Wikipedie

Laissez faire

heslo klasického liberalismu
Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

„Laissez-faire“, někdy též „laissez faire, laissez passer“ (výsl. [lese fér lese pase], franc. „nechte činit, nechte plynout“) je heslo klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu, aby stát nezasahoval do hospodářství a nesnažil se je řídit. Má se omezit na roli garanta bezpečí, majetku a tvůrce a arbitra pravidel, jejichž dodržování má od ekonomických subjektů vymáhat. Laissez-faire jako program vznikl počátkem 18. století ve Francii a rozšířil se všude tam, kde se prosazoval ekonomický liberalismus. Teprve koncem 20. století se ho někteří teoretici (například Gary Stanley Becker) pokusili rozšířit i na jiné oblasti společenského života, tudíž mohl vzniknout prostor pro debatu, zda „trh vyřeší všechno“. Naopak zastánci klasického laissez-faire kladli zásadní význam práva pro ekonomiku a státu jako jeho garanta.

Historie editovat

Podle historické anekdoty se fráze poprvé vyskytla kolem roku 1680 při setkání mezi mocným francouzským ministrem financí Jeanem-Baptistem Colbertem a skupinou francouzských podnikatelů, které vedl jistý M. Le Gendre. Když se jich ministr zeptal, jak by mohl francouzský stát obchodníkům posloužit a pomoci, odpověděl prý Le Gendre prostě "Laissez-nous faire" ("Nechte nás být", doslova "nechte nás dělat").[1]

Historka o setkání Colberta s Le Gendrem se objevila v roce 1751 v časopise Journal Oeconomique v článku francouzského ministra a propagátora volného trhu René de Voyera, markýze d'Argensona – což je také první známý výskyt této fráze v tisku.[2] Sám d'Argenson použil frázi již dříve (v roce 1736) ve vlastních zápiscích:

Laissez faire, telle devrait être la devise de toute puissance publique, depuis que le monde est civilisé... Détestable principe que celui de ne vouloir grandir que par l'abaissement de nos voisins! Il n'y a que la méchanceté et la malignité du coeur de satisfaites dans ce principe, et l’intérêt y est opposé. Laissez faire, morbleu! Laissez faire!![3]
(Překlad: "Nechte to být, to by mělo být motto vší veřejné moci od chvíle, kdy byl svět civilizován... Že nemůžeme růst jinak než na úkor našich sousedů je ohavný názor. Pouze zášť a zlovůle srdce se může spokojit s takovým principem a náš (národní) zájem je opačný. Nechte to být, hrome! Nechte to být!)

Slogan laissez faire byl popularizován francouzským fyziokratem a obchodním intendantem Vincentem de Gournayem, o kterém se říká, že si tento termín osvojil z díla Françoise Quesnaye o Číně.[4] Byl to právě Quesnay, kdo vymyslel termín laissez-faire, laissez-passer,[5][6] přičemž laissez-faire je překlad čínského slova 無為 (wu wei, v kantonštině mo wai).[7] Gournay prosazoval odstranění restrikcí obchodu a deregulaci průmyslu ve Francii a anekdotou ze setkání Colberta s Le Gendrem byl prý nadšen.[8] Sám ji přeformuloval takto: ""Laissez faire et laissez passer"" ('Nechte to být a nechte, aby se to stalo') nebo také "Laissez faire et laissez passer, le monde va de lui même!" ("Nechte to být a nechte, aby se to stalo, svět se točí sám!"). Přestože Gournay nezanechal žádná psaná pojednání o svých ekonomických a politických myšlenkách, měl obrovský osobní vliv na svoje současníky, zejména své kolegy fyziokraty, kteří připisují jak slogan laissez-faire, tak tuto doktrínu právě Gournayovi.[9]

Před d'Argensonem a Gournayem vyslovil větu on laisse faire la nature ('nechte přírodu konat podle svého') P. S. de Boisguilbert.[10] D'Argenson sám byl během svého života znám spíše díky podobnému, ale méně oslavovanému heslu "Pas trop gouverner" ("Nevládnout příliš").[11] Ale bylo to Gournayovo použití fráze "laissez-faire" (zpopularizované fyziokraty), které dalo heslu prestiž.

Laissez-faire bylo proklamováno fyziokraty ve Francii 18. století, takže bylo v samém středu základů ekonomie a bylo dále rozvedeno ekonomy, např. Adamem Smithem.[12] "Obrat laissez faire se běžně spojuje s fyziokraty a klasickou politickou ekonomií ."[13]"[12]

V Anglii se v 17. století utvořilo několik sloganů na téma volného obchodu a non-intervencionismu. Ale francouzská fráze laissez faire se v anglicky mluvících zemích zpopularizovala s rozšířením fyziokratické literatury na konci 18. století. Anekdota o setkání Colberta s Le Gendrem byla otištěna ve Whatleyových "Principles of Trade", které napsal v roce 1774 společně s Benjaminem Franklinem – což může být první výskyt v anglicky psané literatuře. [14]

Laissez-faire, produkt osvícenství, bylo "vnímáno jako způsob, jak vysvobodit lidský potenciál z pout díky znovunastolení přirozeného systému, systému nezatíženého vládními omezeními."[15] Podobně vnímal Adam Smith ekonomiku jako přirozený systém a trh jako organickou část tohoto systému. Smith viděl "laissez-faire" jako morální program a trh jako jeho nástroj, jak lidem zajistit přirozené právo.[15] Tím pádem se volné trhy stávají odrazem přirozeného systému svobody.[15] Pro Smithe bylo laissez-faire programem zrušení zákonů omezujících trh, programem pro znovunastolení řádu a pro aktivaci potenciálního růstu.[15]

Avšak Adam Smith[16] a někteří klasičtí ekonomové jako Thomas Malthus a David Ricardo tuto frázi nepoužívali. Jeremy Bentham ji používal, ale byl to asi odkaz Jamese Milla na tuto maximu (společně s "pas trop gouverner") v jeho článku pro Encyclopædia Britannica, který rozšířil tento pojem do širšího úzu v anglickém jazyce. S příchodem Ligy proti obilným zákonům získal tento obrat v angličtině na významu.[17]

Adam Smith jako první použil metaforu neviditelné ruky v knize Teorie mravních citů, aby popsal nezamýšlené důsledky ekonomické sebe-organizace plynoucí z vlastního ekonomického zájmu. [18] Myšlenka ležící za "neviditelnou rukou", avšak ne fráze sama, patří Bernardu de Mandevillovi a jeho "Bajce o včelách". V politické ekonomii byla tato myšlenka a myšlenka laissez-faire vždy úzce propojena. [19] Někteří charakterizovali metaforu neviditelné ruky jako laissez-faire, [20] ale Smith sám tento obrat nikdy nepoužil.[16]

Obhajoba editovat

Laissez faire lze obhajovat různými způsoby, které se však dají zhruba rozdělit do dvou kategorií, na morální a utilitaristickou. Podle prvního ze zmíněných přístupů je eticky správné, aby člověk disponoval se svým majetkem podle svého vlastního přesvědčení. Jakýkoliv zásah do těchto jeho práv je násilím. Takový názor zastával například Murray Newton Rothbard.[zdroj?] Podle utilitaristického hlediska funguje liberální ekonomika (laissez faire) lépe než jiné. Takový názor zastával například Ludwig von Mises.[zdroj?]

Dle ekonoma tzv. rakouské školy Ludwiga von Mise jedině cenový systém a svobodný trh umožňuje správnou koordinaci individuálního jednání.[ujasnit] Údajně z důvodu neexistence volného trhu v socialistických ekonomikách docházelo k opakovaným přebytkům a nedostatkům různého zboží, tržní mechanismus nefungoval a byrokratické řízení nebylo schopno jej nahradit.[zdroj⁠?]

Přirozená decentralizovanost vědomostí editovat

Související informace naleznete také v článku Já, tužka.

Ještě jiným způsobem obhajoby laissez faire je poukaz na to, že vědomosti jsou roztroušeny v celé společnosti: Žádná plánovací komise oprávněná státem k řízení nějakého odvětví nemůže nikdy shromáždit všechny relevantní informace, které jsou k rozhodování potřebné. Proto její rozhodnutí budou různou měrou chybná. Na této skutečnosti postavil svou argumentaci držitel Nobelovy ceny za ekonomii Friedrich August von Hayek.

Kritika editovat

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
„ …existují oblasti, ve kterých si stát počíná lépe než soukromí podnikatelé. “
— John Maynard Keynes
„ Volný trh bude ignorovat řešení, která nejsou schopna generovat zisk. “
— Jeff Vail[21][22]
„ Cesta k volnému trhu byla otevřena a udržována ohromným růstem nepřetržitého, centrálně organizovaného a kontrolovaného státního intervencionizmu. “
— Karl Polanyi

Zastánci editovat

Mezi klasické autory literatury Laissez-faire patří francouzský ekonom devatenáctého století Frédéric Bastiat, který velmi názorně a čtivě popisuje to, co považuje za neduhy v různých státech.[23]

V zahraničí se k Laissez-faire hlásí například americká Libertarian party či britská strana se stejným názvem, v České republice Svobodní,[24] jejíž bývalý předseda Petr Mach dlouhodobě vydával časopis s názvem Laissez Faire.[25]

Mimo ekonomii editovat

Termín „laissez faire“ se také objevuje u výchovného stylu, který je označován za liberální (vizte styly výchovy). V sociologii vyznával princip laissez-faire Herbert Spencer.[zdroj?]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Journal Oeconomique 1751, článek francouzského ministra financí.
  2. ↑ M. d'Argenson, "Lettre au sujet de la dissertation sur le commerce du marquis de Belloni', Avril 1751, Journal Oeconomique p.111. Viz A. Oncken, Die Maxime Laissez faire et laissez passer, ihr Ursprung, ihr Werden, 1866
  3. ↑ jak cituje J. M. Keynes, 1926, "The End of Laissez Faire". Argensonovy Mémoirs byly publikovány až v roce 1858, ed. Jannet, Tome V, p.362. See A. Oncken (Die Maxime Laissez faire et laissez passer, ihr Ursprung, ihr Werden, 1866)
  4. ↑ BAGHDIANTZ MCCABE, Ina. Orientalism in Early Modern France: Eurasian Trade Exoticism and the Ancien Regime. [s.l.]: Berg Publishers, 2008. ISBN 978-1-84520-374-0. S. 271–272. 
  5. ↑ Library of Economics and Liberty [online]. Liberty Fund, Inc. [cit. 2013-09-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Encyclopedia Britannica [online]. Encyclopedia Britannica, Inc.. Dostupné online. 
  7. ↑ CLARKE, J.J. Oriental Enlightenment: The Encounter Between Asian and Western Thought. [s.l.]: Routledge, 1997. ISBN 978-0415133760. S. 50. 
  8. ↑ Podle Turgotova "Eloge de Vincent de Gournay," Mercure, August, 1759 (repr. in Oeuvres of Turgot, vol. 1 p.288.
  9. ↑ Gournayovi byla tato fráze připsána mezi jinými Jacquesem Turgotem ("Eloge a Gournay", Mercure 1759), markýzem de Mirabeau (Philosophie rurale 1763 and Ephémérides du Citoyen, 1767.), hrabětem d'Albonem (,"Éloge Historique de M. Quesnay", Nouvelles Ephémérides Économiques, May, 1775, p.136-7. ) a DuPontem de Nemoursem (Introduction to Oeuvres de Jacques Turgot, 1808–11, Vol. I, p.257 a p.259 (Daire ed.))
  10. ↑ "Tant, encore une fois, qu'on laisse faire la nature, on ne doit rien craindre de pareil", P.S. de Boisguilbert, 1707, Dissertation de la nature des richesses, de l'argent et des tributs.
  11. ↑ DuPont de Nemours, op cit, p.258. Oncken (op.cit) a Keynes (op.cit.) také připisují markýzi d'Argensonovi frázi "Pour gouverner mieux, il faudrait gouverner moins" ("Abychom vládli lépe, měli bychom vládnout méně"), což je snad zdrojem slavného "Nejlepší vláda je ta, která vládne nejméně", populárního motta v amerických kruzích, připisovaného různě Thomasi Painovi, Thomasi Jeffersonovi a Henrymu Thoreauovi.
  12. ↑ a b Fine, Sidney. Laissez Faire and the General-Welfare State. United States: The University of Michigan Press, 1964. Print
  13. ↑ Macgregor, Economic Thought and Policy (London, 1949), pp. 54–67
  14. ↑ Whatley's Principles of Trade are reprinted in Works of Benjamin Franklin, Vol.2, p.401
  15. ↑ a b c d Gaspard, Toufick. A Political Economy of Lebanon 1948–2002: The Limits of Laissez-faire. Boston: Brill, 2004. Print
  16. ↑ a b Roy C. Smith, Adam Smith and the Origins of American Enterprise: How the Founding Fathers Turned to a Great Economist's Writings and Created the American Economy, Macmillan, 2004, ISBN 0-312-32576-2, pp. 13–14.
  17. ↑ Abbott P. Usher; <PLEASE ADD FIRST MISSING AUTHORS TO POPULATE METADATA.>. Economic History – The Decline of Laissez Faire. American Economic Review. 1931, s. 3–10. 
  18. ↑ Andres Marroquin, Invisible Hand: The Wealth of Adam Smith, The Minerva Group, Inc., 2002, ISBN 1-4102-0288-7, page 123.
  19. ↑ John Eatwell, The Invisible Hand, W.W. Norton&Company, 1989, pp. Preface x1.
  20. ↑ The mathematical century: the 30 greatest problems of the last 100 years (2006) Piergiorgio Odifreddi, Arturo Sangalli, Freeman J Dyson, p. 122 [online]. Google.com [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. 
  21. ↑ (anglicky) Why the Free Market Fails Consumers in Sustainable Energy Innovation Archivováno 23. 3. 2012 na Wayback Machine., Litigation strategy & innovation, Jeff Vail, 5. března 2007, jeffvail.net ((anglicky)reedice[nedostupný zdroj], energybulletin.net)
  22. ↑ (česky)Proč volný trh selhává při inovacích v oblasti využití obnovitelných zdrojů energie?, překlad: Thon Taddeo, Oil peak – zlom ropy, 19. března 2007, zlomropy.blogspot.com
  23. ↑ Frédéric Bastiat: Petice výrobců svíček Archivováno 27. 3. 2005 na Wayback Machine., bastiat.borec.cz [PDF online]
  24. ↑ Strana svobodných občanů. Politická filosofie [online]. 2013-12-12 [cit. 2014-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-06. 
  25. ↑ Laissez Faire

Literatura editovat

Související články editovat

Opozice editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Laissez_faire&oldid=23694248“