Martin Heinrich Klaproth
Martin Heinrich Klaproth (1. prosince 1743 Wernigerode – 1. ledna 1817 Berlín) byl německý chemik, mineralog a lékárník, autodidakt, který nikdy nestudoval na střední ani na vysoké škole, první profesor chemie na univerzitě v Berlíně.
| Martin Heinrich Klaproth | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. prosince 1743 Wernigerode |
| Úmrtí | 1. ledna 1817 (ve věku 73 let) Berlín |
| Pracoviště | Humboldtova univerzita (od 1810) |
| Obory | chemie, analytická chemie, chemický prvek, chemická sloučenina, titan, oxid titaničitý, chrom, uran a farmacie |
| Ocenění | společník Královské společnosti |
| Děti | Julius Klaproth |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako syn chudého krejčího Julia Klaprotha ve Wernigerode, kde absolvoval čtyři ročníky latinské školy a vydal se do učení k lékárníkovi v Quedlinburgu. Jako tovaryš pokračoval roku 1766 na lékárnickou praxi do Berlína, kde se stal zprvu asistentem lékárníka. Sňatkem s Christianou Sofií Lehmannovou, neteří chemika Andrease Sigismunda Marggrafa, získal roku 1780 v Berlíně slavnou lékárnu U medvěda (Apotheke Zum Bären), stal se movitým lékárníkem. V laboratoři této lékárny a na cestách za minerály strávil většinu svého produktivního života. Roku 1788 byl jmenován členem Pruské královské učené společnosti v Berlíně. Vyučoval na Hornické akademii. Po založení Humboldtovy univerzity v Berlíně roku 1810 se tam stal prvním profesorem chemie.[1]
Význam editovat
Byl objevitelem několika minerálů, průkopníkem analytické chemie. Významnou měrou přispěl k systematizaci minerálů na základě jejich chemického složení.
Objevy editovat
- Nezávisle na Williamu Gregorovi objevil oxid titaničitý (neboli „zeminu“) ve vzorku rudy, kterou známe nyní pod názvem rutil, a prvek, jehož oxid izoloval, nazval titan podle Titánů, dětí Nebes a Země odsouzených k životu ve skrytých ohních Země. Až v roce 1825 jeho následovník J. J. Berzelius připravil titan jako kov ve znečištěné formě.
- Roku 1789 při rozboru rud z dolu George Wagstorfa v Johanngeorgenstadtu objevil uran. Neizoloval kovový uran, ale připravil uranové soli, které umožnily barvení skla.[2]
- Chrom izoloval roku 1798 po J.G. Lehmannovi a L.N.Vauquelinovi nebo souběžně Vauquelinem.
- Cer objevil v roce 1803 souběžně, ale nezávisle na Berzeliovi a Wilhelmu Hisingerovi. Název získal po trpasličí planetě Ceres.
- Provedl výzkum složení karlovarských pramenů (Chemische Untersuchung der Mineralquellen zu Carsbad; Berlin, 1790)
Publikace editovat
Kolem 200 poznámek o svých objevech a chemických analýz minerálů shrnul do zásadních a opakovaně vydávaných publikací
- Beiträge zur chemischen Kenntnis der Mineralkörper (5. vydání, 1795–1810)
- Chemische Abhandlungen gemischten Inhalts (1815).
- Chemisches Wörterbuch (1807–1810) chemická slovník, nadlouho hlavní kompendium oboru, které nahradilo jeho starší edici Grenovy příručky chemie F. A. C. Gren’s Handbuch der Chemie (1806)
Památky editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Neue deutsche Biographie 11 (1977), s. 707–709
- ↑ VELFL, Josef; CÍLEK, Václav, kolektiv. Uranová Příbram. Praha: Dokořán, 2022. 382 s. ISBN 978-80-7675-067-8. S. 21.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Heinrich Klaproth na Wikimedia Commons
