Ludwig Curtius
Ludwig Michael Curtius (13. prosince 1874, Augsburg – 10. dubna 1954, Řím) byl německý archeolog.
| Ludwig Curtius | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. prosince 1874 Augsburg |
| Úmrtí | 10. dubna 1954 (ve věku 79 let) Řím |
| Místo pohřbení | Campo Santo Teutonico |
| Alma mater | Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita |
| Povolání | klasický archeolog, vysokoškolský učitel a historik umění |
| Zaměstnavatelé | Erlangensko-norimberská univerzita Univerzita Heidelberg Freiburská univerzita Mnichovská univerzita |
| Ocenění | Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1952) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
| Politická strana | Nacionálně sociální spolek |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Curtius byl synem augsburského lékaře Ferdinanda Curtiuse a jeho manželky Theresy, rozené Göhlové z Hindelangu.[1] Po maturitě na gymnáziu u svatého Štěpána studoval filozofii, práva a ekonomii v Mnichově a Berlíně. Od roku 1896 se zabýval archeologií u Adolfa Furtwänglera. V roce 1899 byl soukromým učitelem jeho syna, pozdějšího dirigenta Wilhelma Furtwänglera. V období 1904 až 1907 se Curtius účastnil německých vykopávek Aegině a v tureckém Boğazköy. Po habilitaci v roce 1907 působil v Erlangenu, Freiburgu a od roku 1920 na univerzitě v Heidelbergu.
Během první světové války sloužil nejprve jako obyčejný voják na západní frontě. Povýšil na poručíka a sloužil jako zpravodaj na Balkáně. Jeho znalost řečtiny byla využívána pro kontakt s partyzány.V roce 1921 se oženil s Edithou Wyneckenovou (1885-1932), s kterou měl dvě dcery. V roce 1928 se stal vědeckým vedoucím římského oddělení Archeologického institutu německé říše. V roce 1937 byl národními socialisty poslán do důchodu. Řím však zůstal jeho druhým domovem. Hrob Ludwiga Curtiuse se nachází na Campo Santo Teutonico v Římě.
Dílo editovat
- Deutsche und antike Welt; Stuttgart 1950
- Antike Kunst; 3. Aufl., Darmstadt 1959
- Das antike Rom; Vídeň 1944
- Die Wandmalerei Pompejis; Lipsko 1929 (ND Darmstadt 1972)
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Curtius na německé Wikipedii.
- ↑ Ludwig Curtius, Hindelang und die Großmutter. S esejem Tonyho Gassnera Wechse, Hindelang 2009, ISBN 9783981249378, S. 3
Literatura editovat
- Reinhard Herbig: Ludwig Curtius (1874–1954) zum Gedächtnis, v: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Römische Abteilung 62, 1955, S. 185-200
- Guido Kaschnitz von Weinberg: Ludwig Curtius. Das wissenschaftliche Werk. Baden-Baden 1958.
- Festreden zur Feier des 100. Geburtstages von Ludwig Curtius. Gehalten in der Winckelmann-Adunanz am 13. Dezember 1974 im Deutschen Archäologischen Institut in Rom, v: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Römische Abteilung 82, 1975, S. 3-20.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig Curtius na Wikimedia Commons - Curtis v katalogu Německé národní knihovny[nedostupný zdroj]
- Ludwig Curtis v Neue Deutsche Biographie
