Wikipedie

Julius Carl Raschdorff

německý architekt a vysokoškolský učitel

Julius Carl Raschdorff (2. července 1823 Pszczyna – 13. srpna 1914 Waldsieversdorf) byl německý architekt a vysokoškolský učitel. Patřil k nejvýraznějším architektům historismu a novorenesance druhé poloviny 19. století. Jeho nejznámější prací je berlínská katedrála.

Julius Carl Raschdorff
Portrét z roku 1905
Portrét z roku 1905
Narození2. července 1823
Prusko Pszczyna, Prusko
Úmrtí13. srpna 1914 (ve věku 91 let)
Německá říše Waldsieversdorf, Německé císařství
Místo pohřbeníDorotheenstädtischen Friedhof II.
Národnostněmecká
Alma materBauakademie Berlin
Povoláníarchitekt
Významná dílaBerlínská katedrála
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Pamětní deska v rodném městě Pština

Raschdorff navštěvoval obecnou školu v rodném městě a poté gymnázium v Gliwicích, kde roku 1842 odmaturoval. Po studiu zeměměřictví a získání potřebných zkušeností studoval v letech 1845–1853 na berlínské Bauakademii.[1] Od 1. listopadu 1854 pracoval na pozici druhého městského stavitele v Kolíně nad Rýnem a roku 1864 se stal prvním městským stavitelem. Výrazně se podílel na rozvoji města a mimo jiné renovoval kulturní dům Gürzenich (1854–1859) a radnici. V roce 1856 přednášel na světové výstavě v Paříži o nových stavebních technikách. V roce 1859 se oženil s Jenny Petitpierre (asi 1830–1902), se kterou ještě před svatbou přivedl na svět syny Ottu (1854–1915) a Franze (1858–1888).[1] Úřad opustil roku 1872 a působil ve městě nadále jako architekt na volné noze. Město Kolín nad Rýnem opustil v roce 1878, kdy byl jmenován profesorem stavitelství na Technische Hochschule Charlottenburg. Zde působil až do roku 1914, kdy odešel na odpočinek a krátce poté zemřel. Pohřben je v čestném hrobě na berlínském hřbitově Dorotheenstädtischen Friedhof II. Jeho syn Otto Raschdorff se stal také architektem a otcovým blízkým spolupracovníkem. V Düsseldorfu po něm byla v 60. letech 20. století pojmenována nová ulice v městské části Garath.

Dílo editovat

Julius Raschdorf za svůj život navrhl v Německu a blízkém okolí na 220 staveb, z nichž se realizace dočkalo přibližně 100 na 40 různých místech. Známo je 6 kostelů, 1 synagoga, 17 školních budov, 4 univerzitní budovy, 2 muzea, 2 knihovny, 4 nemocnice, 1 divadlo, 2 radnice, 7 nádraží, 7 zámků a hradů, 23 vil a 10 obytných a kancelářských budov. Navrhované budovy se řadí nejčastěji do historismu a novorenesance.[1]

Stavby a návrhy (výběr)
  • 1858–1860: Haus Sölling v Rolandsecku
  • 1865–1866: Haus der Casino-Gesellschaft v Saarbrückenu (současné sídlo sárského parlamentu)[2]
  • 1859–1860: Apoštolské gymnázium v Kolíně nad Rýnem
  • 1869–1872: městské divadlo v ulici Glockengasse v Kolíně nad Rýnem (zničené během druhé světové války)
  • 1870–1872: panský dům Etzweiler v Elsdorfu (zničen po roce 2006 kvůli těžbě uhlí)
  • 1871: nádražní budovy v Kyllburgu a Bitburg-Erdorfu
  • 1871–1874: vila Gottfrieda Conze v Langenbergu, Hauptstraße 103
  • 1872–1873: vila Emila vom Rath v Mehlemu (zbořena roku 1955)[3]
  • 1876–1880: Ständehaus v Düsseldorfu
  • 1877: nový evangelický kostel v Langenbergu, Donnerstraße 15 (současný „Event-Kirche“)
  • 1877: fara v Langenbergu, Wiemerstraße 12
  • 1877–1878: vila Hermanna Colsmana v Langenbergu, Wiemerstraße 8
  • 1877: vila Petershall textilního továrníka Davida Peterse v Neviges
  • 1878–1880: poštovní úřad v Münsteru, Domplatz 6/7
  • 1878: budova soudu v Langenbergu, Hauptstraße 122
  • 1878: návrh vily Andrease Colsmana v Langenbergu (postavena roku 1884 podle pozměněného návrhu od Hermanna Otto Pflaumeho)
  • 1878–1884: novostavba Technischen Hochschule v Berlíně-Charlottenburgu společně s Richardem Lucae und Friedrichem Hitzigem)
  • 1879: věž Německého kostela ve Stockholmu
  • 1880: budova Staatliche Zeichenakademie v Hanau
  • 1884–1885: anglikánský kostel v Berlíně
  • 1888–1889: Dittrichova hrobka v Krásné Lípě
  • 1890: nádražní budova v Münsteru
  • 1894–1905: berlínská katedrála
  • 1895–1897: pohřební kaple hraběte Henckela von Donnersmarck u zámku Neudeck v Świerklanieci
Spisy
  • Das Kaufhaus Gürzenich in Köln. Berlin 1863.
  • Die Hochbau-Ausfuehrungen des preußischen Staates. Toeche, Berlin 1880.
  • Abbildung deutscher Schmiedewerke. Verlag von Ernst & Korn, Berlin 1882.[4]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julius Carl Raschdorff na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c BOLLÉ, Michael. Neue Deutsche Biographie. Berlin: Band 21, Duncker & Humblot, 2003. ISBN 3-428-11202-4. (německy) 
  2. ↑ Albert Ruppersberg: Geschichte der ehemaligen Grafschaft Saarbrücken. Geschichte der Städte Saarbrücken und St. Johann 1815–1909, der Stadt Malstatt-Burbach und der vereinigten Stadt Saarbrücken bis zum Jahre 1914. Band III, Teilband 2, 2. Auflage, Saarbrücken 1914, S. 99.
  3. ↑ Olga Sonntag: Villen am Bonner Rheinufer 1819–1914. Bouvier, Bonn 1998, ISBN 3-416-02618-7, Band 3, Katalog (2), s. 126–131.
  4. ↑ Annonce (PDF; 1,1 MB), Anzeiger zum Zentralblatt der Bauverwaltung, 28. Dezember 1882, S. 3.

Literatura editovat

  • Michael Bollé: Raschdorff, Julius Carl. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 21, Duncker & Humblot, Berlin 2003, ISBN 3-428-11202-4, S. 155.
  • Klaus Peters: Leben und Werk des Architekten Julius Carl Raschdorff. (1823–1914). Universität Hannover – Institut für Geschichte und Theorie im FB Architektur, Hannover 2004, ISBN 3-931585-13-1.
  • Uwe Kieling: Berlin. Bauten und Baumeister. Von der Gotik bis 1945. Berlin-Edition, Berlin 2003, ISBN 3-8148-0095-8.
  • Julius Carl Raschdorff: Aufzeichnungen aus dem Leben und Schaffen des Architekten Professor J. C. Raschdorff. Vaterländische Verlagsanstalt, Berlin 1903.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julius_Carl_Raschdorff&oldid=23446479“