Michael II. Amorijský
Michael II., zvaný Psellos („Koktavý“) nebo „Amorijský“ (770, Amorion , Frýgie – 2. října 829), byl byzantský císař od roku 820. Svoji kariéru začal jako voják, díky svým schopnostem však vystoupal až do hodnosti generála.
| Michael II. Amorijský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 770 Amorium |
| Úmrtí | 2. října 829 (ve věku 58–59 let) Konstantinopol |
| Potomci | Theofilos |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Podporoval intronizaci svého válečného druha Leona Arména (v roce 813). Později byl ale kvůli odhalenému spiknutí proti císaři v prosinci 820 odsouzen k smrti. Jeho přívržencům se však podařilo ho osvobodit z vězení a dosadit jej jako prvního člena amorijské dynastie na trůn.
Jeho vláda se vyznačuje mnoha významnými událostmi. Brzo poté co byl ustaven císařem, se proti němu vzbouřil v Malé Asii jeho někdejší přítel Tomáš zvaný Slovan, což vedlo k vleklé a krvavé občanské válce v letech 822–824. Tomáš byl dokonce s podporou chalífy korunován za císaře patriarchou v Antiochii. Když však neuspěl při obléhání Konstantinopole, byl s pomocí Bulharů chycen a popraven. Oslabení říše využili Arabové k dobytí Kréty v roce 823 a Sicílie v roce 829.
Přes své sympatie k obrazoborectví (ikonoklasmus), se snažil uklidnit ikonoduly. Způsobil však hněv kléru, když uzavřel druhé manželství s Eufrosyne, dcerou Konstantina VI., což nebylo ortodoxními kruhy tolerováno, obzvlášť ne u císaře.
Postava císaře Michaela II. Psella je odlišná od postavy historika Michaela Psella (1017/1018–1078), který je proto znám také jako Michael Psellos Mladší.
Literatura editovat
- HERRINOVÁ, Judith. Ženy v purpuru. Praha: Mladá fronta, 2005. 352 s. ISBN 80-204-1191-7.
- ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. 529 s. ISBN 80-200-0454-8.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael II. Amorijský na Wikimedia Commons - Biografie Michael II. (německy)
| Byzantští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Leon V. Arménský |
820–829 Michael II. Amorijský |
Nástupce: Theofilos |
