Wikipedie

Lori modroprsý

druh papouška

Lori modroprsý (Eos histrio) je druh malého papouška, který je endemický pro Indonésii, konkrétně pro jediný ostrov: Karakelang.[2] Je populární i mezi chovateli okrasného ptactva,[2] nicméně ve svém přirozeném areálu výskytu postupně mizí, což vedlo k tomu, že v současné době je dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) řazen mezi ohrožené druhy.[3]

Jak číst taxoboxLori modroprsý
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý lori modroprsý chovaný v zoo
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
ČeleďPsittaculidae
PodčeleďLoriové (Loriinae)
TribusLoriini
RodEos
Binomické jméno
Eos histrio
(Statius Müller, 1776)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie editovat

 

Lorie modroprsé poprvé popsal německý zoolog Philipp Ludwig Statius Müller v roce 1776. Jsou řazeni do řádu papoušků, rodu Eos, který je blízce příbuzný rodu Pseudoeos.[4]

Bývají popisovány tři poddruhy: Eos histrio challengeri, Eos histrio histrio a Eos histrio talautensis. Nicméně první dva, které pochází z ostrova Miangas a souostroví Sangihe, již zřejmě vyhynuly následkem odlesňování. Přesná doba vyhynutí není známa, nicméně při výpravě v roce 1986 již na Sangihe ani Miangasu žádní loriové nebyli.[5] Populace přežívající na Karakelangu přísluší k subspecii E. h. talautensis.

Popis editovat

Loriové modroprsí jsou malí a lehce stavění ptáci, zároveň také dobří letci. V dospělosti měří asi 30 cm na délku, rozpětí křídel se pohybuje mezi 15 a 16 cm.[5] Není u nich patrný pohlavní dimorfismus[6] a vydávají krátké a ostré pištění.[7]

Mají krátký, ostře zakřivený a jasně oranžový zobák. Peří je na většině těla jasně červené, modrý až fialový je pruh táhnoucí se od šíje přes oči až na čelo. Také náprsenka a peří na nohou jsou modré. Letky jsou zbarveny fialově až fialovo-červeně, krovky bývají červené s černými konci. Spodní strana ocasu je matně červená.[8] Mají šedé nohy s černými drápy, duhovky tmavě hnědé.[9]

V současné době existuje jediná populace loriů na ostrově Karakelang (souostroví Talaudských ostrovů v Molouckém moři).[10] Mimo tento ostrov již všechny populace zřejmě vymřely. Vyhledávají lesy se vzrostlými stromy v nadmořské výšce do 1500 m.

Chování editovat

Loriové modroprsí žijí pouze v korunách stromů – nikdy nesestupují až na zem, ani při hledání potravy.[6][9] Ačkoliv nemigrují na dlouhé vzdálenosti, tak při hledání jídla mohou přelétávat mezi jednotlivými ostrovy. Živí se hlavně nektarem a pylem, podobně jako většina druhů loriů. Sekundárně i hmyzem a ovocem, které sbírají i na zahradách.[6][11] Tito ptáci jsou poměrně hluční, především při přeletech, a ztichnou až při krmení.[6][11]

Hnízdí na urostlých stromech, které jsou ale káceny, čímž loriové přichází o místa k vyvedení mladých. Jako období hnízdění bývá uváděn duben až květen, ale také listopad až prosinec, kdy je největší hojnost ovoce.[11] Samičky snáší jedno až dvě vejce, která poté zahřívají 25 až 26 dnů.[6] Mladí se líhnou téměř holí a slepí: oči otevírají až po deseti až čtrnácti dnech. Do šedesátého dne života jsou již plně opeření a od sedmdesátého se sami krmí.[11] Pohlavně dospívají okolo dvou let.[11]

Mimo období rozmnožování tvoří menší hejna (do osmi jedinců),[12] která se slétávají na palmových plantážích.

Populace a ohrožení editovat

Roku 1996 byla populace loriů modroprsých odhadována na 9 400 až 24 150 jedinců, v roce 1999 byly stavy podobné.[5] K roku 2019 se počet divokých jedinců pohybuje mezi 5 500 až 14 000 kusy.[7]

První zaznamenaný import proběhl v roce 1871, cílem byla zoologická zahrada v Londýně.[13] První odchov byl ale zaznamenán až mnohem později: roku 1965 u soukromého chovatele v Dánsku.[13] Od té doby obchod s exotickým ptactvem jen kvetl: například pozorování v roce 1999 dokázalo, že ročně je z ostrova Karakelang vyvezen tisíc až dva tisíce loriů modroprsých.[2] Nicméně obchod s exotickými zvířaty není jedinou hrozbou, která stojí za úbytkem populace: další z nich je odlesňování a s ním související ztráta přirozeného prostředí.[10] Kvůli němu vymizeli například na souostroví Sangihe.[2]

Dle Mezinárodního svazu ochrany přílohy (IUCN) se jedná o ohrožený druh. Jako jeden ze dvou druhů loriů (společně s vinim modrým Vini ultramarina) se nachází i v první příloze CITES, což znamená, že obchod s živými exempláři je zakázaný.[14] Díky černému obchodu ale import stále pokračuje; většina jedinců je transportována přes blízké Filipíny.[3]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-and-blue lory na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b c d FORSHAW, str. 16.
  3. ↑ a b IUCN. Eos histrio: BirdLife International: The IUCN Red List of Threatened Species 2013: e.T22684502A48107031. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2305/iucn.uk.2013-2.rlts.t22684502a48107031.en. (anglicky) 
  4. ↑ HOSPŮDKOVÁ, str. 24.
  5. ↑ a b c FORSHAW, str. 134.
  6. ↑ a b c d e Red-and-blue lory [online]. World Parrot Trust [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Red-and-blue Lory Eos histrio [online]. BirdLife International [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ HOSPŮDKOVÁ, str. 15.
  9. ↑ a b Red-and-blue lory (Eos histrio) [online]. Wildscreen Arkive [cit. 2019-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  10. ↑ a b ARINI, Diah Irawati Dwi; PUDYATMOKO, Satyawan; POEDJIRAHAJOE, Erny. Roosting selection by red and blue Lory (Eos histrio Muller, 1776) in Karakelang Island North Sulawesi. Jurnal Penelitian Kehutanan Wallacea. 2017-03-31, roč. 6, čís. 1, s. 61. Dostupné online [cit. 2019-04-09]. ISSN 2407-7860. DOI 10.18330/jwallacea.2017.vol6iss1pp61-71.  Archivováno 8. 9. 2019 na Wayback Machine.
  11. ↑ a b c d e FORSHAW, str. 136.
  12. ↑ PARR, Mike; JUNIPER, Tony. Parrots: A Guide to Parrots of the World. London: A&C Black, 2010. 586 s. Dostupné online. ISBN 9781408135754. S. 220. (anglicky) 
  13. ↑ a b HOSPŮDKOVÁ, str. 30.
  14. ↑ HOSPŮDKOVÁ, str. 40.

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lori_modroprsý&oldid=23174228“