Wikipedie

Jozef Jankovič

československý člen československého Federálního shromáždění, malíř, sochař, vysokoškolský pedagog a politik slovenské národnosti

Jozef Jankovič (* 8. listopadu 1937 Bratislava - 6. června 2017 Bratislava[1]) byl slovenský sochař, malíř a grafik. Za normalizace žil sice na Slovensku, ale v podstatě ve vnitřní v emigraci. Po sametové revoluci byl krátce poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Jozef Jankovič
Josef Jankovič (2015)
Josef Jankovič (2015)
Narození8. listopadu 1937
Bratislava
Úmrtí6. června 2017 (ve věku 79 let)
Bratislava
Povolánípolitik, pedagog, sochař, malíř, grafik, učitel a výtvarník
OceněníŘád Ľudovíta Štúra II. třídy (2004)
Funkceposlanec Federálního shromáždění
Webwww.jozefjankovic.sk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Uměleckou školu, kterou studoval v letech 1952–1956, vychodil v Bratislavě. Poté nastoupil na Vysokou školu výtvarného umění, kterou ukončil roku 1962.

Stal se vůdčí osobností ve slovenském sochařství. Centrem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nového sochařství a nového realismu. Od šedesátých let slavil velké úspěchy i v mezinárodním měřítku, kdy byl oceňován po celé Evropě. Po nástupu normalizace jeho angažované umění narazilo na nepřízeň komunistických pohlavárů, v roce 1972 mu bylo pozastaveno členství v nově se formujícím Svazu slovenských výtvarných umělců. To v praxi znamenalo, že nemohl vystavovat doma ani v zahraničí, veřejné sbírky přestaly nakupovat jeho díla, nemohl publikovat. Po sametové revoluci začal vyučovat na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a byl i jejím prvním porevolučním rektorem (od roku 1990). Patří mezi největší osobnosti poválečného slovenského umění.

Milníky jeho umělecké dráhy jsou jeho rozsáhlá díla a tvorba, kterou zasáhnul téměř do všech médií výtvarného umění: od sochy a reliéfu, přes kresbu, koláž, grafiku, šperk, spolupráci s architekturou i grafický design a v neposlední míře zmíněná pedagogická činnost.

Ikonografický model jeho tvorby – deformovaná socha s charakteristickými končetinami – se stala paradigmem slovenského sochařství. Zároveň jako jeden z mála umělců dokázal při uchování vnitřní kontinuity a identity vlastní tvorby přijímat stále nové podněty a transformovat jejich charakter. Od sedmdesátých let se věnuje i pracím z papíru, kdy se pro ideologické zákazy režimu nemohl věnovat plastice a tak byl tehdy prvním umělcem, který začal tvořit počítačovou grafiku a o něco později i koláže. Tento typ tvorby přešel svými vývinovými fázemi od převážně sochařských, k dílům s geometrickými prvky. Geometrie jako součást řešení výtvarných problémů má v umělcově tvorbě svoje permanentní místo, ale v různých funkcích. V sérii „Transformácie“ vychází Jankovič z citačního principu vlastního komentáře k dílu jiného umělce. Transformované dílo různých umělců si buď „přisvojuje“, nebo „polidšťuje“, což by mohlo znamenat to stejné, neboť i forma přisvojení je polidštění v duchu Jankovičova sochařského paradigmatu. Je to současně i přiznání potřeby logického pořádku v chaosu lidské existence, nebo jistý druh odstupu od obou. Přitom abstraktní formy (Malevič, Buren, Lohse, Mangold a další) nevnímá jako rekapitulaci geometrie, ale v koexistenci s ní hledá nové vyjadřovací možnosti.

Jeho celoživotní dílo je monumentálním podobenstvím o člověku, jeho dramatech a individuálním společenském údělu, o odcizení sebe samého a i o totalitní moci v nejrozmanitějších podobách.

Angažoval se krátce i politicky. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 200 – Vranov nad Topľou, Východoslovenský kraj) jako bezpartijní poslanec. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.[2][3]

Ocenění editovat

Získal mnohá ocenění, z nichž si uvedeme například:

Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkách (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy Europa-Europa v Bonnu (1994) atd. Realizoval sochařské práce v Chorvatsku, Slovinsku, Německu, Francii (Paříž), Jižní Koreji (Soul).

Významné práce editovat

 
Památník Obete varujú v areálu Muzea SNP v Banské Bystrici
  • Nafúkanci, 2002, (počítačová grafika)
  • Pokrčený osud, 1998
  • Reminiscencia, 1998
  • Pokus o stretnutie, 1991
  • Ľavica a pravica, 1989, epoxid
  • Zasaď strom, postav dom, 1994
  • Konečné riešenie, 1993
  • Krucifix, 1993
  • Pohľad naspäť, 1993
  • Inkognito, 1993
  • Večný kolobeh, 1992, epoxid
  • Červená ruka, 1991, epoxid
  • Pokus o stretnutie, 1991, epoxid
  • Preklápanie, 1991, epoxid
  • Rozdelenie, 1990, epoxid
  • Memento, 1989, epoxid
  • Päť figúr, 1989, epoxid
  • Apatia, 1988
  • Samota, 1988
  • Rozhovor, 1987
  • Stretnutie, 1986, polyester
  • E.U.R., 1988
  • Ecce homo, 1987
  • Kráčajúci pomník, 1987
  • Červený klin, 1990
  • V šľapajách otcov, 1987
  • Brána, 1985, mramor
  • Miesto hore, 1987, kámen
  • Pavučina, 1969
  • Súkromná manifestácia, 1968
  • Odtlačok II. / Print II., 1971
  • Odtlačok I. / Print I., 1971
  • Sčot / Abacus, 1970
  • Veľký osud / Geat Destiny, 1970
  • Pohyblivé ruky, 1970
  • Ruky, 1968
  • Biela, modrá, červená, 1968
  • Veľký pád, 1968
  • Obete varujú, 1967, bronz, Památník SNP v Banské Bystřici
  • Pomník SNP v Kováčovej, 1969
  • Bez názvu, 1966, bronz
  • Víťazný oblúk, Žltý tieň, Modrý tieň, 1966
  • Posledná pocta bratovi, 1966
  • Väzenie VII., 1965
  • Bez názvu IV., 1965
  • Večné svetlo, 1965
  • Bez názvu, 1965
  • TBC, 1963, bronz
  • Červená hlava, 1994
  • Krajina X., 1984, polyester
  • Krajina V., 1980

Skupinové výstavy editovat

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.


Reference editovat

  1. ↑ VO VEKU 79 ROKOV ZOMREL VÝZNAMNÝ SOCHÁR A AUTOR AJ DIEL SO ŠPORTOVOU TEMATIKOU JOZEF JANKOVIČ, DRŽITEĽ CENY LADISLAVA CHUDÍKA OD SOV [online]. 2017-06-08 [cit. 2017-09-24]. [www.olympic.sk/aktuality-sov/vo-veku-79-rokov-zomrel-vyznamny-sochar-a-autor-aj-diel-so-sportovou-tematikou-jozef-jankovic-drzitel-ceny-ladislava-chudika-od-sov Dostupné online]. (slovensky) 
  2. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  4. ↑ Doba plastová [online]. Východočeská galerie v Pardubicích [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu. 
  5. ↑ Dobu plastovou nabídne galerie na zámku, Dům U Jonáše se na léto zavře. www.pardubickykraj.cz [online]. Pardubický kraj, 2019-06-21 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 144

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jozef_Jankovič&oldid=23352852“