Naděje (přírodní památka)
Naděje je přírodní památka vyhlášená k ochraně puklinové pseudokrasové jeskyně v suťovém poli s výskytem podlahového ledu na severní návětrné straně Suchého vrchu v Lužických horách. Nachází se v katastrálním území Naděje,[3] části města Cvikov v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji.
 Naděje | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 Vstup | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 4. srpna 1966 |
| Nadm. výška | 580 m n. m. |
| Rozloha | 0,75 ha[1][2] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Česká Lípa |
| Umístění | Naděje |
| Souřadnice | 50°49′15,96″ s. š., 14°38′34,08″ v. d. |
  Naděje | |
| Další informace | |
| Kód | 272 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bližší popis editovat
Jeskyně vznikla postupným zvětráváním znělcové skály a působením mrazu. Později byla zčásti zasypána suťovým polem.[4] Vchod jeskyně je v nadmořské výšce 580 m mezi velkými skalními bloky. Vlastní jeskyně je 30 metrů dlouhá a 6 metrů hluboká puklina orientovaná ve směru východ–západ. Vchod je umístěn v polovině jeskyně, asi šest metrů vysoko nad jejím dnem. V prostorách jeskyně se celoročně hromadí chladný vzduch, který umožňuje tvorbu a přetrvání ledové výzdoby. Nejrozsáhlejší je na jaře v době tání sněhu, kdy puklinami proniká nejvíce povrchové vody a vzduch v jeskyni je dostatečně chladný. Na podzim je v nejnižších polohách jeskyně již většinou jen podlahový led.
Přírodní památka editovat
Jeskyně byla zařazena mezi chráněné přírodní výtvory rozhodnutím okresního národního výboru Česká Lípa dne 29. července 1966 s rozlohou 0,26 hektaru.[5] Později byla rozloha chráněného území zvětšena na 0,7485 hektaru. Přírodní památka se nachází v nadmořské výšce 560–600 metrů.[6] Mimo vlastní jeskyně tak území zahrnuje i vyšší partie se sutěmi a mechorosty.[7] Správcem chráněného území je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – regionální pracoviště Liberecko.[6]
Netopýři editovat
Jeskyně je významným sociálním místem pro některé druhy netopýrů. Na podzim, po rozpadu kolonií, seznamují samice mláďata s okolními přechodnými úkryty a vhodnými zimovišti. V jeskyni je hojně zastoupen netopýr velkouchý, který je vázán na okolní bukové lesy. Byl zaznamenán i výskyt netopýra velkého, netopýra severního, netopýra vousatého a netopýra řasnatého.
Turistika editovat
Jeskyně Naděje byla dlouhá léta zdrojem ledu. Místní obyvatelé ji pojmenovali Ledová díra (něm. Eisloch). Turistům ji zpřístupnil v sedmdesátých letech 19. století Německý horský spolek ze Cvikova. Její vchod do konce 19. století chránily mříže. Po druhé světové válce se stala volné přístupnou. Odlamování krápníků a zakládání ohňů mělo za následek poškozování ledové výzdoby. Od roku 1988 je proto uzamčena kovovou mříží, aby se zabránilo dalšímu poškozování jeskyně. Klíč lze zapůjčit na Správě CHKO Lužické hory v Jablonném v Podještědí.[4]
K Suchému vrchu vedou turisticky značené cesty, žlutá od Mařenic a dálková červená E10 od Nového Boru. Pod Suchým vrchem prochází také cyklotrasa č. 3061. Z rozcestí pod Suchým vrchem k jeskyni nahoru svahem směřuje značená odbočka (500 metrů).[8]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola okres Česká Lípa, s. 151.
- ↑ a b PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7: freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 24.
- ↑ Chráněná území, s. 240.
- ↑ a b Naděje [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Autorský kolektiv. Chráněná území ČR. Svazek III. Liberecko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. ISBN 80-86064-43-3. Kapitola Okres Česká Lípa, s. 282.
- ↑ Mapa Lužické hory. Praha: Kartografie, 2009. ISBN 978-80-7393-002-8.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Naděje na Wikimedia Commons - KÜHN, Jiří. Ledová jeskyně [online]. Lužické a Žitavské hory [cit. 2020-08-21]. Dostupné online.
