Kostel svatého Jáchyma a svaté Anny (Jáchymov)

kostel v Jáchymově

Kostel svatého Jáchyma je děkanský římskokatolický kostel karlovarského vikariátuJáchymově. Věž původně dosahovala výšky 45 metrů, po přestavbě roku 1875 je to 56 metrů. Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Kostel sv. Jáchyma
v Jáchymově
Kostel sv. Jáchyma
Kostel sv. Jáchyma
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajKarlovarský kraj
OkresKarlovy Vary
ObecJáchymov
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézeplzeňská
Vikariátkarlovarský
FarnostJáchymov
Zasvěcenísvatá Anna
Další informace
UliceNáměstí Republiky
Kód památky18875/4-832 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Jedná se o první luteránský kostel v českých zemích. Pozdně gotická stavba zasvěcená patronům města byla realizována v letech 15341540 stavitelem Hanušem Koppem za účasti políra Wolfa Müllera z Ostrova a kameníka Jörga z Bamberka. Je postavený v obdobném stylu jako městské kostely v Mostě a v dalších krušnohorských horních městech. Kněžištěm s předsunutou vysokou věží je otočený na jih, do náměstí. Původní vnitřní zařízení bylo vybaveno v letech 1542–1573. Stavba byla dokončena šlikovským stavitelem Janem Munichem. První bohoslužba se konala na svatou Kateřinu, i když chrám nebyl zcela hotový (chyběla například okna). Celkové náklady činily 14 824 zlatých.

Po bitvě na Bílé hoře byl kostel uzavřen a v roce 1624 vysvěcen na katolický chrám.[2] Kostel byl několikrát přestavován, barokně v letech 1764–1785.

Po katastrofálním požáru města v roce 1873 kostel přestavěl do pseudogotického stylu tesařský mistr J. J. Richter z Johanngeorgenstadtu za 88 000 zlatých. Plány k této přestavbě vypracoval Josef Mocker, který zásadně změnil vzhled celé stavby. Rekonstrukce začala 14. dubna 1874 a trvala rok. Z původní stavby se zachovaly obvodové zdi, vstupní portály a kamenné ostění vstupu do sakristie, na kterém se dochoval i erb zakladatelů města Šliků. Zajímavý je Hornický portál na západní straně (směrem k dolu Svornost). Podle dobových rytin byl vždy pod úrovní silnice a na jeho ostění můžeme rozpoznat věkem částečně setřelý portrét zakladatele města Štěpána Šlika. Autorem je kamenický mistr Jörg z Bamberka.

Během požáru bylo zničeno i vnitřní vybavení kostela. Zachovala se pouze renesanční křtitelnice z dílny jáchymovského zvonaře Hanse Wildta vyrobená v roce 1575 a zábradlí kolem křtitelnice. Zmizel tak například trojdílný oltář od Lucase Cranacha z roku 1545 s výjevem Poslední večeře Páně a další drahocennosti. Padající konstrukce střechy roztříštila i desku z bílého mramoru kryjící vstup do šlikovské hrobky. Při požáru shořely i varhany z počátku 19. století, nové postavila roku 1875 firma G.F.Steinmeyer z bavorského Oettingenu, mají 25 rejstříků a roku 1908 byly přestavěny z manuální na pneumatické.

 
Interiér kostela

Uvnitř chrámu jsou nástěnné malby z let 1567–1573 od A. Cordela a oltářní obraz z roku 1785 od J. Kramolína. Velikost chrámu svědčí o někdejším bohatství města. Původně byl kostel jednolodní, ale při Mockerově přestavbě byl prostor rozdělen na trojlodním půdorysu. Délka lodi je 50,5 metru a celková šířka 28,5 metru. Zdi kostela jsou patnáct metrů vysoké a střecha nastavuje dalších čtrnáct metrů. kostelní věž je vysoká padesát šest metrů.

Kardinál František Tomášek udělil kostelu 8. listopadu 1987 statut poutního místa při tradičních Mariánských poutích. Ty původně směřovaly do zaniklého kláštera kapucínů na Mariánské. V letech 1981–1992 proběhla rekonstrukce chrámu a ten byl znovu vysvěcen pražským světícím biskupem Františkem Lobkowiczem.

Reference editovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-04-12]. Identifikátor záznamu 129605 : kostel sv. Jáchyma. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. VYTLAČIL, Lukáš M. Příběh renesančního Jáchymova. Evangelicus. Časopis evangelické církve augsburského vyznání v ČR. Evangelická církev augsburského vyznání v ČR, 2016, s. 45. ISSN 1214-7109. 

Externí odkazy editovat