Wikipedie

Julius von Falkenhayn

rakouský člen hornorakouského zemského sněmu, člen rakouské Říšské rady, podnikatel, zemský hejtman a šlechtic

Julius hrabě von Falkenhayn (20. února 1829 Vídeň – 12. ledna 1899 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik. Původně sloužil v armádě, později se aktivně věnoval politice. V roce 1871 byl krátce zemským hejtmanem v Horním Rakousku a v letech 1879–1895 dlouholetým ministrem zemědělství Předlitavska.[2]

Julius von Falkenhayn
Ministr zemědělství Předlitavska
Ve funkci:
13. srpna 1879 – 19. června 1895
PředchůdceHieronymus Mannsfeld
NástupceFerdinand von Blumfeld
Zemský hejtman v Horním Rakousku
Ve funkci:
13. září 1871 – 17. prosince 1871
PředchůdceMoritz Eigner
NástupceMoritz Eigner
Poslanec Hornorakouského zem. sněmu
Ve funkci:
1867 – 1871
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1899[1]
Stranická příslušnost
Členstvíkonzervativní velkostatek
Narození20. února 1829
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. ledna 1899
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeEugen von Falkenhayn
PříbuzníFranz Falkenhayn (sourozenec)
Profesepolitik
CommonsJulius von Falkenhayn
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Pocházel z šlechtického rodu Falkenhaynů původně ze Slezska, povýšeného v roce 1689 do hraběcího stavu. Narodil se jako druhorozený syn generála Eugena Falkenhayna (1792–1853) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky Colloredové (1802–1835).[3] Vzhledem k postavení svého otce ve funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Františka Karla vyrůstal Julius v blízkosti císařské rodiny a od dětství patřil k přátelům Františka Josefa. Studoval na univerzitě ve Vídni, ale v roce 1847 vstoupil jako kadet do armády. Během revolučních let 1848–1849 se vyznamenal na bojištích v Itálii a proti maďarským povstalcům. Již v devatenácti letech byl nadporučíkem (1848), v roce 1850 byl povýšen na rytmistra a sloužil u 1. husarského pluku.[4] Pak krátce podnikal, když založil poblíž Bad Ischlu továrnu na papír. Brzy se ji ale zbavil pro malou výdělečnost. Působil pak v Linci. Profiloval se jako odborník na národohospodářské a finanční otázky. V roce 1867 se stal poslancem Hornorakouského zemského sněmu. V roce 1871 krátce zastával post zemského hejtmana Horních Rakous.[5][6][7]

13. srpna 1879 se stal ministrem zemědělství Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Na této pozici setrval i v následující vládě Alfreda Windischgrätze. Ministrem byl po 16 let až do 19. června 1895.[8] Prosadil četné významné legislativní předlohy jako zákon o komasaci, veterinární zákon, novelu lesního zákona na ochranu lesů apod.[6]

Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament).[6] Zastupoval městskou kurii v Horních Rakousích, obvod Wels, Efferding, Vöcklabruck, Gmunden, Ischl atd.[9] Ve volbách do Říšské rady roku 1885 mandát obhájil, nyní reprezentoval velkostatkářskou kurii v Horních Rakousích. Za stejnou kurii obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1891 a volbách do Říšské rady roku 1897. Zasedal zde do své smrti v roce 1899. Pak ho na poslaneckém křesle vystřídal Georg Friedrich Dürckheim.[10] Podle jiných zdrojů z Říšské rady odešel již v roce 1898.[7]

Byl orientován jako konzervativec (Strana konzervativního velkostatku).[11] Patřil k nejkonzervativnějším poslancům.[6] Zvolen byl díky svému panství v Sankt Wolfgang im Salzkammergut.[7]

Do politiky výrazně zasáhl ještě koncem 90. let 19. století, kdy vláda Kazimíra Badeniho bojovala v parlamentu s obstrukcemi. Falkenhayn tehdy navrhl přísnější jednací řád (takzvaný Lex Falkenhayn), který by obstrukce ve sněmovně ztížil (předsedovi sněmovny dával možnost dočasně vyloučit některé obstruující poslance z jednání). Předloha ovšem nebyla přijata, místo toho se kvůli ní ve sněmovně odehrávaly ještě ostřejší hádky i potyčky. Krátce poté se Falkenhayn stáhl z politického života.[6][12]

Od roku 1853 měl titul c. k. komořího, jako člen vlády obdržel v roce 1880 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a Řádu železné koruny I. třídy.[14]

V roce 1857 se v Prešpurku oženil s hraběnkou Viktorií Folliot de Crenneville (1816–1900), dcerou generála Ludwiga Folliota de Crenneville. Viktorie byla o jedenáct let starší a vdovou po uherském šlechtici Janu Nepomukovi Keglevićovi z Bužimi. Měla tituly c. k. palácové dámy a dámy Řádu hvězdového kříže.[15]

Juliův starší bratr Franz Falkenhayn (1827–1898) se uplatnil také v politice, byl poslancem Říšské rady a dlouholetým členem Panské sněmovny.[16] Mladší bratr Ladislaus (1833–1865) byl podplukovníkem a pobočníkem císaře Františka Josefa.

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ V některých pramenech uváděno, že poslancem Říšské rady byl do roku 1898.
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 1030 (heslo Falkenhayn) ISBN 80-7203-136-8
  3. ↑ Rodina Eugena Falkenhayna na webu geni.com dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus der österreichischen Kaiserthumes für 1857; Vídeň, 1857; s. 479 dostupné online
  5. ↑ Přehled představitelů státní správy rakouských zemí na webu worldstatesmen dostupné online
  6. ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Falkenhayn, Julius Gf. (1829-1899), Landeshauptmann und Minister, s. 285. (německy) 
  7. ↑ a b c Julius Falkenhayn, Graf von- [online]. e-gov.ooe.gv.at [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588. 
  9. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=297&size=45
  10. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  11. ↑ Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
  12. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 464. 
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 262, 266 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 316 dostupné online
  15. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 267 dostupné online
  16. ↑ Pražský denník. Listopad 1879, roč. 14, čís. 264, s. 2. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julius_von_Falkenhayn&oldid=23561041“