Wikipedie

Kostel svatého Václava (Ostrava)

kostel v Ostravě

Kostel svatého Václava patří mezi nejstarší a nejvýznamnější kulturně-historické a náboženské památky Ostravy. Je to trojlodní bazilika s přilehlými kaplemi a gotickou věží, kdysi zakončenou renesančním cimbuřím a nyní barokní cibulovou bání.

Filiální kostel svatého Václava
Kostel svatého Václava
Kostel svatého Václava
Místo
ObecOstrava, Moravská Ostrava
Souřadnice49°50′8,84″ s. š., 18°17′41,53″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
DiecézeOstrava-Opava
DěkanátOstrava
FarnostOstrava – Moravská Ostrava
Statusfiliální kostel
Zasvěcenísvatý Václav
Architektonický popis
Stavební slohgotika, renesance, baroko, novogotika
Typ stavbysíňové trojlodí
Výstavba2. polovina 13. století
Specifikace
Stavební materiálkámen, cihly
Další informace
AdresaKostelní náměstí, Ostrava
UliceKostelní náměstí
Kód památky35219/8-225 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel je situován na východním okraji historického jádra Ostravy, ve čtvrti (bývalém městě) Moravská Ostrava. Hned vedle kostela je sídlo biskupství ostravsko-opavského.

Dějiny editovat

Podle pověstí tu kdysi stála pohanská svatyně, v níž prý působili svatí Cyril a Metoděj. Ve skutečnosti byl první kostel postaven až ve 2. polovině 13. století: nejstarší písemná zmínka o ostravském faráři z roku 1297 je nepřímým dokladem. Z první kamenné jednolodní stavby byly archeologickým průzkumem zjištěny románské základy, pohřby a stopy požáru, který ji krátce po roce 1300 poničil. Kolem poloviny 14. století byla nahrazena novostavbou baziliky ve vrcholně gotickém slohu, návaznost na starším zdivu není zřetelná. Presbytář nové budovy s obdélnou sakristií po jižní straně byl postaven okolo roku 1310 a chrámová loď byla dokončena kolem roku 1350. Nový kostel byl postaven jako trojlodní s odsazeným presbytářem ukončeným pěti stranami osmiúhelníku, sklenutým kamennými žebry dlátkového profilu. Vnitřek zůstal nezaklenutý a byl uzavřen pouze trámovým stropem. Loď a věž byly stavěny počátkem 14. století.

Kostel byl rozšířen na síňové trojlodí v průběhu 30. let 16. století. Původní trámový strop nahradila do roku 1539 cihlová síťová klenba, datovaná letopočtem na jednom svorníku v severní lodi. Z renesančních nástěnných maleb se v kněžišti dochovaly fragmenty scén ze Starého a Nového zákona, a stojící postava světce v baretu, všechny datované podle stylu do 30. let 16. století; v lodi byl objeven znak olomouckého biskupa Stanislava Thurza.[1]

Roku 1583 byla budova nově zastřešena. V téže době byl interiér vybaven renesančními architektonickými prvky, např. dvěma sloupky s korintskými hlavicemi, podklenutí hřebínkovou klenbou a dekorativními malbami ve cviklech arkád.

  • Středověká věž byla v patrech zničená požárem z roku 1540. Stála původně samostatně jako zvonice. Zvony, známé ze soupisu před válečnými rekvizicemi, nesly letopočty 1556 a 1558. Musely tedy nahradit starší zvony zničené požárem. Podle zprávy z roku 1594 zahájil stavitel Bernard Leone stavbu věže, tj. přistavěl ke středověkým základům (dnešního podvěží) patra věže s cimbuřím.[2] Věž byla tehdy spojena s kostelem. Renesanční konstrukci s hudební kruchtou dostavěl okolo roku 1603 vlašský kameník Joannes Rinolt, který je podepsaný rytou signaturou na hlavici severního sloupu. Na jejím štítku jsou vytesány dva alianční erby donátorů stavby: první Jana Jeřábka a Marty Hynalové, druhý Matyáše Háka Blučinského (zetě) a Kateřiny Jeřábkové z Mořkova (dcery). Roku 1805 bylo k věži přistavěno další patro s hodinami, vyžádalo si odstranění cimbuří a konstrukci báně pobitou mědí.

V 19. století proběhla přestavba kostela ve stylu klasicismu, při které byly odstraněny některé gotické architektonické prvky a zabíleny malby. V roce 1803 byla zbořena gotická sakristie na evangelijní straně, její portál přenesen do podvěží a roku 1839 byla dřevěná střecha nahrazena plechovou. V letech 1893–1898 proběhla generální oprava v duchu novogotiky, při níž byly odstraněny barokní části vybavení interiéru.

Interiér editovat

V baroku byly v letech 1664-1695 a před rokem 1768 k lodi přistavěny dvě protějškové centrální kaple na osově souměrném trojlistém půdorysu se třemi apsidami, završenýnmi kupolí s lucernou.

  • Kaple Panny Marie Karmelské (na vedutě z roku 1728 označena sv. Antonína Paduánského) na jižní straně, měla nad vstupem údajně znak olomouckého biskupa Karla z Lichtenštejna, později přenesený jinam.
  • Kaple Anděla Strážce a sv. Vincence na severní straně
  • Křížová cesta je dílem malíře Františka Vavřince Korompaye, vznikla před rokem 1779 a skládá se ze sedmi zastavení na evangelijní (=severní) straně a sedmi na epištolní (=jižní) straně lodi. Byla zavěšena po barokní úpravě oken.
  • Hlavní oltář s barokním nástavcem byl odstraněn a na jeho místě v presbytáři je zavěšen novobarokní obraz Nanebevzetí svatého Václava mezi anděly, který namaloval Jan Jiří Frömmel roku 1803.

Hroby a náhrobky editovat

  • náhrobní deska Kateřiny Černohorské z Boskovic ((† 1550)
  • náhrobní deska Jana Jeřábka z Mořkova († 23. března 1603) a jeho ženy Marty Hynalové z Kornic († 8. dubna 1621), z panství Střítež ve slezském (Těšínském knížectví), odkud se pro uznané zločiny museli vystěhovat na Moravu. Těšínská kněžna Sidonie Kateřina v roce 1584 obvinila Jana Jeřábka, že zabil v souboji Jana Kyselovského z Kyselova a kradl dřevo z knížecího lesa. Při soudních procesech z let 1587–1589 byla odsouzena i jeho žena Marta Hynalová, a to za čarodějnictví. Jejich statek Smilovice propadl těšínské kněžně a statek Střítež museli prodat.[3] Deska s postavami manželů klečících u krucifixu je vsazena v severní stěně presbytáře.
  • náhrobní deska stavitele Bernarda Lva ((† 26. března 1603)
  • náhrobní deska dítěte Ondřeje Šmrgla († 1587), syna ostravského měšťana Václava Šmrgla, vsazen v jižní stěně presbytáře.
  • V sobotu 26. února 2022 (ve 13:23 hod.) byl na jižní (epištolní) straně kněžiště pochován první biskup Ostravsko-Opavské diecéze mons. František Václav Lobkowicz.

Rekonstrukce editovat

Vlivem dlouhodobého podmáčení, provozu těžké dopravy v okolí, poddolování a nedostatečné údržby došlo k vážnému narušení statiky. Od roku 1997 proto probíhala rozsáhlá rekonstrukce, která skončila v roce 2004. Souvisel s ní archeologický výzkum z roku 1998, při němž byla nalezena lidská kostra, jejíž hruď byla zatížena keramickou deskou a v ústech měla tři mince. Historikové soudí, že se jednalo o strach, aby se z mrtvého nestal upír.

Věžní hodiny nebyly obnoveny, zůstal\y po nich pouze dva otvory ve zdi pod bání věže. V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na výše uvedenou opravu památky čerpáno 5 600 000 Kč.[4]

Čerpané finanční prostředky
rok 1999 2000 2001 2002
v tisících Kč: 1 100 900 1 800 1 800

Využívání chrámu editovat

  • Slavnostní bohoslužby využívá také TV Noe ke svému vysílání. Oslavná mše k 15. výročí vysílání TV Noe proběhla s přímým přenosem v 6. neděli velikonoční 9. května 2021 v tomto chrámu sv. Václava v Ostravě. Celebroval arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Jan Graubner a ředitel TV Noe P. Leoš Ryška SDB. Hudební doprovod zajišťovala hudební skupina „SINAJ” z Valašských Klobouk.
  • Konají se zde také kulturní akce.

Galerie editovat

  •  
    Kostel na vedutě Moravské Ostravy z roku 1728
  •  
    Věž a severní kaple od SZ
  •  
    Kostel od SV

Reference editovat

  1. ↑ SAMEK-DOLEJŠÍ 2021, s. 587, obr. 1035
  2. ↑ SAMEK-DOLEJŠÍ 2021, s. 587
  3. ↑ VAŇOVÁ, Ivana. V kostele sv. Václava v Moravské Ostravě je náhrobník Jana Jeřábka z Mořkova a jeho ženy Marty Hynalové z Kornic. Zpravodaj obce Mořkov. Březen 2016, čís. 3, s. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100–101. 

Literatura editovat

  • SAMEK Bohumil–DOLEJŠÍ Kateřina (editoři) a kolektiv autorů, Umělecké památky Moravy a Slezska. Svazek 3/I. Academia Praha 2021, s. 586-591.
  • Plaček, J. - Moravec, Z. - Zezula, M. - Augustinková, L.: Kostel sv. Václava v Moravské Ostravě. Ostrava 2014.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Václava_(Ostrava)&oldid=23822331“