Wikipedie

Kodex kánonů východních církví

Kodex kánonů východních církví (latinsky Codex Canonum Ecclesiarum Orientalium, ve zkratce CCEO) je kodifikace kanonického práva východních katolických církví.

„Váhy spravedlnosti“ – katolické kanonické právo

Příprava první kodifikace editovat

V roce 1917 vyšel Kodex kanonického práva pro latinskou církev. Dne 22. února 1926 na zasedání Kongregace pro východní církve padlo rozhodnutí vydat vlastní zákoník pro všechny východní církve. Papež Pius XI. tyto práce považoval za velmi důležité a sám se v nich angažoval. Přípravy provázely spory, zda má být jeden nebo více kodexů. Pius XI. se klonil k variantě dvou východních kodexů a vymezoval se proti přílišné inspiraci CIC/1917.[1]

Práce probíhaly dlouho a první celková verze s 2 666 kánony byla v lednu 1948 předána papeži Piu XII. Dílo bylo nazváno Kodex východního kanonického práva (latinsky Codex Iuris Canonici Orientalis, ve zkratce CICO). Čtyři části CICO byly postupně promulgovány Piem XII. Páté Motu proprio o svátostech a o trestech Jan XXIII. v prosinci 1958 nepodepsal kvůli připravovanému koncilu. Z původního návrhu 2 666 kánonů byly promulgovány tři pětiny v archivu zůstalo 1095 kánonů. Přípravná komise CICO se zabývala interpretací vydaných částí a též vydávání pramenů východního práva.[1]

Promulgované části CICO editovat

První kodifikované části
Motu proprio Promulgace Účinnost od Počet kánonů Obsah
Crebrae allatae sunt 22. února 1949 2. května 1950 131 O manželství
Sollicitudinem Nostram 6. ledna 1950 6. ledna 1951 576 O soudech
Postquam Apostolicis Litteris 9. února 1952 21. listopadu 1952 325 O mniších a o ostatních řeholnících; O časném majetku církve; O výkladu pojmů
Cleri sanctitati 2. června 1957 15. srpna 1958 558 O východních obřadech; O osobách

Kodifikace po druhém vatikánském koncilu editovat

10. června 1972 ustanovil papež Pavel VI. komisi, která měla za úkol sestavit zvláštní kodex východních katolických církví.[2] Kodex byl dokončen v roce 1990 a papež Jan Pavel II. jej 25. října 1990 slavnostně vyhlásil na zasedání biskupského synodu v Římě.[2] Kodex nabyl účinnosti 1. října 1991.

Novelizace editovat

Kodex byl sedmkrát přímo novelizován.

Přehled novelizací kodexu kánonů východních církví
Motu proprio Papež Datum vydání Oficiální český překlad Změněné kánony
Ad tuendam fidem Jan Pavel II. 18. května 1998 Professio fidei Archivováno 11. 2. 2021 na Wayback Machine. 598, 1436
Mitis et misericors Iesus[3] František 15. srpna 2015 Mitis et misericors Iesus[4] 1357 až 1377
Ab initio František 21. listopadu 2020 435 §1, 506 §1
Competentias quasdam decernere[5][6] František 11. února 2022 Acta ČBK 17 489 § 2, 496, 499, 546 § 2, 552 § 1, 1052, 1054
Vocare peccatores František 20. března 2023 1152, 1402 až 1467
Expedit ut iura[7][8] František 2. dubna 2023 nevyšel 501 § 2
Iam pridem František 16. dubna 2023 66 § 1, 102 §§ 3 a 4, 149, 183 § 1

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b DVOŘÁČEK, Jiří. Úvod do východního církevního práva. [s.l.]: [s.n.] 65 s. Dostupné online. S. 12–14. (Češina) 
  2. ↑ a b Tretera (1993), str. 39.
  3. ↑ http://sk.radiovaticana.va/news/2015/09/10/motu_proprio_p%C3%A1pe%C5%BEa_franti%C5%A1ka_na_spru%C5%BEnenie_s%C3%BAdnych_procesov/1170402
  4. ↑ FRANTIŠEK. Mitis iudex dominus Iesus ; a, Mitis et misericors Iesus : apoštolské listy papeže Františka. Brno: Akademie kanonického práva 46 s. Dostupné online. (čeština, latina) 
  5. ↑ https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2022-02/nove-motu-proprio-cirkev-se-o-trochu-vice-decentralizuje.html
  6. ↑ https://press.vatican.va/content/salastampa/it/bollettino/pubblico/2022/02/15/0109/00219.html
  7. ↑ https://www.vaticannews.va/cs/cirkev/news/2023-04/papez-prodlouzil-lhutu-pro-odvolani-propustenych-zasvecenych-oso.html
  8. ↑ https://press.vatican.va/content/salastampa/it/bollettino/pubblico/2023/04/03/0249/00538.html

Literatura editovat

  • Kódex kánonov východných cirkví. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (slovenština) 
  • DVOŘÁČEK, Jiří. Východní kanonické právo. Praha: Apoštolský exarchát řeckokatolické církve : Institut sv. Kosmy a Damiána, 2014. 161 s. ISBN 978-80-905948-0-7. 
  • SALVET, Leo. Zákoník východních katolických církví - český překlad. doplňková aplikace ASPI: Wolters Kluwer, Česko, 2004. 

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kodex_kánonů_východních_církví&oldid=23203536“