Jozef Šoltész
Jozef Šoltész (1. května 1909 Vranov nad Topľou – 19. března 1977 Bratislava[1]) byl slovenský a československý odbojář, dlouholetý člen Sboru pověřenců, poválečný politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa.
| Jozef Šoltész | |
|---|---|
| Pověřenec spravedlnosti | |
| Ve funkci: 1944 – 1944 | |
| Nástupce | Ivan Štefánik |
| Čs.ministr sociální péče | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Nástupce | Zdeněk Nejedlý |
| Pověřenec sociální péče | |
| Ve funkci: 1946 – 1947 | |
| Předchůdce | František Komzala |
| Nástupce | Ján Púll |
| Pověřenec průmyslu a obchodu | |
| Ve funkci: 1947 – 1949 | |
| Předchůdce | Ján Púll |
| Nástupce | Samuel Takáč |
| Pověřenec výživy | |
| Ve funkci: 1949 – 1951 | |
| Předchůdce | Michal Chudík |
| Nástupce | Ján Bušniak |
| Pověřenec obchodu | |
| Ve funkci: 1951 – 1951 | |
| Poslanec Prozatímního NS, Ústavodárného NS a Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1945 – 1954 | |
| Poslanec Slovenské národní rady | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | čs. soc. dem. KSS (KSČ) |
| Narození | 1. května 1909 Vranov nad Topľou  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. března 1977 Bratislava  Československo |
| Profese | politik, právník, úředník a ministr |
| Ocenění | Řád práce |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Mládí a činnost v odboji editovat
Absolvoval vysokou školu v Bratislavě. Po dobu studií předsedal Sdružení sociálně demokratických akademiků a v meziválečném období se angažoval v Československé sociálně demokratické straně dělnické. Za druhé světové války se podílel na odboji. Ještě před vypuknutím Slovenského národního povstání se stal za socialistický blok členem odbojové Slovenské národní rady. V září 1944 se účastnil sjednocovacího sjezdu v Banské Bystrici, kde se spojili slovenští sociální demokraté a komunisté. Přešel tehdy do KSS.[2][3]
V 1. Sboru pověřenců a 2. Sboru pověřenců ještě za Slovenského národního povstání působil jako pověřenec pro spravedlnost (respektive pro soudnictví), přičemž v 1. Sboru pověřenců tuto pozici zastával společně s Ivanem Pietorem.[4]
V letech 1944–1946 byl členem Slovenské národní rady.[2] Podle dobových stenografických záznamů složil ale slib poslance Slovenské národní rady až na její 14. schůzi 26. listopadu 1945. Zasedal zde do roku 1946.[5]
Poválečná politická kariéra editovat
V letech 1945–1950 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSS (poprvé do funkce zvolen na stranické konferenci v Žilině v srpnu 1945) a od dubna 1945 i členem prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V květnu 1945 zasedal i v předsednictvu ÚV KSČ a užším předsednictvu ÚV KSČ. V rámci slovenské komunistické scény patřil ke stoupencům centralistické orientace, tedy mezi zastánce silné ústřední vlády, bez výraznějších pravomocí slovenských orgánů. V lednu 1948 zasedl v zvláštní komisi zřízené ÚV KSČ pro dořešení státoprávních otázek souvisejících s připravovanou novou ústavou Československa.[6][7]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS.[8] Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ[9] a po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Prešov. Na poslaneckém postu setrval do konce volebního období roku 1954.[10]
Po válce zastával i vládní a stranické posty. V letech 1945–1946 byl ministrem ochrany práce a sociální péče v první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera. Pak byl v letech 1946–1951 členem Sboru pověřenců na různých postech. V 7. Sboru pověřenců usedl v letech 1946–1947 na pozici pověřence sociální péče. Koncem října 1947 podal spolu s dalšími pověřenci za KSS demisi v rámci eskalace tlaku komunistů na změnu silových poměrů ve Sboru pověřenců. V 8. Sboru pověřenců, 9. Sboru pověřenců a 10. Sboru pověřenců zastával v období let 1947–1949 funkci pověřence průmyslu a obchodu, z níž pak v letech 1949–1951 přešel na pozici pověřence výživy, kterou předtím již jednou zastával (krátce po únoru 1948 v 8. Sboru pověřenců). V roce 1951 ještě poté po několik měsíců působil coby pověřenec obchodu.[11][12]
V letech 1969–1972 uzavřel svoji politickou kariéru jako velvyslanec Československa v Maroku. Roku 1968 mu byl udělen Řád práce.[2][6][13]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Jozef Šoltész [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c Jozef Šoltész [online]. vlada.cz [cit. 2012-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 255.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/014schuz/s014001.htm
- ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. cibulka.net [cit. 2012-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 283, 286–287, 310, 370.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–626.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 357, 367.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1203, 1207.
