Wikipedie

Krašov (hrad)

zřícenina hradu v Česku

Krašov je zřícenina hradu v Plzeňském kraji, jedenáct kilometrů od Kralovic v okrese Plzeň-sever. Hrad se nachází na skalnaté ostrožně nad vtokem Brodeslavského potoka do Berounky v nadmořské výšce 310 metrů nedaleko vsi Bohy, asi 1,2 kilometru severně od osady Krašov. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Krašov
Údolí Berounky s hradem
Údolí Berounky s hradem
Základní informace
Slohgotický
renesanční
Výstavba13. století
Zánikpo roce 1785
Další majiteléHroznatovci
Švihovští z Rýzmberka
Kolovratové
Lažanští z Bukové
Hrobčičtí z Hrobčic
Boryňové ze Lhoty
klášter Plasy
Poloha
AdresaOstrožna nad Berounkou, Bohy, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°56′56″ s. š., 13°35′18″ v. d.
Krašov
Krašov
Další informace
Rejstříkové číslo památky37030/4-1301 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šlechtický hrad byl založen v první třetině třináctého století nejspíše Jetřichem z rozrodu Hroznatovců. Jeho potomky ve vlastnictví hradu vystřídali ve čtrnáctém století Švihovští z Rýzmberka, kteří jej koncem sedmdesátých let téhož století prodali Kolovratům. I když pro ně Krašov nepředstavoval hlavní sídlo, patřil jim až do roku 1529. Od Kolovratů hrad převzali Svitákové z Landštejna a po nich se další majitelé rychle střídali. Ještě v osmnáctém století Krašov sloužil potřebám mnichů z plaského kláštera, ale po jeho zrušení se nepotřebné sídlo rychle proměnilo ve zříceninu.

Stavba hradu prošla složitým stavebním vývojem. Krašov patří mezi hrady bergfritového typu, ale v první stavební fázi byl bergfrit nahrazen jednodušší věžicí. Skutečný bergfrit byl v přední části hradního jádra postaven ve druhé polovině třináctého století. Rozvoj palných zbraní si ve druhé polovině patnáctého století vynutil stavbu nového opevnění předhradí, včetně předsunuté bašty. V blíže neznámé době po roce 1529 byl hrad renesančně přestavěn a v osmnáctém století proběhly nevelké barokní úpravy.

Historie editovat

Hrad založili páni z Krašova, kteří pocházeli z rozrodu Hroznatovců. Za zakladatele bývá považován Jetřich,[2][3] který roku 1232 použil přídomek z Krašova.[2] Hrad by v tom případě založil někdy před tímto rokem, a Krašov by tak patřil k nejstarším šlechtickým hradům v Čechách.[3] Podle Dobroslavy Menclové se Jetřichův přídomek vztahuje k podhradní vsi a zakladatelem hradu byl Sezima z Krašovic (podle Krašovic u Kaznějova) zmiňovaný roku 1269 a podruhé v roce 1284, tentokrát s přídomkem z Krašova.[4]

 
Hradní brána

Sezema z Krašova († 1284) měl čtyři syny, z nichž Sezema založil hrad Vrtbu, Racek Bělou, Jetřich zdědil Krašovice a Krašov dostal Bušek. Časem Krašov přenechal svému synovi Vilémovi a sám roku 1339 sídlil na Pušperku. Bušek[5] nebo Vilém Krašov prodal Vilémovi Švihovskému z Rýzmberka.[2] Majitelé hradu v následujících desetiletích jsou neznámí. August Sedláček předpokládal, že podle podacího práva ke kostelu svatého Mikuláše ve Všehrdech roku 1363 patřil bratrům Břeňkovi a Půtovi Švihovským z Rýzmberka,[5] kteří jej koncem sedmdesátých let čtrnáctého století prodali Albrechtovi z Kolovrat. Zázemí hradu tehdy tvořily vsi Bohy, Borek, Kozojedy, Milíčov a Rakolusky.[2] Funkci purkrabího na hradě vykonávali jakýsi Vítek (1377), Albert Polák (1382) a Vaniš (1383). Ze čtyř Albrechtových synů Krašov roku 1392 zdědil Albrecht mladší z Kolovrat.[5] Od roku 1403 však sídlil na Libštejně a Krašov spravovali purkrabí Jan ze Svinné (1411, 1412) a Racek ze Švamberka (1413),[5] příslušník nevýznamné bušovicko-střapolská větve rodu pánů ze Švamberka.[6]

Patnácté až sedmnácté století editovat

 
Vstup do hradního jádra

Po smrti Albrechta mladšího se jeho synové před rokem 1416 rozdělili o majetek a Krašov připadl Hanušovi z Kolovrat. Hanuš stál během husitských válek na katolické straně. Roku 1425 oblehlo husitské vojsko jeho hrady Žebrák a Točník a zároveň plenilo vesnice v okolí Krašova. Samotný Krašov se husité dobýt nepokusili. Hrad dále přešel na Hanuše II., který sídlil na Zbirohu a na Krašově měl okolo roku 1462 purkrabího Jindřicha Hnáta.[5] Hanušův syn Albrecht Libštejnský z Kolovrat hrad v roce 1485 prodal Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat. Jetřich zemřel okolo roku 1508 a za jeho nezletilého syna Jana spravoval dědictví Jiří Bezdružický z Kolovrat. Na Krašově jej v roce 1510 zastupoval Nykl z Raichau. Po dosažení dospělosti se majetku ujal Jan, ale v roce 1526 padl v bitvě u Moháče. Zůstal po něm nezletilý syn Jetřich, jehož poručníci Krašov prodali za 3 250 kop míšeňských grošů[2] Mikuláši Svitákovi z Landštejna.[5] Prodej se uskutečnil v roce 1529 a k hradnímu panství patřilo městečko Kozojedy a vsi Milíčov, Březsko, Třímany, Rakolusky, Borek a Bohy.[2]

 
Vyhlídková plošina v nejvyšší části hradního jádra

Někdy po roce 1526 byl hrad přestavěn na renesanční zámek.[3] Mikuláš Sviták byl ženatý s Žofií Krakovskou z Kolovrat, ale neměli děti. Mikuláš proto Krašov roku 1534 odkázal svému bratrovi Vilému Svitákovi, který byl jako majitel poprvé zmíněn v roce 1538. O tři roky později zapsal na Krašově věno své manželce Kateřině ze Solopisk. Zemřel před rokem 1543 a vdova potom spravovala panství za nezletilého syna Viléma. V tom ji podporoval Jan Mladota ze Solopisk, snad její bratr, který se v té době psal seděním na Krašově. Kateřinina správa trvala nejméně do roku 1558. Když panství převzal Vilém, začal postupně odprodávat jeho části. Nejprve prodal svůj díl vsi Hlineč Šebestiánovi Lažanskému z Bukové na Chříči, roku 1576 Milíčov a Břízsko a v roce 1589 také Ostrovec králi Rudolfovi II.[5] Zbytek panství roku 1572 odkázal své manželce Barboře z Rabštejna, ale o čtyři roky později Krašov prodal Jindřichu Grafingerovi ze Saleku. Ten byl hradním pánem v roce 1587, ale nebyl schopný zaplatit kupní cenu, a proto se panství vrátilo zpět Vilému Svitákovi.[7] Ten kvůli velkým dluhům roku 1589 Krašov znovu prodal, tentokrát Ferdinandu Ronšperkovi z Držkovic. Ani on ale nedokázal panství udržet a v roce 1595 nebo 1596[7] je za 27 500 kop míšeňských grošů přenechal Jeronýmovi staršímu Hrobčickému z Hrobčic.[8]

Jeroným Hrobčický krátce poté zemřel a roku 1600 se jeho čtyři žijící synové rozdělili o pozůstalost. Krašov a Slatina připadly Karlu Vratislavovi Hrobčickému.[7] Bezdětný Karel Vratislav odkázal veškerý majetek svému nejmladšímu bratrovi Zdislavu Albrechtovi Hrobčickému na Manětíně. Zemřel někdy na přelomu let 1614–1615 a o několik týdnů později dosáhl plnoletosti Zdislav Albrecht. Odměnil poručníky, ale krátce potom také zemřel, a Krašov tak získal nejstarší bratr Jan Vilém Hrobčický, který celé panství 26. července 1616 prodal Heleně Regině Příchovské, rozené Úlické z Plešnic. Ta panství roku 1617 postoupila svému manželovi Petrovi Jiřímu Příchovskému z Příchovic, který roku 1631 Krašov prodal za 32 tisíc kop míšeňských grošů Janu Davidovi Boryňovi ze Lhoty.[9]

Po třicetileté válce editovat

 
Výklenky střílnovitých oken v suterénu paláce z první poloviny třináctého století v severovýchodním nároží hradního jádra

Během třicetileté války okolí hradu plenili Švédové. Jan David se snad proto zadlužil, a 2. srpna 1639 zámek prodal za 16 866 zlatých[8] Janu Grefovi z Grefenberka a jeho zeťovi Františku Miseronimu z Lisonu. Podle popisu ve smlouvě byly na panství Kozojedy pusté a spálené, Třímany, Bohy a Rakolusky částečně pobořené. Zámek však vojenským aktivitám odolal. František Miseroni se stal jediným majitelem panství, k jehož obyvatelům byl velmi tvrdý. Zemřel roku 1656, kdy jej údajně u Kozojed postřelil syn kováře z Lednice. Vdova Anna Splendida měla podle pověsti po zprávě o manželově smrti zabít své nejmladší dítě a sama skočit z hradní skály. Historické prameny ji však roku 1656 uvádějí jako poručnici svých dětí Norberta Adolfa a Jana Augustina.[9]

V roce 1676 Norbert Adolf prodal svou část krašovského panství (Třímany s krčmou) Vojtěchu Hynkovi Týřovskému z Ensidle na Chříči. Zbytek koupil o dva roky později za 27 500 zlatých[10] plaský opat Benedikt Engelken a připojil jej ke klášternímu panství. Okolo roku 1700 byl Krašov údajně pustý, ale ve skutečnosti jej klášter udržoval až do svého zrušení v roce 1785. Bydlel na něm polesný a klíčník a mniši jej využívali k příležitostným pobytům.[9] Proběhly také nevelké barokní úpravy. Na zámku se tehdy nacházely dvě kaple, refektář, kuchyně a 27 obytných místností.[10] Po zrušení kláštera hrad spravoval náboženský fond, jehož administrátoři rozhodli o poboření hradu. Jeho část byla rozebrána na stavební materiál, z něhož byl z něj opravován dvůr Rohy a zbytek si mohli koupit sedláci z okolí.[9] Okolo roku 1800 byl Krašov zříceninou.[3]

Od roku 1931 o zříceninu pečuje Spolek pro záchranu hradu Krašova a nástupnický Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašov.[11] V šedesátých letech dvacátého století[11] spolek prováděl kontroverzní stavební úpravy, které vyvolaly nutnost provést v letech 1970–1971 archeologický výzkum.[3]

Stavební podoba editovat

 
Torzo bergfritu

Původní podobu předhradí neznáme. Hradní jádro bylo dvojdílné. V přední části byla původně cisterna na vodu. Zadní část jádra chránila mohutná hradba a na přístupové straně věžice s břitem, která zde nahradila bergfrit. Na nejlépe chráněné východní straně jádra stál malý palác.[3]

Už ve druhé polovině třináctého století došlo k rozšíření přední části jádra, protože se nacházelo níže než předhradí. Byla postavena silná obvodová hradba a okrouhlý bergfrit. Později byl v zadní části jádra přistavěn palác a v nároží mezi paláci věžovitá stavba.[3]

Ve druhé polovině patnáctého století bylo vzhledem k rozvoji palných zbraní nově opevněno předhradí. Chránil je mohutný val s dnes zaniklou bateriovou věží. Severně od hradu, na levém břehu potoka, vznikla na nebezpečné výšině předsunutá bašta. Kromě dalších staveb je v předhradí doložen hradní pivovar, spilka, sladovna, kovárna, krčma, cihelna, lázeň a níže pod hradem mlýn.[3]

Předsunutá bašta s nachází v nejvyšším bodě okraje planiny nad Brodeslavským potokem, který výrazně převyšuje ostrožnu s hradem. Od okolního terénu baštu odděluje půlkruhový příkop, částečně vysekaný ve skále. Před příkopem se nachází nízký val. Naproti tomu val samotné bašty v čele dosahuje výšky čtyř metrů a směrem dozadu se snižuje. Na straně obrácené ke hradu baštu vymezovala pouze zídka postavená nejspíše bez použití malty.[12]

Okolí hradu editovat

V okolí hradu se rozkládá přírodní rezervace Krašov, která je součástí přírodního parku Hřešihlavská. Z Bohů na hrad vede žlutě značená turistická trasa. Cesta je dlouhá dva kilometry. Nejbližší železniční zastávka Kožlany je vzdálená deset kilometrů. Z hradeb je výhled na údolí Berounky.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 148930 : Hrad Krašov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Krašov – hrad, s. 168. Dále jen Bělohlávek (1985). 
  3. ↑ a b c d e f g h DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Krašov, s. 293–295. 
  4. ↑ MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Díl 1. Praha: Odeon, 1972. 435 s. S. 141. 
  5. ↑ a b c d e f g SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Krašov hrad, s. 119. Dále jen Sedláček (1905). 
  6. ↑ JÁNSKÝ, Jiří. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. Domažlice: Zdeněk Procházka, Nakladatelství Českého lesa, 2020. 569 s. ISBN 978-80-87316-96-2. S. 38. 
  7. ↑ a b c Sedláček (1905), s. 120.
  8. ↑ a b Bělohlávek (1985), s. 169.
  9. ↑ a b c d Sedláček (1905), s. 121.
  10. ↑ a b Bělohlávek (1985), s. 170.
  11. ↑ a b Historie hradu [online]. Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašov [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. 
  12. ↑ DURDÍK, Tomáš. Předsunuté bašty českého vrcholně středověkého hradu. Příspěvek k povrchovému průzkumu. In: Historická geografie. Praha: Komise pro historickou geografii při Ústavu československých a světových dějin ČSAV, 1973. Svazek 10. Sborník příspěvků k šedesátinám univ. prof. MUDr. Ervína Černého. S. 140.

Literatura editovat

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Krašov hrad, s. 118–121. 
  • SKLENÁŘ, Jaroslav; ŠAFR, Václav. Krašov a Libštejn. 2. vyd. Čistá: Jaroslav Sklenář, 2014. 56 s. ISBN 978-80-905840-2-0. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Krašov_(hrad)&oldid=22880368“