Wikipedie

Ludvíkov

obec v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji
Tento článek je o obci na Bruntálsku. Další významy jsou uvedeny na stránce Ludvíkov (rozcestník).

Ludvíkov (německy Ludwigsthal,[4] polsky Ludwików) je obec ležící v okrese Bruntál. Má 282[1] obyvatel. Je součástí mikroregionu Sdružení obcí Vrbenska.

Ludvíkov
Kostel Narození Panny Marie
Kostel Narození Panny Marie
Znak obce LudvíkovVlajka obce Ludvíkov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVrbno pod Pradědem
Obec s rozšířenou působnostíBruntál
(správní obvod)
OkresBruntál
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°6′27″ s. š., 17°20′32″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel282 (2023)[1]
Rozloha21,12 km²[2]
Katastrální územíLudvíkov pod Pradědem
Nadmořská výška620 m n. m.
PSČ793 26
Počet domů134 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduLudvíkov 122
793 26 Vrbno pod Pradědem
ludvikov.obec@worldonline.cz
StarostkaIng. Dana Selingerová
Oficiální web: www.obecludvikov.cz
Ludvíkov
Ludvíkov
Další údaje
Kód obce551996
Kód části obce186058
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 

Obec vznikla v údolí Bílé Opavy při železárnách, které byly zřízeny v roce 1672 řádem německých rytířů. Provoz železáren si žádal velké množství dřeva a to musel někdo vytěžit a zpracovat, proto v letech 1687–1732 nastal příliv nových osadníků. Jako zakladatel obce je označován velmistr řádu Franz Ludwig, falckrabě z Neuburgu. Franz Ludwig zde nechal postavit jednu vysokou pec, dva železné hamry, jednu kovárnu, jeden dům pro hamrovního správce, jeden dům pro hamrovního písaře a ještě 15 domů, které byly podmíněně postoupeny dělníkům. Roku 1701 jsou založeny dvě slévárny, tři hutě a hamr s pohonem vodním kolem. K roku 1819 se připomíná jedna tavící pec, dva hamry na železo, přibyl jeden hamr na plech a kovárna. Roku 1795 zde bylo vyrobeno během 22 týdnů 550 tun surového železa. Roku 1823 to bylo 875 tun surového železa a roku 1833 684 tun surového železa a 109 tun výrobků z litiny. Litina se zde začala vyrábět od roku 1818. Na této výrobě se podílel i známý sochař z Horního Údolí Bernard Kutzer. Byly zde vyráběny kříže, medaile, plakety, litinové vany, umyvadla, kotle, nářadí pro laboratoře a lékárnictví, kování dveří, mříže, ozdobná zábradlí, těžítka, domovní znamení, zdobné vázy i hřbitovní plastiky [5] Roku 1734 měla obec 30 stavení, roku 1780 62 stavení, roku 1805 82 stavení a 485 obyvatel a roku 1879 100 stavení a 847 obyvatel. [6] K roku 1850 měly železárny dvě pece a těžila se zde železná ruda, k roku 1855 zde bylo 120 zaměstnanců. Roku 1879 železárny zanikly a byly nahrazeny dřevoprůmyslem. K roku 1930 měla pila a dřevoprůmysl 280 zaměstnanců. K roku 1910 a 1939 se připomíná výroba kovového zboží a roku 1925 výroba razítek. [7].

Firma Adolf Grohmann a syn z Vrbna pod Pradědem zde roku 1880 vyrábí drát, lana, řetězy, hřebíky a začíná zde i výroba pletiv. Začátkem 20. století bylo provedeno několik pokusů o obnovu těžby rud, ale malá výtěžnost další pokračování hornické činnosti ukončila. [8] Ludvíkov byl původně přifařen pod město Andělská Hora od roku 1723 pod Vrbno. V okolí obce se těžilo i zlato. V 19. století se od jeho těžby pro nerentabilnost upustilo. Při hledání zlata byly objeveny měděné rudy. Ve střední části údolí se nacházejí šachty, štoly a zářezy po jejich těžbě. Tato těžba zde probíhala až do roku 1918 s výtěžkem kolem 20 tun ročně. Těžbu dnes připomíná hornická naučná stezka Vysoká – Hláska, která se nachází na svazích Vysoké hory a vrcholu Hláska. Zde se nachází důlní pole, šachty, štoly a pinky. [9] Od roku 1892 zde byla pošta, v letech 1872 až 1879 konzum (znovu k roku 1930) a v roce 1852 bratrská pokladna, která zanikla roku 1884 zřejmě z důvodu zániku hutí. K roku 1853 obecná škola, která měla k roku 1900 dvě třídy. [7]

K roku 1860 se připomínají dodnes funkční železité minerální prameny. Až do roku 1945 byla obec převážně německá (pod názvem Ludwigsthal – česky Ludvíkovo údolí). Obsazena Rudou armádou 8. května 1945. [7] Po odsunu německého obyvatelstva sem přicházeli lidé z jiných oblastí, a to především ze Slovenska. Od roku 1961 do 23. listopadu 1990 byl Ludvíkov částí obce Vrbno pod Pradědem.

Vývoj počtu obyvatel editovat

Počet obyvatel Ludvíkova podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[10]:

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 750 733 847 860 882 803 955[p 1][p 2] 448 368 402 376 299 340[p 3]
  1. ↑ z toho místní část Karlova Studánka 19
  2. ↑ z toho: 26 Čechoslováků, 910 Němců; 886 řím. kat., 63 evang., 3 bez vyzn.
  3. ↑ z toho: 303 Čechů, Moravanů a Slezanů, 27 Slováků, 2 Němci, 1 Polák; 99 řím. kat., 2 čsl. hus., 2 evang., 1 pravosl., 209 bez vyzn.

V Ludvíkově je evidováno 204 adres: 249 čísel popisných (trvalé objekty) a 55 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[11] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 121 domů, z toho 86 trvale obydlených.

 
Ludvíkovské skalní město

Pamětihodnosti editovat

  • Barokní kostel Navštívení Panny Marie z roku 1792. Kostel a část mobiliáře je od roku 2008 kulturní památkou ČR. Varhany pochází z roku 1874 a jsou od firmy Franz Rieger a syn z Krnova. [12]
  • Dřevěná kaple z roku 1923, postavená jako památník obětem 1. světové války, která dnes slouží i jako památník obětem 2. světové války. Kaple byla postavena dle návrhu malíře Ericha Hürdena z Karlovy Studánky především za pomoci místních řemeslníků. Peníze na ni byly získány ze sbírky a dobrovolných darů.
  • Hřbitov byl budován ve stejnou dobu jako kostel, kolem roku 1869 byla zřízena kamenná ohradní zeď a márnice. Jsou zde litinové náhrobníky, většinou ve tvaru křížů, z místních železáren, centrální (velký) litinový kříž je z roku 1862. [13]
  • Dům č. p. 30 je zděnou stavbou, která dokládá původní lidové stavitelství. Jde o příklad domu východosudetského typu z 18. století s mohutnou sedlovou střechou. Od roku 2002 jde o kulturní památku. [13]
  • Novorenesanční vila (tzv. zámeček) č. p. 18 místní významné podnikatelské rodiny Gaidosch z roku 1889. [14]
  • Původní Wilhelmova huť, dnes výroba řeziva a pelet[14]
  • Několik památných stromů
  • Museum v protorách obecního úřadu (historie, dobové pohlednice, archiválie, výrobky z litiny atd.)
  • Vyhlídka Franze Ludwiga (pojmenovaná po zakladateli obce)[15]
  • Zřícenina hradu Fürstenwalde na Zámeckém vrchu
  • Ludvíkovské skalní město

Reference editovat

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 850. 
  5. ↑ KOČÍ, Kateřina aj. Průvodce Ludvíkov. [s.l.]: ACTAEA, 2012.  s. 2, 10, 11 a 9
  6. ↑ Průvodce Ludvíkov, s. 3
  7. ↑ a b c BARTOŠ, Josef aj. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, XIII. 1.. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. ISBN 80-7067-402-4. 
  8. ↑ Průvodce Ludvíkov, s. 11 a 4
  9. ↑ Průvodce Ludvíkov, s. 5 a 8
  10. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 708–709.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 19.  Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.  Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1078–1079. 
  11. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-25. 
  12. ↑ Průvodce Ludvíkov, s. 12 a 15
  13. ↑ a b Průvodce Ludvíkov, s. 13
  14. ↑ a b Průvodce Ludvíkov, s. 14
  15. ↑ Průvodce Ludvíkov, s. 24

Literatura editovat

  • PELA, Emil. Ludvíkov: Jeseníky. Karlovice : Actaea, společnost pro přírodu a krajinu, 2012. ISBN 978-80-260-3348-6

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvíkov&oldid=22680709“