Merja

mrtvý ugrofinský jazyk

Merja či merjanština je vymřelý ugrofinský jazyk z uralské jazykové rodiny. Hovořili jím lidé z národu Merja, kteří obývali území dnešní Jaroslavské oblasti v Rusku, severovýchodně od Moskvy. Zanikl zřejmě okolo roku 1000 n. l.,[1], nejpozději však do 14. století, tedy v době, kdy se Merjané asimilovali se Slovany. O tomto jazyce je známo jen velmi málo, s výjimkou několika lexikálních a toponymických informací označujících pravděpodobný původ jazyka. Nejbližší tomuto jazyku je marijština.

Merja
RozšířeníJaroslavská oblast, Ivanovská oblast, Kostromská oblast, Vladimirská oblast, Moskevská oblast (Rusko)
Počet mluvčích0
Klasifikace
Písmonemá písmo
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3není
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa území kmenů a národů v evropské části dnešního Ruska okolo roku 800. Území Merjů je vybarveno fialově.

Merjané jsou hlavními postavami ruského lyrického filmu Ztichlé duše (rusky Ovsjanki) režiséra Alexeje Fedorčenka. Jde však o mystifikaci snad sloužící filmové alegorii vyzdvihnout na obecnou rovinu problematiku loučení se s blízkým člověkem.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Merya language na anglické Wikipedii.

  1. JANSE, Mark, Sijmen Tol, Vincent Hendriks. Language Death and Language Maintenance. [s.l.]: John Benjamins Publishing Company, 2000. Dostupné online. ISBN 9789027247520.