Wikipedie

Lokvát

rod rostlin

Lokvát (Eriobotrya) je rod subtropických, stálezelených stromů nebo keřů, systematicky náležejících do čeledi růžovitých. Je tvořen dvaceti až třiceti druhy rostoucími v Asii, druhotně i ve Střední a Jižní Americe, Africe, Austrálii i na Novém Zélandu. Jsou také vysazovány ve Středozemí (Itálie, Španělsko, Řecko, Turecko, Izrael), kde tamní podnebí dobře vyhovuje vyšlechtěným varietám lokvátu japonského pěstovanému pro plody.[1]

Jak číst taxoboxLokvát
alternativní popis obrázku chybí
Lokvát japonský s plody (Eriobotrya japonica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodlokvát (Eriobotrya)
Lindl., 1821
Synonyma

mišpule

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ekologie editovat

Rostliny některých druhů jsou částečně zimovzdorné, snesou při suchém počasí několik stupňů pod bodem mrazu, středoevropskou zimu však v nechráněném prostoru nepřečkají. Také jejich podzimní doba kvetení a brzká jarní sklizeň se nedá změnit. Vysazují se na slunná stanoviště do hluboké, propustné a úrodné půdy, na klimaticky neideálních místech se pěstují u jižních a západních zdí.[1][2]


Popis editovat

Rod lokvát je tvořen neopadavými, plytce kořenícími keři vysokými okolo 1 m nebo stromy se šedohnědou kůrou dorůstajícími až do výšky 10 metrů. Jsou porostlé chlupatými, střídavými, jednoduchými listy s krátkými řapíky nebo přisedlými. Jejich eliptické až podlouhlé čepele jsou dlouhé 5 až 40 cm, kožovité, celokrajné nebo zubaté a mají výraznou zpeřenou žilnatinu.

Oboupohlavné květy na stopkách jsou velké 15 až 20 mm a bílé nebo nažloutlé. Vyrůstají v počtech 20 až 40 v koncových latách či složených hroznech. Vytrvalý kalich je složen z pěti trojúhelníkovitých zubů. Korunu tvoří pět vejčitých až podlouhlých lístků s nehtem. Tyčinek, kratších než okvětní lístky, bývá v květu 10 až 20; semeník má dva až pět oddílů po dvou vajíčkách, nese stejný počet dole srostlých čnělek s jednolaločnou bliznou. Pohárkovité češule jsou velké okolo 3 mm a obvykle plstnaté. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem.

Plody jsou elipsoidní až kulovité, masité, žluté, načervenalé nebo oranžové malvice mající v průměru 3 až 5 cm. Jsou jemně chlupaté a na vrcholu mají přirostlý vytrvalý kalich, obsahují jedno, dvě i více kulatých či hranatých semen.[1][2][3][4]

Rozmnožování editovat

Druhy pěstované jako okrasné rostliny se spolehlivě rozmnožují jak semeny, tak i řízky. U rostlin od kterých požadujeme kvalitní plody se však množí jen vegetativně, protože jen tak lze zajistit přenos vyšlechtěných vlastností rodičů na potomky. V přírodě jsou semena rostlin spolehlivě rozšiřována po okolí zvířaty, hlavně ptáky, po projití trávicím ústrojím nic neztrácejí na klíčivosti.[3][5]


Význam editovat

Jednoznačně nejvíce pěstovaným druhem, rozšířeným po mnoha subtropických krajinách, je lokvát japonský (Eriobotrya japonica). Je oblíben pro své chutné plody s dužinou příjemné vůně a chutí, které se mohou jíst v čerstvém stavu nebo se z nich připravují zavařeniny a džemy. Bylo již vyšlechtěno mnoho variet s plody většími, sladšími, trvanlivějšími i odolnějšími vůči nepřízni počasí. Semena plodů obsahují hořký amygdalin, který působí po požití většího množství na lidi i zvířata toxicky. Plody jsou citlivé na otlačení, nesnášejí delší přepravu a proto se do Střední Evropy málo dovážejí.

Plody dalších druhů lokvátu již nejsou tak oblíbené, z ostatních se pro konzumaci ještě obvykle pěstuje Eriobotrya deflexa. Některé druhy se vysazují jako okrasné rostliny.[1][3][5]

Galerie editovat

  •  
    Květ
  •  
    Květenství
  •  
    Plodenství
  •  
    Rozsévač semen tukan pestrý
  •  
    Chutné plody

Reference editovat

  1. ↑ a b c d Dendrologie.cz: Lokvát [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 19.01.2007 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b PHIPPS, James B. Flora of North America: Eriobotrya [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c SPOONER, Amanda. FloraBase the Western Australian Flora: Eriobotrya [online]. Department of Parks and Wildlife, Western Australian Herbarium, Kensington, WA, AU, rev. 03.10.2008 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ GU, Cuizhi; SPONGBERG, Stephen A. Flora of China: Eriobotrya [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b HUBBUCH, Chuck. Eriobotrya [online]. Fairchild Tropical Botanical Garden, Miami, FL, USA [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lokvát&oldid=20343726“