Karel Josef Habsbursko-Lotrinský
Karel Josef Habsbursko-Lotrinský (1. února 1745 Vídeň – 18. ledna 1761 Vídeň) byl sedmým potomkem a v pořadí druhým mužským potomkem rakouské arcivévodkyně Marie Terezie a Františka Štěpána I. Lotrinského.
| Karel Josef Habsbursko-Lotrinský | |
|---|---|
 Portrét Karla Josefa kolem r. 1760 autor Johann Christoph von Reinsperger | |
| Narození | 1. února 1745 Vídeň |
| Úmrtí | 18. ledna 1761 (ve věku 15 let) Vídeň |
| Příčina úmrtí | neštovice |
| Místo pohřbení | Císařská hrobka ve Vídni |
| Rodiče | František I. Štěpán Lotrinský Marie Terezie |
| Rod | habsbursko-lotrinská dynastie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí editovat
Jako druhý následník trůnu byl malý Karel pokřtěn na Karla Josefa Emanuela Johanna Nepomuka Antona Prokopa. Otec jej na rozdíl od jeho staršího bratra a pozdějšího císaře Josefa ihned pasoval na rytíře. Malý arcivévoda byl velmi bystrý, měl otevřenou povahu a svým šarmem si dokázal získat jak rodiče, tak i sourozence. Marie Terezie mu dávala otevřeně přednost před tvrdohlavým Josefem, jehož cynismus a pesimismus nesnášela. Již jako šestiletý se prý Karel zúčastnil po matčině boku v maďarském kroji zasedání zemského sněmu v Prešpurku a na uvítání odpověděl maďarsky.[1] Spolu s o dva roky mladším Leopoldem jej vychovávali vybraní učitelé. Svou roli budoucího panovníka některé z provincií bral Karel velmi vážně.
Marie Terezie předurčila svého druhorozeného syna za vládce Toskánského velkovévodství (po jeho předčasné smrti se jím však stal jeho mladší bratr Leopold II.). Vzhledem k budoucímu postavení velkovévody bylo třeba uzavřít i odpovídající sňatek. Marie Terezie pro Karla vybrala španělskou infantku Marii Ludoviku z rodu španělských Bourbonů. Byla dcerou španělského krále Karla III. (1716 – 1788) a saské princezny Marie Amálie, což se císařovně hodilo do jejích dynastických kalkulací. Ludovika byla navíc stejně stará jako Karel Josef. Nebyla to sice žádná krasavice, měla dokonce padoucnici, ale to u královských sňatků nehrálo žádnou roli.
Nemoc a smrt editovat
Počátkem ledna 1761 se u arcivévody Karla začaly projevovat příznaky neštovic, jež se zhoršovaly tak rychle, že mu bylo 13. ledna uděleno za přítomnosti sourozenců Josefa, Leopolda, Marie Anny, Marie Kristiny a Marie Amálie poslední pomazání a 18. ledna 1761 arcivévoda v 15 letech zemřel. Nedlouho poté se konal pohřeb. Neštovice, na něž v té době neexistoval žádný lék, postihly řadu příslušníků císařské rodiny, včetně Marie Terezie a Josefa II., ale oba je dokázali přestát, stejně jako Leopold, Marie Karolína a Marie Alžběta. Karel Josef, Marie Josefa, Johana Gabriela a obě manželky Josefa II., Isabela Parmská a Marie Josefa Bavorská, jim však podlehli.
Vzhledem ke Karlovu úmrtí přešly jeho veškeré povinnosti na mladšího bratra Leopolda. Nepodědil však pouze bratrovy povinnosti a titul, nýbrž i jeho snoubenku Marii Ludoviku Španělskou.
Zajímavost editovat
Jako historická zajímavost by se mohla jevit skutečnost, že kdykoli došlo k zasnoubení potomků Marie Terezie s dětmi Karla III., zasáhla pokaždé smrt a snoubenka či snoubenec byli nuceni si počkat až na mladší sestru nebo bratra zesnulé či zesnulého. V případě Karla Josefa, se po jeho smrti stal toskánským velkovévodou Leopold, vládl jako velkovévoda Pietro Leopold a jeho snoubenku Marii Ludoviku také převzal on. V případě Ferdinanda I. Neapolsko-Sicilského, kdy si tento neotesanec měl vzít stejně starou Marii Josefu, také zasáhly neštovice a nakonec se manželkou Ferdinanda stala Marie Karolína.[2]
Vývod z předků editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Weissensteiner, Friedrich. Die Söhne Maria Theresias. Bécs: Kremayer & Scheriau, 1991
- ↑ LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online.
Literatura editovat
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
- WEISSENSTEINER, Friedrich. Synové Marie Terezie. Praha: Ikar, 2005. 158 s. ISBN 80-249-0594-9.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Josef Habsbursko-Lotrinský na Wikimedia Commons
