuzní | Boleslava Marešová (sestra) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Milada Marešová se narodila do rodiny profesora Františka Mareše, fyziologa a filozofa. Studovala nejprve na Uměleckoprůmyslové škole (UMPRUM), pak u Vojtěcha Hynaise na Akademii výtvarných umění (od roku 1919). V rámci studií se dostala do Berlína a Paříže, kde v roce 1923 studovala u českého výtvarníka Františka Kupky. První samostatnou výstavu měla v Topičově salonu v Praze v roce 1925. Do uměleckého světa ale výrazně vstoupila až výstavou v Aventinské mansardě (1930). Ilustrovala mnoho knih, bibliofilií a časopisů (Lidové noviny, Prager Presse, České slovo, Pestrý týden, Ženský svět).
Malířka vytvořila počátkem 20. let rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů pohádkových příběhů pro tzv. „domácí biograf“.
Za spolupráci s ilegálním časopisem V boj Vojtěcha Preissiga byla v roce 1940 zatčena a odsouzena k 12 letům vězení. Po válce vstoupila do KSČ, v roce 1969 z ní vystoupila na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Po skončení 2. světové války pracovala především v oboru dětské ilustrace. Malovat znovu začala na počátku 60. let po návratu z cesty do Číny. Poslední obrazy nakreslila v roce 1983, ke konci života jí bránila v práci Alzheimerova nemoc.
Výstavy editovat
- Topičův salon, Praha, 1925
- Aventinská mansarda, Praha, 1930
- Východoslovenské múzeum, Košice 1931
- Hradec Králové, 1932
- Krásná jizba, Praha, 1945 – kresby z káznice
- Dům umění, Brno, 1985–1986
- Milada Marešová – Zapomenutá malířka českého modernismu, Moravská galerie v Brně, 2008
Spisy editovat
- MAREŠOVÁ, Milada. Waldheimská idyla. Příprava vydání Martina Pachmanová. 2. rozšířené, upravené. vyd. Praha: Academia, 2009. 205 s. ISBN 978-80-200-1785-7.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech
Literatura editovat
- MAREŠOVÁ, Milada. Milada Marešová : domácí biograf. Příprava vydání Martina Pachmanová. Řevnice, Praha: Arbor vitae, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2009. 103 s. ISBN 978-80-87164-25-9. (česky, anglicky)
- PACHMANOVÁ, Martina. Milada Marešová. [s.l.]: Argo, Moravská galerie v Brně, 2008. ISBN 978-80-7203-987-6.
- heslo Marešová, Milada. In: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002. ISBN 80-86171-13-2. Svazek VIII..
- LAHODA, Vojtěch. Civilismus, primitivismus a sociální tendence v malířství dvacátých a třicátých let. In: Vojtěch Lahoda a kol. Dějiny českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0. Svazek IV/2. S. 83.
- TOMAN, Prokop; TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 3. Praha: SNKLHU, 1955. Heslo Marešová, Milada, s. 125.
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Marešová, Milada, s. 90–91.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milada Marešová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milada Marešová
- Výstava Milady Marešové v Moravské galerii v Brně v roce 2008 Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
