Michel Serrault

francouzský herec

Michel Serrault (24. ledna 1928 Brunoy, Essonne29. července 2007 Équemauville, Calvados) byl francouzský filmový a divadelní herec, trojnásobný držitel Césara pro nejlepšího herce znamenající rekordní počet v kategorii.

Michel Serrault
Michel Serrault na Filmovém festivalu v Cannes v roce 1997
Michel Serrault na Filmovém festivalu v Cannes v roce 1997
Rodné jménoMichel Lucien Serrault
Narození24. ledna 1928
Brunoy, Essonne, FrancieFrancie Francie
Úmrtí29. července 2007 (ve věku 79 let)
Équemauville, Calvados, FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníCimetière Sainte-Catherine de Honfleur (2007–2009)
Starý hřbitov v Neuilly-sur-Seine (od 2009)
Alma materSimonův kurz
Aktivní roky1951–2007
César
Nejlepší herec
1979 – Klec bláznů
1982 – Svědek
1996 – Nelly a pan Arnaud
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra editovat

Mládí editovat

Měl bratry Raoula a Guy a sestru Denise. Ve čtrnácti letech vstoupil do kněžského semináře, ale po několika týdnech se zamiloval a utekl. Již od dětství měl touhu stát se hercem a od šestnácti let chodil v pařížském Centre Dramatique de la Rue Blanche do kursů herectví. Ke studiu na konzervatoři nebyl přijat.

V roce 1946 začal svoji profesionální kariéru kontraktem na turné po Německu se společností Jean-Marii Serreaua. Po skončení základní vojenské služby u letectva nastoupil na prkna pařížských divadel. Od roku 1953 spolupracoval s hercem, režisérem a dramatikem Jeanem Poiretem, s nímž vytvořil množství skečů a scének v řadě pařížských kabaretů (Tabu, Tomates, Olympia, Bobino).[1] Kromě toho vynikl v různých dramatech W. Shakespeara a Molièra.

Filmová kariéra editovat

K filmu se dostal přibližně v roce 1954. Jeho filmovým debutem byl Poprask v kabaretu, ve kterém se poprvé setkal s Luisem de Funèsem. Zpočátku hrál zejména vedlejší role úředníků a policejních komisařů, často hrál po boku svého přítele Jeana Poireta. Filmy, ve kterých zpočátku hrál, ale nebyly příliš významné.

v sedmdesátých letech dostal příležitost uplatnit svůj komediální talent. Tehdy hrál s Poiretem v pařížském Théâtre du Palais-Royal komedii Klec bláznů, která byla posléze i zfilmována. Lze zmínit také roli ovdovělého knihkupce Rondina ve filmu Krysy z temnot.

Kromě komediálních rolí hrál rovněž postavy charakterní. K režisérům, s nimiž pracoval ve filmu, patří například Claude Chabrol, Jean-Pierre Mocky, Georges Lautner, Michel Audiard, Bertrand Blier, Claude Zidi nebo Mathieu Kassowitz.

V roce 1976 hrál hlavní roli v komedii Situace je vážná, nikoliv však zoufalá. Kromě komedie Klec bláznů (1978) získal mezinárodní popularitu[1] rolí homosexuálního Albina ve filmu Ptačí klec 3: Svatba z roku 1985.

V roce 1982 dostal Césara za úlohu v kriminálním dramatu Svědek. Úloha masového vraha Židů, jimž sliboval útěk do Jižní Ameriky, ve filmu Doktor Petiot (1990) byla ještě výraznější, ale nebyla oceněna. Césarem byl znovu oceněn za roli starého soudce Arnauda, který vzplane láskou k mladé vdané dívce v podání Emmanuelle Béartové, v komorním snímku Nelly a pan Arnaud (1994). Mezi poslední snímky patří filmy Belphegor: Fantom Louvru (2001) a Motýl.

Byl celkem osmkrát nominován na Césara a dvakrát na divadelní Molièrovu cenu. V roce 1996 se stal nositelem Řádu čestné legie a v roce 2002 mu byl udělen francouzský Řád za zásluhy.

Soukromí editovat

Od roku 1952 byl ženatý s Juanitou Peyronovou (nar. 1958), se kterou měl dvě dcery. Dcera Caroline zemřela při autonehodě, dcera Nathalie Serraultová je také herečkou.

Od jara 2007 byl těžce nemocen na rakovinu. Po hospitalizaci v Neuilly-sur-Seine byl na poslední týdny převezen do své letní rezidence v Normandii, kde v červenci 2007 zemřel.[1]

Filmografie (výběr) editovat

Ocenění editovat

César editovat

Ocenění
Nominace

Molièrova cena editovat

Nominace
  • 1987: Molièrova cena pro herce za představení L'Avare
  • 1993: Molièrova cena pro herce za představení Knock

Jiná ocenění editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Hvězda bulvárního divadla Michel Serrault zemřel [online]. Týden (časopis), 2007-07-30 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat