Wikipedie

Klášter Reichenau

benediktinský klášter na Bodamském jezeře

Klášter Augia na ostrově Reichenau na Bodamském jezeře byl založen misijním biskupem Pirminem roku 724, stal se významným říšským opatstvím a kulturním centrem v jižním Německu. Od roku 1540 byl priorátem kostnického biskupství, zrušen byl během německé sekularizace roku 1803.

Klášter Reichenau
Klášter Reichenau
Klášter Reichenau
Lokalita
StátNěmeckoNěmecko Německo
MístoReichenau, Bádensko-WürttemberskoBádensko-Württembersko Bádensko-Württembersko
Souřadnice47°41′55,46″ s. š., 9°3′43,49″ v. d.
Reichenau
Reichenau
Základní informace
Řádbenediktini
Založení724
Zrušení1803
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Poloha ostrova Reichenau na Bodamském jezeře Legenda: žlutá - Německo, zelená - Švýcarsko

V roce 2000 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Stručná historie kláštera editovat

 
Evangeliář císaře Oty, reichenauská klášterní škola, okolo roku 1000

Počátky kláštera v oblasti Alamanie jsou spojeny s postavou misijního biskupa Pirmina pravděpodobně irského původu. Zakládací listinu kláštera z 24. dubna 724 rekonstruoval K. Brandi. V karolinské době nastala "zlatá doba" Reichenau, která začala v době opata Walda († 814). Tehdy se opatství dostalo pod ochranu franských panovníků a stalo se zakladatelem klášterní školy učenců. Opat Hatto I. (806–823) dal postavit chrám zasvěcený Panně Marii v dnešním Mittelzellu. Z 9. století pochází Kniha reichenauského bratstva a klášterní plán ze St. Gallen. Tehdy také reichenauský opat a mohučský biskup Hatto III. (888–913) založil kostel svatého Jiří v dnešním Oberzellu. Slavným opatem této doby je také Walafrid Strabo (842-849).

Druhá doba rozkvětu nastala v době ottonské (10.–11. století), kdy byl klášter vybaven četnými privilegii (imunity, osvobození od cla, svobodná volba atd.) Tato doba je reprezentována opaty Witigowem (985–997), Immo (1006–1008) a Berno (1008–1048), kteří začlenili klášter do reformního hutí Gorze. V této době v klášteře působilo významné skriptorium a malířská dílna, do této doby spadají i nástěnné malby v kostele sv. Jiří v Oberzellu. V klášteře působil spisovatel a skladatel Heřman z Reichenau a jeho žák Bertold z Reichenau.

Doba bojů o investituru v 11. a 12. století znamenala úpadek klášterního života, který vrcholil na počátku 15. století. Za druhého zakladatele kláštera je považován opat Friedrich von Wartenberg-Wildenstein (1427-1453). Klášter byl bulou papeže Julia II. inkorporován ke kostnickému biskupství a od roku 1540 se stal priorátem.

V roce 1803 bylo kostnické biskupství sekularizováno a klášter zanikl.

V současné době působí na ostrově malá komunita mnichů z beuronského kláštera, kteří tvoří komunitu Cella St. Benedikt.[1]

Seznam opatů editovat

  • Pirmin (zakladatel a opat) (724–727)
  • Heddo (727–734)
  • Keba (734–736)
  • Arnefrid (biskup kostnický)
  • Sidonius (biskup kostnický)
  • Johannes (biskup kostnický, opat St. Gallen) (760–782)
  • Petrus (782–786)
  • Waldo (786–806)
  • Haito (biskup bazilejský), (806–823)
  • Erlebald (823–838)
  • Ruadhelm (838?–842)
  • Walafrid Strabo (838, 842–849)
  • Folkwin (849–858)
  • Walter (858–864)
  • Hatto II. (864–871)
  • Ruodho (871–888)
  • Hatto III. (jako arcibiskup mohučský Hatto I., opat Ellwangen, Lorsch, Weißenburg) (888–913)
  • Hugo (913)
  • Thieting (913–916)
  • Heribrecht (916–926)
  • Liuthard (926–934)
  • Alawich I. (934–958)
  • Ekkehard I. (958–972)
  • Ruodmann (972–985)
  • Witigowo (985–997)
  • Alawich II. (997–1000)
  • Werinher (1000–1006)
  • Immo (1006–1008)
  • Berno (1008–1048)
  • Ulrich I. (1048–1069)
  • Meginwart (1069–1070)
  • Ruopert (1071)
  • Ekkehard II. von Nellenburg (1071–1088)
  • Ulrich II. von Dapfen (1088–1123)
  • Rudolf von Böttstein (1123–1131)
  • Ludwig von Pfullendorf (1131–1135)
  • Ulrich III. von Zollern (1135–1136)
  • Otto von Böttstein (1136–1139)
  • Frideloh von Heidegg (1139–1159)
  • Ulrich IV. von Heidegg (1159–1169)
  • Diethelm von Krenkingen (1169–1206)
  • Hermann von Spaichingen (1206)
  • Heinrich von Karpfen (1206–1234)
  • Konrad von Zimmern (1234–1253?)
  • Burkhard von Hewen (1253?–1259)
  • Berchtold von Falkenstein (koadjutor, opat St. Gallen) (1258–1259)
  • Albrecht von Ramstein (1260–1294)
  • Markward von Veringen (1294–1296)
  • Heinrich von Klingenberg (biskup kostnický) (1296–1306)
  • Diethbelm von Kastel (opat Petershausen) (1306–1343)
  • Eberhard von Brandis (1343–1379)
  • Heinrich von Stöffeln (1379–1383)
  • Mangold von Brandis (1383–1385)
  • Werner von Rosenegg (1385–1402)
  • Friedrich von Zollern (1402–1427)
  • Heinrich von Hornberg (opat St. Peter) (1427)
  • Friedrich von Wartenberg (1427–1453)
  • Johann von Hundweil (1454–1464)
  • Johann Pfuser v. Nordstetten (1464–1492)
  • Martin von Weißenburg (1492–1508)
  • Markus von Knöringen (1508–1516)
  • Georg Fischer (opat Zwiefalten) (1516–1519)
  • Gallus Kalb (1519)
  • Markus von Knöringen (podruhé) (1523–1540)
  • Johann Truchseß von Waldburg-Zeil (1628–1644)

Klášterní patroni editovat

Osobnosti editovat

Památky editovat

Románské kostely editovat

 
Kostel sv. Jiří v Reichenau

Hlavními památkami jsou tři románské kostely (9.–11. st.):

  • Kostel svatého Jiří (St. Georg), Oberzell je proslaven svými ottonskými nástěnnými malbami z 10. století
  • Chrám Panny Marie, Mittelzell dřívější konventní kostel, dnes farní. Nejstarší část byla posvěcena r. 816, hlavní loď je tojlodní, v kostele se nacházejí ostatky sv. Marka a pokladnice.
  • Kostel svatých Petra a Pavla, Niederzell založený roku 799 alamanským biskupem Eginem z Verony

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Cella St. Benedikt

Literatura editovat

  • Arno Borst: Mönche am Bodensee 610-1525 (= Bodensee-Bibliothek, Bd. 5). Sigmaringen, 1978
  • Helmut Maurer (Hrsg.): Die Abtei Reichenau. Neue Beiträge zur Geschichte und Kultur des Inselklosters (= Bodensee-Bibliothek, Bd. 20). Sigmaringen, 1974
  • Reichenau, bearb. v. Franz Quarthal u.a., in: Die Benediktinerklöster in Baden-Württemberg, bearb. v. Franz Quarthal (= Germania Beneditctina, Bd. 5), Ottobeuren 1976, S. 503-548
  • Walter Berschin (Hrsg.): Reichenauer Texte und Bilder
    • Nr. 1: Walter Berschin, Theodor Klüppel: Die Reichenauer Heiligblut-Reliquie. 2., erw. Aufl., Stuttgart, 1999
    • Nr. 2: Walter Berschin, Theodor Klüppel: Die Legende vom Reichenauer Kana-Krug. Die Lebensbeschreibung des Griechen Symeon. Sigmaringen, 1992
    • Nr. 3: Walter Berschin, Johannes Staub (Hrsg.): Die Taten des Abtes Witigowo (985-997). Eine zeitgenössische Biographie des Purchart von der Reichenau. Sigmaringen, 1992
    • Nr. 4: Walter Berschin, Theodor Klüppel: Der Evangelist Markus auf der Reichenau. Sigmaringen, 1994
    • Nr. 5: Harald Drös: Das Wappenbuch des Gallus Öhem. Sigmaringen, 1994
    • Nr. 6: Bernd Konrad, Gertrud Weimar: Heilige am Bodensee. Der spätgotische Flügelaltar im Reichenauer Münster (1498). Sigmaringen, 1997
    • Nr. 7: Walahfrid Strabo, Zwei Legenden (Blathmac, der Märtyrer von Iona (HY), Mammes, der christliche Orpheus), hrsg. v. Mechthild Pörnbacher, Sigmaringen, 1997
    • Nr. 8: Walter Berschin, Alfons Zettler: Egino von Verona. Der Gründer von Reichenau-Niederzell (799). Sigmaringen, 1999
    • Nr. 9: Richard Antoni: Leben und Taten des Bischofs Pirmin. Eine karolingische Vita. 2., erw. Aufl., Heidelberg, 2005. ISBN 978-3-930978-82-3
    • Nr. 10: Bernd Konrad, Gertrud und Peter Weimar: Die Renaissancefresken im spätgotischen Chor des Reichenauer Münsters. Stuttgart, 2002
    • Nr. 11: Walter Berschin, Martin Hellmann: Hermann der Lahme. Gelehrter und Dichter (1013-1054). 2., erw. Aufl., Heidelberg 2005. ISBN 978-3-930978-81-6
    • Nr. 12: Heito und Walahfrid Strabo: Visio Wettini. 2., erw. Aufl., Heidelberg, 2004. ISBN 978-3-930978-68-7
    • Nr. 13: Walahfrid Strabo: De cultura hortorum (Hortulus). Das Gedicht vom Gartenbau. Heidelberg, 2007. ISBN 978-3-930978-95-3
    • Nr. 14: Hermann der Lahme: Opusculum Herimanni (De octo vitiis principalibus). Eine Vers- und Lebensschule. Heidelberg, 2007. ISBN 978-3-930978-96-0
  • Monika Spicker-Beck, Theo Keller: Klosterinsel Reichenau. Kultur und Erbe, Stuttgart, 2001
  • Alfons Zettler: Die frühen Klosterbauten der Reichenau. Ausgrabungen - Schriftquellen - St. Galler Klosterplan (= Archäologie und Geschichte, Bd. 3). Sigmaringen, 1988
  • Wolfgang Erdmann: Die Reichenau im Bodensee. Geschichte und Kunst. 11., von Bernd Konrad durchgesehene und um ein Kapitel zum spätgotischen Chor erweiterte Aufl. Königstein i. Ts. 2004 (= Die Blauen Bücher). ISBN 3-7845-1222-4
  • Carla Th. Mueller u. Werner Hiller-König: Die Schatzkammer im Reichenauer Münster. Mit Beitr. v. Gudrun Bühl, Agnes Krippendorf, Diane Lenz u. Birgit Schneider. Königstein i. Ts. 2003 (= Die Blauen Bücher). ISBN 3-7845-3190-3

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klášter_Reichenau&oldid=22888647“