Lokomotiva 131

Elektrická lokomotiva řady 131; (dříve E 479.1)
	Lokomotiva 131.089+090
Tovární označení	Škoda 58E
Řada dle Kryšpína (ČSD)	E 479.1
Řada dle UIC (SR)	131
Základní údaje
Výrobce	Škoda Plzeň
Výroba v letech	1980–1982
Počet vyrobených kusů	100 (50 dvojic)
Provozovatel	(ČSD, ŽSR, ZSSK), ZSCS
Období provozu	1980–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	2× 84 500 kg
Délka přes nárazníky	2× 17 270 mm
Rozchod	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo´ Bo´ + Bo´ Bo´
Trvalý výkon	2× 2 240 kW
Maximální tažná síla	2× 230 kN
Maximální povolená rychlost	100 km/h
Napájecí soustava	3 kV ss
Regulace výkonu	odporová
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Vysvětlivky pojmů v infoboxu.; Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Lokomotiva řady 131 je dvojdílná lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro těžkou nákladní dopravu na sklonově náročných tratích mezi slezsko-moravsko-slovenským pomezím a východním Slovenskem. Byla vyrobena plzeňskou firmou Škoda (typ Škoda 58E) v letech 1980–1982 v počtu 50 dvojic.

Vznik editovat

Po dokončení elektrifikace celé trati Žilina – Košice vyvstal problém v podobě nedostatku elektrických lokomotiv pro zajištění veškerého provozu. Pro vedení těžkých nákladních vlaků bylo nutné nasazovat až tři lokomotivy (obvykle řad 121 či 140, později i 183) a spotřeba lokomotiv tak byla značná. Řešením této situace se stal projekt výkonné dvojdílné nákladní lokomotivy, schopné dopravovat vlaky o hmotnosti i přes 2000 tun přes Štrbskou rampu (a na dalších tratích s podobnými sklonovými poměry). Plán počítal s výrobou celkem 100 dílů, tedy 50 dvojdílných lokomotiv. Zadání řešil osvědčený výrobce, představovaný Škodou Plzeň. Celá série byla vyrobena prakticky v jednom kuse bez prototypu, první stroj byl dokončen roku 1980, konečný počet byl završen o dva roky později.

Konstrukce editovat

Lokomotivy řady 131 jsou v depu Čierna nad Tisou každodenními hosty

Lokomotivu tvoří dva shodné díly, spojené běžným spřahovacím ústrojím zadní částí k sobě, každý díl má své vlastní číslo jako samostatná lokomotiva. Přestože jsou jednotlivé díly schopné vlastního pohybu, v praxi jezdí lokomotivy výhradně jako dvojdílné. Jde o stroj klasického skříňového typu, samostatný díl má pouze jedno stanoviště strojvedoucího, na druhém konci rámu se nachází dveře s návalky pro přechod do druhé lokomotivy. Střední část je tvořena strojovnou s rozjezdovými odpory, hlavním kontrolérem a chladicím okruhem. Pojezd tvoří vždy dva dvounápravové podvozky, v nichž jsou uloženy stejnosměrné sériové elektromotory (pro každou nápravu jeden).

Design lokomotivní skříně je podobný s lokomotivní skříní strojů řady 363, které byly vyvíjeny ve stejné době. Na rozdíl od nich ale mají na bočnicích každého dílu čtyři okna. Také se výrazně liší v elektrické výzbroji – pro urychlení vývoje a zjednodušení byla použita starší odporová regulace výkonu (z větší části převzatá z řady 130). Elektřina je odebírána pomocí dvou (resp. čtyř) polopantografů na střechách.

V rámci prováděných modernizací lokomotivy získaly elektronický řídící systém MIREL (vyvíjený přímo v RD Spišská Nová Ves) a některé stroje také klimatizaci stanovišť. Od vyrobení jsou tradičně lakovány do zeleného schématu se žlutým (dříve na několika strojích krémovým) výstražným pruhem, pouze doplněným logy majitele.

Provoz editovat

Lokomotiva řady 131 v čele nákladního vlaku na vjezdu do Žiliny od Vrútek

Lokomotiva 131 ve stanici Český Těšín, únor 2020

Všechny lokomotivy byly z výroby dodány do depa ve Spišské Nové Vsi, kde jsou dislokovány dodnes,^[kdy?] po oddělení nákladní divize jsou majetkem dopravce Železničná spoločnosť Cargo Slovakia. Od počátku zajišťují nákladní dopravu na „Trati družby“ ze Žiliny přes Košice do Čierné nad Tisou. Jedním z jejich důležitých výkonů je doprava vlaků se železnou rudou z Ukrajiny (jež je ze širokorozchodných vozů přeložena na překladišti v Čierné) pro ostravské a třinecké železárny. S nimi jezdí až do cílových stanic na české území. Do stoupání (především v úsecích Kuzmice – Ruskov, Margecany – Štrba a Čadca – Třinec) jsou k vlakům připojovány postrkové lokomotivy řady 183. Do rozpadu Československa dopravovaly vzácně vlaky až do Hranic či Olomouce, toto je však již minulostí. Dnes^[kdy?] je až na výjimky jejich konečnou stanicí z tohoto směru Ostrava, případně Bohumín. Kromě této hlavní trati zajížděly do České republiky do roku 2015 i přes hraniční přechod Horní Lideč/Púchov, po změně napájecího systému v Púchově jsou však tyto dříve všední jízdy až do Valašského Meziříčí minulostí. Na Slovensku se vyskytují také na zbylých tratích elektrifikovaných stejnosměrnou soustavou, jimiž jsou tratě Košice – Plaveč, Čadca – Skalité a Slivník – Trebišov – Maťovce.

V lednu 2009 lokomotivy této řady získaly schválení pro provoz v Polsku a od 30. ledna 2009 začaly být provozovány na trase Plaveč/Muszyna – Kraków Prokocim, na polském území ve službách dopravce PKP Cargo.^[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ Kraków: Lokomotywy ZSSK CARGO rozpoczęły planową eksploatację w Polsce. inforail [online]. 2009-02-09 [cit. 2010-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30.

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 131 na Wikimedia Commons
Dvojdielny elektrický rušeň 131 (Škoda 58E) - Popis a technické parametre

[1] Kraków: Lokomotywy ZSSK CARGO rozpoczęły planową eksploatację w Polsce. inforail [online]. 2009-02-09 [cit. 2010-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30.

[1]