Kostel svatého Vojtěcha (Opava)

kostel v Opavě

Kostel svatého Vojtěcha v Opavě, dříve též kostel svatého Jiří, je monumentální jednolodní stavba postavená v letech 16751681 na opavském Dolním náměstí na místě malého gotického kostela, který byl založen před rokem 1350 a v 16. století zasvěcen svatému Jiří. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Kostel svatého Vojtěcha
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajMoravskoslezský kraj
ObecOpava
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézeostravsko-opavská
DěkanátOpava
FarnostPanny Marie Opava
Statusfiliální kostel
UžíváníŘímskokatolická farnost Panny Marie Opava
Zasvěcenísvatý Vojtěch
Architektonický popis
Výstavba16751681
Další informace
AdresaDolní náměstí, Opava
UliceDolní náměstí
Kód památky34884/8-1305 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel sv. Vojtěcha v Opavě

Kostel je stavebně zakomponován do areálu jezuitské koleje (původně z let 16311642 přestavěné v letech 17111723), ve které se nacházelo např. i gymnázium, Slezský zemský sněm (od roku 1853), a ve které nyní sídlí Zemský archiv v Opavě. Po obou stranách lodi se nacházejí průchozí boční kaple, které se dochovaly po dopadu letecké pumy v závěru druhé světové války. Výbuch nenávratně zničil v interiéru kostela téměř všechny nástěnné malby, až na fresky bočních kaplí. Konec války nepřečkal ani impozantní dvoupatrový hlavní oltář zasvěcený sv. Jiří, na kterém byl taktéž vyobrazen sv. Vojtěch. Po ukončení 2. světové války, byl opraven do současné podoby.

Nynější intarzovaný dřevěný hlavní oltář se původně nacházel v kapucínském kostele sv. Josefa ve Fulneku. Z podnětu památkářky dr. Dědkové a ve spolupráci s opavským děkanem Františkem Vičarem došlo v roce 1980 k rozebrání zdevastovaného oltáře ve Fulneku a k přesunu jeho částí do opavského kostela sv. Vojtěcha, kde byl v letech 1981 a 1982 restaurován a znovu sestaven. K posvěcení olomouckým biskupem Josefem Vranou došlo 20.11.1982. Na restaurování a doplnění oltáře se podíleli pražští restaurátoři Jaroslav Ježek st., Jaroslav Ježek ml. Zdeněk Kunc, Josef Kulda, Antonín Hepnar, Karel Stádník. Restaurování tří oltářních obrazů od Felixe I. Leichera se ujali Radana a Mojmír Hamsíkovi. V intarzii nad pravým obrazem oltáře je dochována datace k r. 1777. Původní nedochovaný erb donátorů (pánů z Vrbna) byl nahrazen řezanou zlacenou kartuší s insigniemi sv. Vojtěcha – patrona kostela (mitra a slavníkovská růže) od sochaře Zdeňka Preclíka. Svatostánek byl i s intarzovaným soklem umístěn na menze z umělého mramoru, která zbyla z původního hlavního oltáře. (Areál kláštera ve Fulneku chátral až do roku 2006 kdy byl opraven a restaurován městem).

Před kostelem se nachází mariánský sloup z roku 1675.

Historie editovat

V první polovině 17. století věnoval Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna kostelu obraz Panny Marie. První zmínka o obraze pochází z roku 1648 a už o čtyři roky později se k němu konaly první poutě.[2]

U příležitosti úmrtí Karla Filipa Schwarzenberka bylo 6. listopadu 1820 v kostele postaveno castrum doloris.[3][4]

Milostný obraz Panny Marie Opavské editovat

Související informace naleznete také v článku Panna Maria Opavská.

Podle zprávy z roku 1732 byly hlavy Panny Marie a Ježíška na obraze ozdobeny zlatými kunami s drahými kameny. Celý obraz pak byl pokrytý stříbrným a zlatem vykládaným plechem. Všechny ozdoby obrazu, ale i oltáře a kaple, kde byl umístěn, pocházely ze zlatých a stříbrných záslibných darů a peněz, které věřící věnovali s vděčností za prokázané milosti. Před obrazem se konaly pobožnosti a v první polovině 18. století se v kostele sloužilo i více než 4000 mší ročně. S rostoucí úctou lidu k obrazu rozhodli se opavští jezuité požádat olomouckého biskupa Wolfganga Schrattenbacha, aby byl obraz prohlášen za milostný. Z rozhodnutí kardinála Schrattenbacha byla ustavena komise pod vedením olomouckého kanovníka Františka Gianniniho. Jejími dalšími členy byli kralický děkan Antonín Dreser, opavský děkan Jiří Urban, hlučínský děkan Liborius Manka, lékař opavského vévodství Dr. Jan Josef Piskurek, opavský městský lékař Dr. Jan František Frühauf, a ranhojiči Mikuláš Flügge a Ondřej Jan Piskurek. Výsledkem vyšetřování bylo, že 6. června 1734 byl obraz slavnostně prohlášen za milostný. Po tomto prohlášení úcta k obrazu dále rostla.

Reference editovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-30]. Identifikátor záznamu 146624 : kostel sv. Vojtěcha. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. MÜLLER, Karel; ŽÁČEK, Rudolf, a kol. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. S. 415. Dále jen Opava. 
  3. PELC, Martin; ŠOPÁK, Pavel; ŠÚSTKOVÁ, Hana. Opava - Vídeň : měšťanská kultura 19. století mezi periferií a centrem. Opava: Slezská univerzita, 2011. 207 s. ISBN 978-80-7248-650-2. S. 150. 
  4. ŠOPÁK, Pavel. Castrum doloris za generála Karla Filipa ze Schwarzenbergu v jezuitském kostele svatého Jiří a Vojtěcha v Opavě. In: ŠOPÁK, Pavel, a kol. Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava: Slezské zemské muzeum, 2013. ISBN 978-80-87789-13-1. S. 329.

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • ČEŠKOVÁ, Lenka. Páter Tobiáš Gebler a "primae delineationes" jezuitských staveb ve druhé polovině 17. století. Umění. 2003, roč. 51, čís. 5, s. 385–405. ISSN 0049-5123. 
  • INDRA, Bohumír. Stavba kostela sv. Jiří na Dolním náměstí v Opavě 1675-1678 a jeho stavitelé. Časopis Slezského zemského muzea. 1993, roč. B 42, čís. 3, s. 208–211. ISSN 1211-3131. 
  • FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. 
  • OLŠOVSKÝ, Jaromír. K uměleckohistorickému vývoji kostela sv. Vojtěch v Opavě. Časopis Slezského zemského muzea. 1997, roč. B 46, čís. 2, s. 138–163. ISSN 1211-3131. 
  • ROSOVÁ, Romana; STRAKOŠ, Martin, a kol. Průvodce architekturou Opavy : Opava Architecture Guide. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2011. 399 s. ISBN 978-80-85034-62-2.