Wikipedie

Klement Gottwald

československý politik

Klement Gottwald (23. listopadu 1896,[1] Dědice nebo Heroltice – 14. března 1953, Praha) byl československý komunistický politik. Od roku 1929 byl poslancem Národního shromáždění. Po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra v první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa, byl jím až do své smrti. Třebaže se na začátku stavěl proti politickým procesům, nedokázal sovětským tlakům vzdorovat[2]. Byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců, spolupracovníků a nevinných lidí (včetně Milady Horákové).

Klement Gottwald
4. prezident Československa
Ve funkci:
14. června 1948 – 14. března 1953
Předseda vládyAntonín Zápotocký
PředchůdceEdvard Beneš
NástupceAntonín Zápotocký
15. předseda vlády Československa
Ve funkci:
2. července 1946 – 15. června 1948
PrezidentEdvard Beneš
PředchůdceZdeněk Fierlinger
NástupceAntonín Zápotocký
Náměstek předsedy vlády
Ve funkci:
4. duben 1945 – 2. červenec 1946
5. předseda KSČ/generální tajemník ÚV KSČ
Ve funkci:
1929 – 14. března 1953
PředchůdceBohumil Jílek
NástupceRudolf Slánský
Ve funkci:
5. ledna 1945 – 6. září 1951
PředchůdceRudolf Slánský
NástupceAntonín Novotný
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění
Ve funkci:
1945 – 1948
Poslanec Národního shromáždění
Ve funkci:
1929 – 1939
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Složka Rakousko-uherská armáda
Československá armáda
Doba služby1915–1918
1918–1920
Bitvy/válkyprvní světová válka
Narození23. listopadu 1896
Dědice u Vyškova
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. března 1953 (ve věku 56 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
ChoťMarta Gottwaldová (1928–1953)
DětiMarta Čepičková
PříbuzníAlexej Čepička (zeť)
Zaměstnánípolitik
Profesetruhlář, novinář
Náboženstvíateismus
OceněníČestné občanství města Třebíče (1945, odňato 19. září 2019)

Čestné občanství města Kladno (odňato 27. listopadu 2000) Čestné občanství města Plzně (1946, odňato 22. června 2006) Řád budování socialistické vlasti řbsv

Řád socialismu řs
PodpisKlement Gottwald, podpis
Webová stránkaoficiální články
CommonsKlement Gottwald
znám jako první dělnický prezident
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Československá delegace na oslavách mezinárodního dne dětí v maďarské Budapešti, roku 1949. Vlevo nesený portrét je Gottwald, vpravo lze vidět Stalina
Průkazka Gottwalda coby člena Kominterny z roku 1935
Socha Klementa Gottwalda v Doubici
Údajný rodný dům v Dědicích – současnost
Pancéřovaný automobil Škoda VOS, používaný prezidentem Gottwaldem
Insignie Řádu Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti

Život editovat

Dětství a mládí editovat

Klement Gottwald se narodil pravděpodobně v Herolticích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Jeho narození je ale zapsáno v rodné matrice pro nedaleké Dědice, jako adresa narození je uvedeno Dědice 102. Přesné místo narození je nejisté.[3]

Před první světovou válkou se vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se účastnil činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží.

Osobní život editovat

Jeho životní partnerkou byla Marta, rozená Holubová. Ta, stejně jako on, měla nemanželský původ. I když jeho žena při něm vždy stála a byla jeho věrnou společnicí, nikdy nevstoupila do KSČ. Jejich jediná dcera Marta se narodila v roce 1920, sezdáni byli až 21. března 1928. Dcera Marta se koncem 40. let provdala za Alexeje Čepičku.

První světová válka editovat

V letech 1915–1918 byl vojákem rakousko-uherské armády. Traduje se, že bojoval v bitvě u Zborova. To by znamenalo, že zde stál i proti budoucímu generálovi a prezidentovi Ludvíku Svobodovi, který bojoval na straně čs. legií. Podle vojenského historika Aleše Knížka to sice nelze vyloučit, ale ani potvrdit.[4] Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu označil Gottwaldovu účast u Zborova za legendu – Gottwald měl být v době bitvy v nemocnici ve Vídni.[5] V létě roku 1918 Gottwald z rakouské armády dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil 2 roky v Československé armádě. V letech 1920–1921 pracoval v Rousínově jako stolařský dělník.

Funkcionář tělovýchovy editovat

Po roztržce ve Svazu dělnických tělovýchovných jednot (SDTJ) si komunisticky zaměřená část jednot vytvořila v roce 1921 novou organizaci, Federaci dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). Gottwald dokázal získat všechny jednoty svého okresu do nové organizace a byl starostou 20. okresu FDTJ. V červnu 1921 své jednoty přivedl na I. dělnickou spartakiádu v Praze na Maninách. V září 1921 z Rousínova odešel do Banské Bystrice, kde se stal redaktorem komunistického časopisu Hlas ľudu. Zároveň začal se zakládáním jednot na okrese Banská Bystrica a v místní jednotě byl zároveň místostarostou. Byl jednatelem 47. okresu FDTJ, při listopadové konferenci slovenské FDTJ byl zvolen jednatelem XIII. župy se sídlem v Žilině. Brzy poté se stal vedoucím redaktorem časopisu Spartakus. V roce 1922 se přestěhoval do Vrútek, kam se rozhodnutím ÚV KSČ přestěhovala redakce několika komunistických časopisů. Ve Vrútkách sídlila i župa FDTJ pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, jejíž byl jednatelem. V roce 1924 byly redakce přestěhovány do Ostravy, přesídlil tam i Gottwald.[6]

Počátky politické činnosti editovat

Do roku 1926 byl funkcionářem komunistické strany na Slovensku a redaktorem komunistického tisku. V květnu roku 1924 ve Frýdku na komunisty svolaném táboru lidu veřejně kritizoval majetkovou politiku radnice a byl za to potrestán třemi dny žaláře.[7] V letech 1926–1929 pracoval v pražském sekretariátu KSČ a podařilo se mu zformovat promoskevskou opozici proti jejímu tehdejšímu vedení. Od roku 1928 byl členem vedoucího orgánu Kominterny, její exekutivy, tj. její výkonné složky.

V únoru roku 1929, na jednání V. sjezdu KSČ, se společně s Guttmannem, Švermou, Slánským, Kopeckým a Reimanem (tzv. karlínští kluci) dostali do vedení strany. Téhož roku se stal poslancem Národního shromáždění.[8]

Ve 2. polovině 30. let provedl v politice KSČ řadu změn podle přání a vzoru zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu.

Emigrace do SSSR editovat

Krátce po podpisu Mnichovské dohody se zúčastnil schůzky významných osobností, které se nechtěly smířit s kapitulací a diskutovaly možnost vojenského odporu. Jednou ze zvažovaných možností byl i vojenský převrat, k žádnému rozhodnutí ale nedošlo.[9] Po zákazu KSČ emigroval v listopadu roku 1938 do Sovětského svazu, kde pak až do roku 1941 zastával politiku odpovídající sovětsko-německému paktu ze srpna roku 1939. Po napadení Sovětského svazu v roce 1941 bral vytváření protihitlerovské koalice jako svoji velkou příležitost prosadit se a začínal promýšlet pozdější převzetí moci v Československu. Jeho osobní asistentkou a sekretářkou se v té době stala Ludmila Köhlerová[10], manželka vlivného člena KSČ a Gottwaldova přítele z mládí Bruna Köhlera, která tuto pozici zastávala až do jeho smrti.

V prosinci roku 1943 se dohodl s představitelem londýnské emigrace prezidentem dr. Edvardem Benešem na sjednocení domácího a zahraničního protinacistického odboje. Dne 4. dubna 1945 byla jmenována exilová vláda Zdeňka Fierlingera, ve které Gottwald zastával funkci náměstka předsedy vlády. Po skončení války se mu pak podařilo zajistit komunistům zásadní vliv při poválečném uspořádání Československa.

Návrat do Československa editovat

Podrobnější informace naleznete v článcích Třetí Československá republika a Únor 1948.

10. května roku 1945 se vrátil do Prahy jako místopředseda československé vlády a předseda Národní fronty. Od stejného roku až do své smrti byl zároveň předsedou KSČ. V listopadu 1945 byla jmenována druhá vláda Zdeňka Fierlingera, i v této vládě byl Gottwald místopředsedou, a to až do července 1946, kdy byl po vítězství KSČ v prvních poválečných volbách pověřen sestavením nové vlády.

Na podzim roku 1947 už bylo zřejmé, že komunisti jsou hrozbou pro demokracii. V únoru 1948 nastala vládní krize kolem usnesení o Bezpečnosti z 13. února 1948. Došlo k sérii událostí, které vedly k úplnému převzetí moci ve státě. Tyto události byly završeny 25. února, kdy prezident Beneš přijal (v rozporu s ústavou) demisi nekomunistických ministrů a doplnil vládu kandidáty navrženými komunisty. Následně byla 11. března 1948, jeden den po úmrtí nestranického ministra zahraničí Jana Masaryka, potvrzena nová komunistická vláda. 9. května byla přijata nová komunistická ústava vyhlašující lidově demokratickou republiku. Tuto komunistickou ústavu prezident dr. Edvard Beneš odmítl podepsat. 30. května proběhly volby s vynucenou účastí a s možností volit jen z jednotného seznamu kandidátů komunisty ovládané Národní fronty.

Prezident editovat

Dne 14. června 1948 byl Gottwald po abdikaci prezidenta dr. Edvarda Beneše, který odmítl podepsat komunistickou Ústavu 9. května,[11] zvolen československým prezidentem. V zemi pak začali rozhodovat a fakticky vládnout sovětští poradci.[12] V ekonomice prosadili koncepci těžkého průmyslu, v zemědělství násilnou kolektivizaci. Zavedli monopol komunistické moci pro školství, vědu i kulturu. Hlavní zájem poradců byl soustředěn hlavně na bezpečnost, armádu, prokuraturu i soudy.

Za Gottwaldovy vlády došlo počátkem padesátých let k mnoha politickým vykonstruovaným procesům.Byl rozpoután politický teror: bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti,[13] více než 100 000 občanů bylo odsouzeno k doživotí či mnohaletým vězením.[zdroj?] Kárnými vojenskými jednotkami PTP (Pomocné technické prapory) prošly desítky tisíc „protistátních živlů“.[14] Popravování byli i přední komunističtí funkcionáři v čele s Rudolfem Slánským. I přes řadu intervencí v její prospěch neudělil milost Miladě Horákové a potvrdil rozsudek smrti.[15]

Smrt editovat

Související informace naleznete také v článku Smrt a státní pohřeb Klementa Gottwalda.

Dne 11. března 1953 se první dělnický prezident vrátil leteckým speciálem ze Stalinova pohřbu. Po přistání si postěžoval předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, že mu není příliš dobře. Myslel si, že má jen chřipku, ale skutečnost byla vážnější. Ačkoliv to bylo přísně tajeno, byl závislý na alkoholu[12] a trpěl syfilidou.[16] Tyto problémy byly zřejmě příčinou aneurysmatu aorty (výdutě srdeční tepny), na následky jejího prasknutí po třech dnech, tj. 14. března 1953, zemřel.[17]

Mumifikace editovat

Gottwaldovo tělo bylo uloženo v mauzoleu původně předpokládaném pro prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v uzpůsobeném Národním památníku na pražském vrchu Vítkově. Tělo bylo v letech 1953 až 1962 vystavováno návštěvníkům podobně jako Leninovo. Navzdory široce rozšířenému mýtu o špatně provedené balzamaci bylo tělo v okamžiku odstranění z památníku v perfektním stavu, což plyne z odtajněné zprávy o doplňující balzamaci provedené sovětskými odborníky v roce 1961.[18]

Zpopelnění editovat

Tělo bylo vyňato z památníku a zpopelněno v roce 1962 na základě politického rozhodnutí souvisejícího s nákladností provozu mauzolea a kritikou kultu osobnosti v ČSSR. Již rozšířené zvěsti o špatném stavu těla však byly použity jako zdůvodnění před stalinisticky smýšlející frakcí komunistů.[18]

Urna s popelem byla uložena v kamenném sarkofágu opět v Národním památníku. Po sametové revoluci byla přemístěna spolu s urnami dalších významných členů KSČ do společného hrobu č. 137 na Olšanských hřbitovech.[19]

Názvy měst editovat

Gottwaldov editovat

1. ledna 1949 bylo město Zlín přejmenováno na Gottwaldov. Stalo se tak v souvislosti se správní reformou, při které bylo k původnímu Zlínu připojeno několik dalších obcí; tak byl vytvořen nový územní celek, který obdržel název Gottwaldov. Název Zlín však zcela nezanikl, neboť centrální čtvrť města se nazývala Gottwaldov I – Zlín. Tentýž rok se město stalo sídlem Gottwaldovského kraje, jenž však zanikl při další reformě státní správy v roce 1960. Název Gottwaldov vydržel i přes dlouhodobou nevoli mnoha obyvatel města přesně 41 let. K navrácení původního názvu došlo záhy po listopadových událostech v roce 1989; Gottwaldov se stal opět Zlínem 1. ledna 1990.[20]

Gottwald editovat

V listopadu 1976 bylo rozhodnutím Nejvyššího sovětu Ukrajinské sovětské socialistické republiky přejmenováno město Zmijiv na město Gottwald. Vztah k Československu byl odůvodňován skutečností, že nedaleko města se nachází vesnice Sokolovo, u níž se v březnu 1943 odehrála bitva u Sokolova, které se účastnili i vojáci Prvního československého armádního sboru v SSSR pod velením Ludvíka Svobody. K přejmenování došlo u příležitosti 80. výročí narození Gottwalda.[21][22] Od roku 1990[23] se město opět jmenuje Zmijiv.

Obraz v kultuře editovat

Představitelem Gottwalda v několika normalizačních filmech a inscenacích ze 70. let byl Bohumil Pastorek, který se mu nápadně fyzicky podobal.[24]

K 90. výročí narození Klementa Gottwalda (1986) natočila Československá televize pětidílný seriál Gottwald podle scénáře Jaroslava Matějky v režii Evžena Sokolovského s Jiřím Štěpničkou v titulní roli. Kandidáty na hlavní roli byli také např. Pavel Havránek, herec Ypsilonky, který však roli odmítl,[25] stejně tak Jan Vlasák,[26] nebo Oldřich Vlach.[27] Jiřímu Štěpničkovi nabídl režisér roli Gottwalda údajně proto, aby mu pomohl vylepšit pošramocený kádrový profil.[28]

Po roce 1989 vzniklo několik filmů či seriálů, které se zabývaly obdobím let 1945–1953, které bylo klíčové jak pro Československo, tak pro Gottwalda samotného. Klementa Gottwalda ztvárnili:

Jiří Vyorálek České století, r. Robert Sedláček, 2013
Jiří Vyorálek Milada, r. David Mrnka, 2017
Aleš Procházka Toman, r. Ondřej Trojan, 2018

Zajímavosti editovat

Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
 
Konkrétní problémy: sekci rozpustit (Wikipedie:CWN#Wikipedie není sbírkou nahodilých informací), relevantní informace začlenit do ostatních kapitol
 
Albert Einstein (jako mnoho dalších osobností té doby) kontaktoval prezidenta Gottwalda se žádostí o zmírnění hrdelních trestů odsouzeným z tzv. „procesu s Miladou Horákovou a spol.“ (telegram přijat 14. června 1950)
  • Dne 6. června 2002 byl posmrtně zbaven čestného občanství města Blovice, stejně jako dne 23. dubna 2007 čestného občanství města Vyškova, což odhlasovalo 27členné městské zastupitelstvo. Dne 12. prosince 2012 rozhodlo o odebrání čestného občanství město Strakonice. Dne 30. října 2019 mu bylo odebráno čestné občanství města Krnova.
  • Klement Gottwald se ve skutečnosti zřejmě narodil v Herolticích.[29] Jeho tzv. rodný domek v nedalekých Dědicích u Vyškova byla naaranžovaná komunistická smyšlenka.[30]
  • Podle Klementa Gottwalda dostalo název několik jednotek československých interbrigád ve Španělsku. Například četa Klementa Gottwalda, což byla první skutečně československá jednotka v interbrigádách.[31]
  • Státní banka československá vydala dnem 1. října 1989 bankovky po 100 Kčs vzoru 1989. Na líci provedeném v odstínech zelené barvy byla podobizna Klementa Gottwalda.[32] Občany byla odmítnuta a zavdala příčinu k listopadovým heslům: „Masaryka na stovku“,[33] „Nechceme stovku s vrahem“, „Chceme novou stovku, sundejte z ní vraha“ apod.[34]
  • Jeho sochy byly rozmístěné po celé republice. Po revoluci 1989 se staly terčem nenásilných negativních projevů. Ruce soch byly často potřeny červenou barvou jako připomínka krve nevinných obětí z procesů 50. let, jindy měla socha na zádech velký batoh a na podstavci přibyl nápis „máš už sbaleno“. Gottwaldovy sochy byly postupně odstraněny.
  • KSČM se dodnes hlásí k odkazu Klementa Gottwalda a při shromáždění k výročí založení komunistické strany vedoucí představitelé kladou kytice na jeho hrob.[35]
 
Hrob Klementa Gottwalda na Olšanských hřbitovech

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Dědice
  2. ↑ Politické procesy a Gottwald? Nejdřív je odmítal, nakonec ale podlehl tlakům Moskvy, popisuje historik. Plus [online]. 2022-08-15 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ iDdnes.cz: Gottwald se narodil před 120 lety svobodné děvečce, místo nejasné
  4. ↑ KUPKA, Martin. Ministr obrany odhalil na Ukrajině památník padlým u Zborova. iDNES.cz [online]. 2012-07-03 [cit. 2014-07-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ BAROCH, Pavel. Lži o českých legionářích: Gottwald bojoval u Zborova. Echo24.cz [online]. 2014-08-18 [cit. 2014-08-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha: Olympia, 1975. Kapitola Klement Gottwald, s. 84. 
  7. ↑ JUŘÁK, Petr. Frýdek-Místek. Praha: Paseka, 2011. S. 20–21. 
  8. ↑ Vláda České republiky: Klement Gottwald
  9. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 173–178. 
  10. ↑ Strana má pravdu, i když lže. ceskawcela.pise.cz [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-27. 
  11. ↑ HAMOUZOVÁ, Iveta. Edvard Beneš podepsal abdikační listinu. Česká televize [online]. 2008-06-02 [cit. 2014-04-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Za lahev vodky podepsal prezident Gottwald cokoliv, zjistil historik. iDNES.cz [online]. 2009-02-25 [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ Archivovaná kopie. www.policie.cz [online]. [cit. 2013-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-22. 
  14. ↑ BÍLEK, Jiří. Pétépáci aneb Černí baroni úplně jinak. Plzeň: Nava, 1996. ISBN 80-85254-71-9. S. 137. 
  15. ↑ ČT24: Horákovou od trestu smrti nezachránil ani Albert Einstein
  16. ↑ Krev na rukou Klementa Gottwalda – Strach ze Stalina a alkohol z něj udělaly trosku | Krvavá léta | TelevizeSeznam.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  17. ↑ Nemoc a smrt Klementa Gottwalda, Český rozhlas, 30.3.2003
  18. ↑ a b VACÍN, Luděk. Náš pracující lid nedal setlíti tělu Klementa Gottwalda – příspěvek k dějinám pražského mauzolea [online]. Dostupné online. 
  19. ↑ článek na novinky.cz
  20. ↑ FUKSA, Aleš. Před 70 lety se ze Zlína stal Gottwaldov, sám prezident zprvu váhal. Novinky.cz [online]. Borgis, 2. 1. 2019 [cit. 4.10.2022]. Dostupné online. 
  21. ↑ Gottwaldovo město. Rudé právo. 29. 11. 1976, roč. 57, čís. 284, s. 1. Dostupné online. 
  22. ↑ Věrný přítel sovětského lidu. Slavnostní shromáždění v městě Gottwald. Rudé právo. 1. 12. 1976, roč. 57, čís. 286, s. 7. Dostupné online. 
  23. ↑ ČTK. Na Ukrajině změní název 66 měst, zbaví se sovětského dědictví. Denik.cz [online]. 5. 6. 2015 [cit. 4.10.2022]. Dostupné online. 
  24. ↑ Bohuš Pastorek. csfd.cz [online]. [cit. 2021-07-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ DIVIŠOVÁ, Jaroslava. [Osobní sdělení]. Praha, 1984.
  26. ↑ Herec Jan Vlasák: Roli Klementa Gottwalda v televizním seriálu jsem odmítnul. Region [online]. 2021-01-06 [cit. 2021-07-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ Všechnopárty. Oldřich Vlach — Petr Janda — Stanislav Zindulka. Česká televize [online]. Premiéra 22. 6. 2012 ve 22:45 na ČT1 [cit. 16. 3. 2019]. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/212522161600023/titulky [00:37:04 až 00:37:50].
  28. ↑ BoredSeal. Režisér roli Gottwalda nabídl... In: ČSFD.cz: Gottwald (TV seriál) [online]. ©2001–2019 [cit. 16. 3. 2019]. Dostupné z: https://www.csfd.cz/film/137657-gottwald/zajimavosti/?type=film
  29. ↑ DUBSKÁ, Šárka. Gottwaldův rodný domek je na prodej [online]. Vyškov: Vyškovský deník.cz [cit. 2009-10-06]. Dostupné online. 
  30. ↑ Vyškov zbavil Gottwalda čestného občanství [online]. Český rozhlas, 2007, rev. 2007-23-04 [cit. 2008-01-22]. Dostupné online. 
  31. ↑ http://www.fronta.cz/dotaz/interbrigady-cechoslovaci
  32. ↑ Vyhláška federálního ministerstva financí o vydání bankovek po 100 Kčs, č. 79/1989 Sb., částka 020/1989.
  33. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10265474929-albertov-16-00/20957223343/3560-fotografie/
  34. ↑ Minutu po minutě. ‚Nahoře se krade!‘ skandoval průvod 17. listopadu 1989. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-10-31]. Dostupné online. 
  35. ↑ KSČM se přihlásila k odkazu Klementa Gottwalda, lidovky.cz, 13. května 2011

Literatura editovat

  • BOBÍKOVÁ, Lenka. O vojenských letech Klementa Gottwalda jinak. Historie a vojenství. 1991, roč. 40, č. 6, s. 118–129. Dostupné online
  • CABALKOVÁ, Klára. Největší Čech. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2005. ISBN 80-86880-09-5. 
  • MATĚJKA, Jaroslav. Gottwald. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1971. 313 s., [48] s. obr. příl.
  • MATĚJKA, Jaroslav. Klement Gottwald. 1. vyd. Praha: Horizont, 1977. 133 s. Medailóny; sv. 18. (Obsahuje bibliografii.)
  • NEČÁSEK, František. Mládí Klementa Gottwalda. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1950. 80 s.
  • TRÁVNÍČEK, František. Síla a krása Gottwaldova slova. In: Naše řeč, 1953, č. 5–6.– dostupné též online
  • VOJTĚCHOVSKÝ, Miloš. Čím stonali mocní ve 20. století. Česká a Slovenská psychiatrie [online]. 2011 [cit. 2016-07-18]. Čís. 4. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klement_Gottwald&oldid=23606996“