Lámech

dvě různé biblické postavy

Lámech nebo Lemech (hebrejsky לֶמֶך‎) je jméno dvou biblických postav z knihy Genesis z období před potopou světa.

Lámech, syn Metúšáela editovat

Postava ze soupisu potomstva Kaina coby sedmá generace od Adama.[1] Je jedinou osobou z Kainova pokolení, o níž Bible uvádí podrobnější informace, mimo jiné i jména manželek a synů. Rabínská tradice tento fakt interpretuje jako odměnu za to, že zplodil potomstvo z respektu k příkazu božímu[2] a ne pro pouhé potěšení. Podle Rašiho totiž bylo v té době zvykem, že si muži brali dvě manželky. Jednu ženu proto, aby s ní plodil děti, a druhou ženu pro sexuální rozkoš – té byl podáván nápoj způsobující neplodnost, aby se její fyzická krása neničila těhotenstvím.[3] Lámech však měl děti jak se ženou, která se jmenovala Áda, tak se ženou, která se jmenovala Sila. Z toho důvodu mu Bůh zachoval potomstvo i ve světě po potopě skrze potomky ženského rodu – manželkou Noeho, stavitele archy, se dle židovské tradice stala Naama a také manželky Noemových synů měly pocházet z rodokmenu Lámecha, syna Metúšáela.

Bible připisuje Lámechovi promluvu, kterou učinil ke svým manželkám a která je považována za jeden z nejstarších příkladů hebrejské poezie.[4] V ní se přiznává, že zabil „muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu“.[5] Podle židovské tradice měl být oním zabitým mužem jeho vlastní praotec Kain a oním pacholíkem syn jeho ženy Sily, jenž se jmenoval Túbal-kain a jehož sestrou byla Naama.[6]

Pozdější tradice označovala Lámecha za prvního homosexuála na zemi.[7]

Lámech, syn Metuzaléma editovat

Lámech
podle Bible jeden z praotců všech dnešních žijících lidí
Narozeníasi roku 874 od stvoření Adama neboli 2888 před naším letopočtem; tj. asi 879 let před potopou
Úmrtíasi roku 1651 od stvoření Adama neboli 2110 před naším letopočtem; tj. asi 5 let před potopou (žil 777 let)
PotomciNoe a další nejmenovaní synové a dcery
OtecMetúšelach (též Metuzalém)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podle Bible má být jedním z předků všech „popotopních“ lidí, všech potomků Noema, tedy i naším předkem. Zmínku o něm nalézáme v knize Genesis, kde je uveden rodokmen vedoucí od Adama k Noemovi.[8]

Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha. Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery. Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel.

Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna a dal mu jméno Noe, Úleva, neboť řekl: „Ten nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil.“ Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery. Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel.

— Bible, překlad B21, Genesis 5:25-31

Lámecha jmenuje i antický lékař a historik, evangelista Lukáš, ve svém díle, dnes nazývaném Evangelium podle Lukáše, a to v rodokmenu Ježíše Nazaretského.[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Gn 4, 18 (Kral, ČEP)
  2. Gn 1, 28 (Kral, ČEP)
  3. PECARIC, Sacha. Tora Pardes Lauder. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego z punktacją samogłoskową i Haftary z błogosławieństwami. Księga Pierwsza. Bereszit. Kraków: Pardes, 2001. ISBN 83-91696-61-8. S. 34. 
  4. SOLIELI, Menachem; BERKUZ, Moše. Leksikon mikra'i. Svazek 2. Tel Aviv: Dvir, 5725. Heslo Lemech, s. 442. (hebrejsky) 
  5. Gn 4, 23–24 (Kral, ČEP)
  6. BIN GORION, Micha Josef. Żydowskie legendy biblijne. Katowice: KOS, 2009. ISBN 978-83-7649-003-8. S. 76-77. 
  7. Laskowski Ł. (ed.): Księga starożytności biblijnych. Kraków 2015, s. 78
  8. Gn 5, 1–32 (Kral, ČEP)
  9. L 3, 36 (Kral, ČEP)

Literatura editovat

  • CASSUTO, Umberto. From Adam to Noah. Jerusalem: Magnes, 1978. ISBN 978-9996312298. (anglicky) 
  • HATTIN, Michael. The Legacy of Kayin [online]. Yeshivat Har Etziyon [cit. 2011-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-02. (anglicky) 
  • NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: [s.n.], 1956. (Kalich). Dostupné online. Heslo Lámech, s. 367. 
  • Starozákonní překladateská komise. Výklady ke Starému zákonu. Svazek 1. Zákon (Genesis — Deuteronomium). Praha: Kalich, 1991. S. 45-46. 

Externí odkazy editovat