Max van der Stoel
Max van der Stoel [fan der stul] (3. srpna 1924 Voorschoten, Jižní Holandsko – 23. dubna 2011 Haag) byl nizozemský politik a diplomat, člen nizozemské Strany práce.
| Max van der Stoel | |
|---|---|
.jpg) | |
| Ministr zahraničních věcí Nizozemska | |
| Ve funkci: 11. září 1981 – 29. května 1982 | |
| Ve funkci: 11. května 1973 – 19. prosince 1977 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana práce |
| Narození | 3. srpna 1924 Voorschoten  Nizozemsko |
| Úmrtí | 23. dubna 2011 (ve věku 86 let) Haag Nizozemsko |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Alma mater | Univerzita v Leidenu Stedelijk Gymnasium Leiden |
| Profese | politik, diplomat, vysokoškolský učitel a soudce |
| Ocenění | Dr. J.P. van Praag-prijs (1993) Geuzenpenning (prijs) (1993) Watelerova mírová cena (1995) Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 2. třídy (1996)Cena J. B. Broeksze (1996) |
| Podpis |  |
| Commons | Max van der Stoel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Byl ministrem zahračničí v letech 1973–1977 a 1981–1982. V letech 1993–2001 působil jako první vysoký komisař pro národnostní menšiny v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Van der Stoel byl prvním západoevropským politikem, který kontaktoval Chartu 77 prostřednictvím jejího mluvčího Jana Patočky,[1] jejich schůzku připomíná v Praze pomník. Byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy v roce 1996 a je po něm pojmenován park u Mariánských hradeb v Praze-Střešovicích, v těsném sousedství Patočkovy ulice. Zároveň od 16.5.2022 nese jeho jméno i zastávka MHD v těsné blízkosti parku (Přesný název zastávky: Park Maxe van der Stoela, dříve známa jako Hládkov).
Vysoký komisař OBSE a nizozemská vláda organizuje každé dva roky udílení mezinárodní Ceny Maxe van der Stoela za výjimečný přínos pro zlepšení postavení národnostních menšin v zemích OBSE.[2]
Vyznamenání editovat
| Stát | Stuha | Název | Datum udělení |
|---|---|---|---|
 Belgie
|
|
Velkokříž Řádu koruny | 15. března 1974 |
|
Velkokříž Řádu Leopolda | 10. ledna 1982 | |
 Česko
|
|
Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy[3] | 15. května 1996 |
 Francie
|
|
Velkodůstojník Řádu čestné legie | 25. srpna 1973 |
 Lucembursko
|
|
Rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[4] | 31. srpna 1999 |
 Německo
|
|
Speciální třída velkokříže Záslužného řádu Spolkové republiky Německo | 1975 |
| Nizozemsko
|
|
Rytíř Řádu nizozemského lva | 5. prosince 1966 |
|
Čestná medaile pro iniciativu a duchaplnost Oranžského řádu | 19. září 1974 | |
|
Velkodůstojník Řádu Orange-Nassau | 9. září 1982 | |
|
Komandér Řádu Orange-Nassau | 11. dubna 1978 | |
 Portugalsko
|
|
Velkokříž Řádu za zásluhy | 1975 |
 Řecko
|
|
Velkokříž Řádu Fénixe | 10. prosince 1977 |
 Slovensko
|
|
Řádu bílého dvojkříže I. třídy[5] | 5. února 2001 |
 Spojené království
|
|
čestný rytíř-komandér Řádu svatého Michala a svatého Jiří[6] | 1. prosince 2006 |
 Surinam
|
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
|
Velkodůstojník Řádu palmy | 4. září 1977 |
 Španělsko
|
|
Rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické | 1981 |
 Ukrajina
|
|
Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy | 1997 |
|
|
Řád knížete Jaroslava Moudrého IV. třídy[7] | 30. září 2001 |
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max van der Stoel na anglické Wikipedii.
- ↑ Nový park Maxe van der Stoela v Praze 6 na portálu pražského magistrátu
- ↑ (anglicky) Max van der Stoel Award na stránkách OBSE
- ↑ WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Max van der Stoel | OSCE. www.osce.org [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
- ↑ » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
- ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max van der Stoel na Wikimedia Commons
