Wikipedie

Josefov (Jaroměř)

část města Jaroměř v okrese Náchod

Josefov (německy Josefstadt) je východočeské historické pevnostní město v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Spolu se sesterským městem Terezínem bylo na příkaz císaře Josefa II. vybudováno v osmdesátých až devadesátých letech 18. století v odezvě na změnu severní hranice Habsburského mocnářství potvrzenou po sedmileté válce Hubertusburským mírem.[3]

Josefov
Josefov - letecký pohled
Josefov - letecký pohled
Lokalita
Charakterčást města
ObecJaroměř
OkresNáchod
KrajKrálovéhradecký kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°20′21″ s. š., 15°55′49″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 443 (2021)[1]
Katastrální územíJosefov u Jaroměře (2,85 km²)
PSČ551 02
Počet domů387 (2011)[2]
Josefov
Josefov
Další údaje
Kód části obce57428
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původně se město jmenovalo Ples (německy Pleß) podle vesnice, která jeho stavbě z větší části podlehla. Na Josefov bylo na počest jeho zakladatele přejmenováno roku 1793 na příkaz císaře Františka II.[4] Josefov je od roku 1948 součástí města Jaroměře.[5] V roce 1971 byl prohlášen městskou památkovou rezervací.[6]

Historie editovat

 
Socha Josefa II.

Vznik pevnostního města editovat

Toto pevnostní město bylo vystavěno na místě větší části vesnice Ples na příkaz císaře Josefa II. Popud k jeho výstavbě dala změna severní hranice Habsburského mocnářství[3] zapříčiněná ztrátami Kladského hrabství a většiny Slezska včetně tamních pevností po válkách o rakouské dědictví (1740–1748). Tyto územní změny byly potvrzeny Hubertusburským mírem po sedmileté válce (1756–1763).[7]

V rámci zabezpečení této nové státní hranice, zároveň přístupu k Vídni i v rámci potřeby nahradit ztracené pevnosti ve Slezsku,[8] byla nejprve zmodernizována pevnost Olomouc (1742–1757).[9] Výstavba pevnostního města Plesu se už rok po skončení sedmileté války (1764) stala předmětem „války per“ mezi převážně francouzskými a rakouskými vojenskými inženýry ve službách Habsburků. Vysoké vojenské a dvorské kruhy se tehdy přiklonily k názoru rakouské strany inženýrského sboru a prosadily přestavbu Hradce Králové na bastionovou pevnost (1766–1779).

Stavba pevnostního města na místě větší části vesnice Ples byla zahájena po válce o bavorské dědictví (1778–1779). Tento konflikt mezi Pruskem a Habsburskou monarchií potvrdil, že na to, aby pevnost Hradec Králové účinně bránila pruské armádě v rozvíjení útočných operací, stojí příliš hluboko ve vnitrozemí. Zároveň znovu upozornila na strategické přednosti mírného návrší nad soutokem řek Labe a Metuje, kde se vesnice Ples rozkládala.[10] Z ní zůstaly zachovány pouze okrajové části později nazvané Starý Ples a Dolní Ples t. Vodní Ples. Pro vystěhované obyvatele byly nedaleko založeny nové vsi Nový Ples a Rasošky.

Projekt editovat

 
Ortofotomapa Josefova (2022) se zřetelným systémem opevnění

Projekt pevnosti a nového města Plesu vypracoval francouzský vojenský inženýr v habsburských službách Claude Benoît Duhamel de Querlonde (1721–1808) v roce 1764 a stavbu také v letech 1780–1783 řídil. Po něm vedení stavby na počátku roku 1784 převzal rakouský inženýr Franz von Lauer (1735–1803).

Querlonde v plánech opevnění propojoval tehdy nejpokročilejší koncepty francouzského vojenského inženýrství. Těmi byly Louisem de Cormontaigne (1695–1752) upravený třetí systém maršála Sébastiena le Prestre de Vauban z konce 17. století a poznatky školy v Mézières (dnešní Charleville-Mézières, 50. léta 18. století),[11] přičemž Vauban svůj třetí systém uplatnil pouze v projektu pevnostního města Neuf Brisach.[12] Obdobně teoretické poznatky Mézièrské školy byly užity téměř výhradně při stavbě Plesu/Josefova a Terezína.[13]

Pro opevnění Plesu/Josefova jsou typické jak mimořádně rozsáhlé sítě podkopů v délce cca 42 km, tak zesílení menších bastionů podél jižní strany vnitřního obranného pásma velkými detašovanými bastiony ve středním pásmu a nezvykle silnou krytou cestou, osazenou velkými pevnůstkami v jejích zalomeních.[14]

 
Opevnění s příkopem

Průběh stavby editovat

Vlastní stavbě předcházela koupě smiřického panství, kde se vesnice Ples nacházela. Tuto državu od Jana Václava knížete z Paaru zkraje roku 1780 odkoupila císařská komora.[15] Základní kámen pevnostního města byl pak následně položen 3. října 1780.[16] Opevnění města a většina vojenských budov vně hradeb vznikly mezi lety 1780–1790.[17] Josef II. ale tento pevnostní komplex jako bojeschopný slavnostně vojsku předal už 16. září 1787.[18][19]

Stavba Plesu obnášela nejen vyhloubení příkopů a navršení zemních valů, ale také přeložení říčních koryt. Toky Labe a Metuje byly zregulovány, přehrazeny a jejich soutok posunut o 700 metrů dál po proudu. Přitom byla vzniklá ostrožna kilometr před soutokem přerušena kanálem, aby zde mohl vzniknout umělý ostrov tvořící základ obrany severní strany pevnostního města.[20] Protože se město rozkládá zčásti na skalnatém podloží, bylo povoláno též 200 horníků z Banské Štiavnice, aby do skály vyrazili štoly pro část podzemních chodeb a kanalizační stoky.[21]

Pevnostní staveniště spolykalo asi 360 milionů cihel z jaroměřských cihelen, pískovec z lomů v Dubenci, Choustníkově Hradišti a Stanovicích. Rozsahu prací a objemu užitých materiálů odpovídalo též množství dělníků, jež pleským staveništěm prošlo. Bylo jich asi dvanáct tisíc. Ohromující byla i celková suma 10 550 141 zlatých 33 a 3/4 krejcaru investovaná do roku 1790 do stavby pevnosti.[20][22]

Zvláštní kapitolu tvoří civilní městská zástavba. Měšťanské domy byly stavěny pro nejrůznější řemeslníky, živnostníky a jejich rodiny, které se v Josefově usazovaly. Dělo se tak na základě osidlovacího patentu Josefa II. z 9. prosince 1782. Tento dokument výměnou za nejrůznější služby mnohonárodnostní pevnostní posádce sliboval převážně českému civilnímu obyvatelstvu stálý výdělek, finanční zvýhodnění a daňové úlevy.

Vlivem opevňovacího ředitelství, které trvalo na dodržování regulačních zásad (poloha uliční čáry, výška hlavní římsy sklon střech) a stavebního řádu (nespalné konstrukce, počty a minimální rozměry oken, zřízení kanalizace a vlastní studny aj.), jsou tyto měšťanské domy dodnes typické jednotným vzhledem. Ředitelství nestrpělo žádné stavební úpravy, které by překážely ve výhledu nebo snižovaly odolnost budov vůči dělostřelbě. Není tudíž bez zajímavosti, že řád, upravující zástavbu Josefova a Terezína, se stal předlohou stavebních řádů a zákonů.[23]

Vývoj pevnostního města po roce 1790 editovat

 
Historický znak Josefova

Při příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem v roce 1791 byl Ples povýšen na královské svobodné město. Dva roky poté nechal císař František II. pevnostní město přejmenovat na Josefov na počest svého strýce Josefa II. V roce 1789 vypuknuvší Velká francouzská revoluce donutila Pruské království a Habsburskou monarchii přenést se přes dosud nesmiřitelné vzájemné nepřátelství. Ples tedy ke svému původnímu účelu tehdy použit nebyl,[4] svou úlohu odstrašit Prusko od útoku však plnil až do počátku 2. poloviny 19. století, tedy po dobu předpokládané životnosti. Za napoleonských válek se přes opakovaná uvedení do bojové pohotovosti uplatnil pouze jako vězení pro zajaté Napoleonovy vojáky.[24]

Jako vězení sloužila pevnost i v dalších letech. Zadržováni zde byli třeba italští a uherští revolucionáři (1849) a turečtí vojáci (1878–1879 a 1912).[25][26] Mezi zdejší významné vězně patřili ale i polský polyhistor Hugo Kołłątaj (1750–1812),[27] diktátor (vůdce) polského Lednového povstání Marian Langiewicz (1827–1887),[28] nebo roku 1857 revolucionář a dobrodruh Anton Schütte (1817–1867), kterému se z Josefova podařilo téhož roku uprchnout.[29]

Když se pruská a rakouská vojska střetla znovu, psal se rok 1866. Tehdy už sice Josefov za vývojem vojenské taktiky a techniky zaostával, i tak však byl připraven k obraně. Posádka však nebyla posílena na válečné stavy a tak nemohla aktivně působit v bližším i vzdálenějším okolí pevnosti. Zátopové kotliny na severovýchodě města byly zatopeny. Předpolí bylo vyklizeno a tamní aleje a parky vykáceny, aby neposkytovaly nepříteli ochranu. Pruská vojska se však tehdy nezdržovala s dobýváním Josefova. Obešla jej a s rakouskou armádou se střetla v bitvě u Hradce Králové. Josefov tedy plnil úlohu obří zbrojnice, muničního a výstrojního skladu a nemocnice.[30]

Posádkovým městem ale Josefov zůstal ještě více než sto let po zrušení jeho pevnostního statutu (1888), který velmi přísně omezoval jakoukoliv výstavbu v pevnosti a jejím okolí. Dokonce se zde usídlilo velitelství 9. armádního sboru (1883–1908). Z prvků opevnění se však navzdory rozsáhlým demoličním pracím na konci 19. a v 1. pol. 20. století většina zachovala.[31]

Mnohonárodnostní ráz pevnostního města ještě víc zdůraznila první světová válka. Během ní ve vlastním Josefově a později i v jeho blízkém okolí vznikl rozsáhlý zajatecký tábor pro ruské (litevské, polské) italské, rumunské a srbské zajatce. Na tuto dobu dodnes upomíná hřbitov zemřelých zajatců s pomníkem ruským zajatcům z roku 1916 znázorňujícím minulost, současnost a budoucnost Rusi. Jeho autory jsou sochaři Nikolaj Alexandrovič Suškin a Leonard Dobrowolski.[32][33]

Bývalý zajatecký tábor sloužil ještě krátce po první světové válce[26] jako shromaždiště vojska Západoukrajinské republiky. V průběhu druhé světové války se vojenské objekty uplatnily spíš jako cvičiště protektorátního vládního vojska a wehrmachtu. Více než druhá světová válka vzhled pevnostního města poznamenala okupace sovětskými vojsky (1968–1991). Přesto zatím zdaleka největším zásahem do života města uvnitř staré bastionové pevnosti se stal trvalý odchod vojska z města v polovině 90. let 20. století.

Současnost editovat

 
Dělostřelecká kasárna – největší objekt
 
Běžná zástavba

Největší turistickou atrakcí Josefova jsou podzemní chodby. Tajuplnost a romantiku josefovského labyrintu umocňuje osvětlení voskovými svícemi. Návštěvníci tak na vlastní kůži zažívají pocity vojáků bránících pevnost před nepřítelem. Promenády, lemující horní část pevnosti, poskytují v parném létě stín a klid a zájemcům o pevnostní architekturu možnost prohlédnout si objekty tvořící hlavní a vnější obranný val Josefova. Návštěvu podzemí lze zpestřit prohlídkou lapidária s originály soch M. B. Brauna nebo návštěvou hned několika muzejních expozic – Historické expozice Josefov Městského muzea v Jaroměři, Traxlerovy sýpky, Bastionu IX, Ravelinu XIV, Bastionu IV, Prvního vojenskohistorického muzea M. Frosta či Muzea Waldemara Matušky.[34]

V roce 2019 byla zpřístupněna expozice Historické kovárny na Bastionu XII a nová expozice na Bastionu IX.[potřebuje aktualizovat]

Soudobé snahy o záchranu a rekonstrukci pevnostního města editovat

Částí podzemního obranného systému pod Cornichonem a Shromaždištěm No. XXX se přičiněním zdejší pobočky Klubu československých turistů provází už od roku 1923.[31] Podzemní i nadzemní části tohoto úseku opevnění byly navíc zejména 70. a 80. letech 20. století ve spolupráci s Městským muzeem v Jaroměři pod záštitou Svazarmu opravovány skupinou dobrovolníků, zárodkem pozdějšího Klubu vojenské historie (KVH) Josefov – Pevnostní dělostřelecká rota.

Na jejich činnost následně navázala na přelomu 80. let a 90. letech další neformální uskupení na jiných místech hradeb. Ta se na počátku 21. století přeměnila v občanská sdružení pojmenovaná podle obnovovaných pevnostních prvků. Jedná se hlavně o Ochránce památek pevnosti Josefov (OPPJ) – Ravelin No. XIV a Společnost Retranchement No. XVIII. Hlavním důvodem k jejich přetvoření ve spolky se stala možnost čerpat finanční prostředky na opravy z dotačních programů.[35]

Zajímavosti editovat

Josefov, ač část města Jaroměře, má vlastní systém názvů ulic. Některé ulice v Josefově měly názvy shodné s názvy ulic v Jaroměři. Duplicity byly odstraněny v roce 2016 přejmenováním tří ulic v Jaroměři a čtyř v Josefově (Palackého na Kracíkovu, Husova na Traxlerovu, Jiráskova na Guldovu, Lužická na Kpt. Kroužela.[36]

Pamětihodnosti editovat

 
Kostel na centrálním náměstí
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Josefově (Jaroměř).

Významní rodáci editovat

Kultura editovat

Josefov je vzhledem ke své vojenské minulosti od 80. let 20. století významným dějištěm akcí souvisejících s oživlou historií konfliktů 18. až 20. století.[35] Své expozice zde mají zřízené jak místní spolky Ochránci památek pevnost Josefov (OPPJ) Ravelin No. XIV[39] a KVH Brendy Josefov,[40] KVH Josefov, tak členové ČSOL.[41] Bastion I a podzemí nabízí návštěvníkům možnost prohlídky podzemního obranného systému a lapidária M. B. Brauna.

Josefovské exteriéry a interiéry využívají také filmové štáby. Natáčely se zde například dánský televizní miniseriál 1864[42] a film Satisfakce 1720 (pův. název Tordenskjold & Kold), rakouský televizní snímek Sarajevo 1914 Andrease Prochasky, Musíme si pomáhat a trilogie Zahradnictví Jana Hřebejka, dále pak dramata Oběti a vrazi, I ve smrti sami a Post Bellum, komedie Wilsonov Tomáše Mašína (2016) nebo americký koprodukční film Úkryt v Zoo novozélandské režiséry Niki Caro.[43]

Natáčeny zde byly i televizní dokumenty mapující historii a legendy města Josefova, josefovské kasárny a pevnosti.[44]

Prostředí josefovských hradeb tvoří exteriéry také festivalu extrémního metalu Brutal Assault, který se v Josefově koná pravidelně od roku 2007 v první polovině srpna.[45]

Areál pevnostní vojenské nemocnice hostí od roku 2014[46] uměleckou přehlídku Špitál Art. Jejími součástmi jsou umělecké instalace, performance, divadelní představení a koncerty.[47] V Josefově působí rovněž Umělecká kolonie Bastion IV, jejímiž členy jsou například sochař Petr Novák z Jaroměře,[48] měditepec a grafik Vojtěch Jirásko,[49] malířka Barbora Smékalová,[50] keramička Markéta Škopková, řezbář Jan Paďour ml. a st., textilní výtvarnice Terézia Kalinayová, fotografka Aneta Vašatová, malíř Josef Kleiner, Aleš Černý, kovosklář a provozovatel Divokolárny, vytváří mimo jiné i kulisy pro Brutal Assault nebo výrobce nábytku z netradičního materiálu Tomáš Mrkvica. V objektu je umístěno také Muzeum hraček Josefa Voborníka.

Geologie editovat

Oblast Jaroměře-Josefova patří ke svrchní křídě. Převažují tu sedimenty mělkého moře, hlavně turonské vápnité slínovce s obsahem CaCO3 v průměru okolo 10 %. Vápnitá složka se lehce rozpouští a v podzemí opět usazuje. V pevnostních chodbách se proto na mnoha místech vytvořily krápníky, brčka, sintrové povlaky a na podlaze sintrové hrázky a jezírka. Časté jsou i jeskynní perly.

Měkké, avšak relativně pevné slínovce na povrchu tvoří skály podléhající mrazovému větrání, které se následně lehce lasturnatě až střípkovitě rozpadají. Toto lze pozorovat i v nevyzděných částech josefovské kanalizace, kde se za přívalových vod ze stěn a stropů odlupují kousky horniny a zachytávají se na česlích v odlehčovacích komorách.

Spíš než rozpukanost slínovců se v podzemí Josefova negativně projevuje jejich nasákavost a větrání na jíl, který při zamokření nabývá na objemu a může způsobovat deformaci zdí chodeb.

Na vrstevních plochách lze často ve výkopech nalézt různé druhy zkamenělých škeblí, z nichž nejhojnější je rod Inoceramus. Křídový útvar je zdrojem veškeré kvalitní vody v širokém okolí, ale je též náchylný vůči jejímu znečištění.[51]

Příroda editovat

Pestrost prostředí Josefova a jeho okolí předurčuje i poměrně vysokou rozmanitost ve flóře a fauně území. Mokřadní louky v nivě Metuje, glacis, rozlehlý systém podzemních chodeb pod ním, parky i vlastní pevnostní město tvoří mozaiku výrazně odlišných stanovišť. Na poměrně malé ploše se tu vyskytují dvě evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 a jedna z největších nestátních rezervací v České republice.

Rozsáhlý komplex podzemních prostor se stal evropsky významnou lokalitou z důvodu zimování vrápence malého, jehož počty tu v době hibernace dosahují téměř jednoho tisíce. Podzemní chodby jsou však důležitým zimovištěm i pro netopýry brvité a netopýry velké. Vzácněji v chladnějších partiích najdeme netopýra ušatého, dlouhouchého, černého a vodního. Málo využívané půdy josefovských budov jsou pak místem, kde samice vrápenců malých a netopýrů velkých rodí svá mláďata. Bez zajímavosti není výskyt zvláštního podzemního korýše blešivce z rodu Niphargus v čistších vodách odděleného systému podzemních chodeb v Korunních hradbách.

Biologicky poměrně hodnotné jsou i parky a stromořadí josefovských promenád podél někdejší kryté cesty. Kromě běžných druhů sov, jako je puštík obecný a kalous ušatý, tu např. hnízdí i ohrožený strakapoud prostřední. Starší stromy s dutinami jsou pak důležitými úkryty pro „stromové“ druhy netopýrů.

Ptačí park Josefovské louky editovat

Související informace naleznete také v článku Josefovské louky.

Tato nestátní rezervace České společnosti ornitologické (ČSO) se nachází na severovýchod od Josefova. ČSO tu od roku 2006 vytváří životní prostředí pro mokřadní ptáky a další na mokřady vázanou faunu a flóru. Hloubení různých tůní, přivádění vody do území opraveným historickým zavlažovacím systémem, redukce vegetace a další zásahy vedou k hnízdění vzácných, ohrožených nebo jinde dramaticky ubývajících druhů ptáků (např. bekasina otavní, čejka chocholatá, chřástal vodní, chřástal kropenatý). Do roku 2017 tu bylo pozorováno přes 160 druhů ptáků, mezi něž patří i každoročně sledovaní jeřábi popelaví nebo zimu zde trávící vzácnější sovy kalousi pustovky. Sycení prostředí vodou pomohlo i k raketovému nárůstu početnosti obojživelníků. Najdete tu skokany skřehotavé a hnědé, vzácněji ropuchy obecné a zelené nebo kuňku ohnivou. Žije zde početný čolek velký a obecný. Obnovení mokřadu se projevilo i na rozmanitosti vážek, brouků a dalších skupin živočichů. Nalezen tu byl také největší vodní brouk na světě vodomil černý. Ptačí park je volně přístupný veřejnosti, pro kterou tu je naučná stezka a pozorovatelna. Jsou tu pořádány exkurze. Předem definované území 76 ha ČSO postupně vykupuje z darů dobrovolných dárců.

Stará Metuje editovat

Z jihu lemuje ptačí park Stará Metuje, jejíž koryto a bezprostřední okolí bylo vyhlášeno evropsky významnou lokalitou pro vážku klínatku rohatou. Té vyhovuje poměrně čistá voda, štěrkopískové úseky dna a přirozený charakter toku. V Metuji bylo zaznamenáno přes 30 druhů ryb, žije zde bobr evropský, vydra říční, ale i nepůvodní norek americký, nutrie říční či ondatra pižmová.

Severní strana Josefova a vojenské cvičiště editovat

Umělé svahy na severní straně Josefova (glacis) navzdory své orientaci hostí teplomilná a suchomilná společenstva rostlin a živočichů. Žijí zde ještěrky obecné, slepýši křehcí, ale také např. tři druhy orchidejí – bradáček vejčitý, kruštík širolistý a okrotice bílá. Pod glacis jsou vlhčí plochy, kam stéká ze svahů voda. Zde, stejně jako na Josefovských loukách, kvete uprostřed léta silně ohrožený česnek hranatý a létají tu celoevropsky chránění mokřadní motýli – modrásci bahenní a očkovaní. Těžkou technikou brázděná krajina vojenského cvičiště na východním okraji Josefova se stala domovem některých vzácných stepních druhů brouků jako je svižník německý nebo bizarně vypadající chrobák ozbrojený. Po celém obvodu Josefova brzy na jaře vylézají černí brouci s výrazně tlustým zadkem, majky, známé kapičkami jedu, které vylučují z končetin.[52]

Reference editovat

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In: Fortifikace a obrana státu II.. 1. vyd. Praha: Historický ústav Armády ČR, 1993. S. 139–140. 
  4. ↑ a b KUPKA, Vladimír, a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. S. 210 a 216. 
  5. ↑ MERTLÍK, Pavel. Jaroměř na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Jaroměř: Město Jaroměř, 1999. S. 7. 
  6. ↑ MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In: Fortifikace a obrana státu II.. 1. vyd. Praha: Historický ústav Armády ČR, 1993. S. 145. 
  7. ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. S. 205 a 213. 
  8. ↑ HOFMANN, Jaroslav. Pevnostní město. Země světa. 7.1.2021, roč. 20, čís. 1, s. 65–69. Dostupné online. 
  9. ↑ KUPKA, Vladimír, a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. S. 222–223. 
  10. ↑ MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In: Fortifikace a obrana státu II.. 1. vyd. Praha: Historický ústav Armády ČR, 1993. S. 140–141. 
  11. ↑ KUPKA, Vladimír, a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. S. 209–210. 
  12. ↑ KUPKA, Vladimír. Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. S. 401–403. 
  13. ↑ KUPKA, Vladimír. Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. S. 14–15. 
  14. ↑ KUPKA, Vladimír, a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. S. 210–216. 
  15. ↑ DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova. 1. vydání. vyd. Brno: Garn, 2012. 447 s. S. 3. 
  16. ↑ DUŠKA, Josefo. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství. 1. vyd. Brno: Garn, 2012. 94 s. 
  17. ↑ MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In. Fortifikace a obrana státu II.. 1. vyd. Praha: Historický ústav Armády ČR, 1993. S. 143. 
  18. ↑ DUŠKA, Josef. 3DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství. 1. vyd. Brno: Garn, 2012. S. 143–147. 
  19. ↑ ŠTĚRBA, Cyrill. Z pamětí města Josefova. Od doby praehistorické až do samostatnosti státu československého. 1. vyd. Josefov: František Večeřa, 1926. S. 40–41. 
  20. ↑ a b DOUBRAVA, David. Císařská pevnost Josefov. 1. vyd. Jaroměř: Městské muzeum v Jaroměři, 2010. S. 20–24. 
  21. ↑ VAZÁR, Ján. Slovenskí baníci stavali pevnosť Josefov. Historická revue. Roč. 1995, čís. 1, s. 29–30. 
  22. ↑ SLAVÍK, Jiří, a kol. Bastionové pevnosti. Průzkumy a opravy. 1. vyd. 1. vydání, Ústí nad Labem: NPÚ, CPS, KVH – Pevnost Terezín a VHÚ, 2014. S. 36. 
  23. ↑ ČÍŽEK, Jan. Předpisy pro stavbu civilních domů v pevnostech Josefov a Terezín z roku 1782 a jejich uplatnění v Josefově. Průzkumy památek. 2000, roč. 7, čís. 2, s. 131–136. Dostupné online. 
  24. ↑ DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství.. 1. vyd. Brno: Garn, 2012. S. 254–257. 
  25. ↑ DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství. 1. vyd. Brno: Garn, 2012. S. 301–303. 
  26. ↑ a b Zajatecké tábory v Josefově. Encyklopedie válečného zajetí a internace [online]. Lubomír Špuk [cit. 24.1.2017]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. 
  27. ↑ SOBOTKOVÁ, Marie. Hugo Kołłątaj, významná osobnost polského osvícenství, na Moravě a v Čechách v letech 1794-1802. In: Východočeská duchovní a slovesná kultura v 18. století. Sborník příspěvků ze sympozia konaného 27. - 28. 5. 1999 v Rychnově nad Kněžnou. Boskovice: Albert, 1999. S. 247–259. 
  28. ↑ BASAŁA, Teresa. Tam, gdzie był internowany Langiewicz. Ziemia Kłodzka. Čís. 228, s. 10–11. Dostupné online. 
  29. ↑ Anton Schütte [online]. Vídeň: Město Vídeň, 25.8.2014 [cit. 2017-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. 
  30. ↑ MERTLÍKOVÁ, Olga. Horké léto roku 1866 v Josefově. In: Stopami dějin Náchodska 2. Sborník Státního okresního archivu Náchod. Náchod: Státní okresní archiv Náchod, 1996. S. 23–27. 
  31. ↑ a b MERTLÍKOVÁ, Olga. Josefov ve starých pohlednicích. 1. vyd. Jaroměř: Městské muzeum v Jaroměři, 2007. S. 9–10. 
  32. ↑ HOFFMEISTER, Antonín. Josefov za světové války 1914-1918. Josefov: Oldřich Javůrek, 1938. 
  33. ↑ KRACÍK, Karel. Ze života zajatých Rusů u nás. 2.. vyd. Praha: PR-Aspekt International, 2008. 
  34. ↑ Pevnostní město Josefov
  35. ↑ a b WOHLMUTH, Petr. Pevnost Josefov a soudobé snahy o její záchranu a rekonstrukci [online]. Praha: FHS UK, 2011 [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. 
  36. ↑ Seznam dotčených ulic a jejich nové názvy [online]. Město Jaroměř, 1.10.2015 [cit. 2018-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-14. 
  37. ↑ heslo Pönninger Karoline, in: Das geistige Wien: Mittheilungen über die in Wien lebenden Architekten, Bildhauer, Bühnenkünstler, Graphiker, Journalisten, Maler, Musiker und Schriftsteller [online]. Příprava vydání Ludwig Eisenberg a Richard Groner. Brockhausen und Bräuer, 1889 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. 
  38. ↑ KRASA-FLORIAN, Selma. heslo Pönninger, Franz, in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, svazek 8 [online]. 1980 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. 
  39. ↑ Pevnost Josefov - Ravelin no. XIV. www.josefov.com [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. 
  40. ↑ Traxlerova sýpka – Pevnostní město Josefov. www.pevnostjosefov.cz [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-02. 
  41. ↑ CHARFREITAG, Jiří. Cesta legionáře 2. www.csol.cz [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-02. 
  42. ↑ 1864 [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-27]. Dostupné online. 
  43. ↑ Hradecký kraj - zprávy. iDNES.cz [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. 
  44. ↑ BEZOUŠKA, Ondřej. Duchové josefovského podzemí. Paranormal tým. Roč. 2017. Dostupné online [cit. 2018-08-02].  Archivováno 2. 8. 2018 na Wayback Machine.
  45. ↑ Metalopolis.net - vyhledávání. metalopolis.net [online]. [cit. 2017-01-27]. Dostupné online. 
  46. ↑ Vojenský špitál ovládlo umění. Náchodský deník. 2014-09-15. Dostupné online [cit. 2017-01-27]. 
  47. ↑ Špitál Art – Pevnostní město Josefov. www.pevnostjosefov.cz [online]. [cit. 2017-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-02. 
  48. ↑ Petr Novák z Jaroměře, sochař. www.horsessculptures.com [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. 
  49. ↑ JIRÁSKO, Měditepec Vojtěch. Grafik, měditepec a kovotepec Vojtěch Jirásko. www.meditepec.cz [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. 
  50. ↑ To, co prožívám, se odráží v mé tvorbě, říká malířka Barbora Smékalová. trutnovinky.cz [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-17. 
  51. ↑ Podle ústního sdělení RNDr. Radko Táslera, předsedy a speleologa Základní organizace 5-02 Albeřice České speleologické společnosti ze dne 24. června 2017
  52. ↑ Podle ústního sdělení Mgr. Břeňka Michálka, správce Ptačího parku Josefovské louky, ze 17. října 2017

Literatura editovat

  • ČÍŽEK, Jan. Předpisy pro stavbu civilních domů v pevnostech Josefov a Terezín z roku 1782 a jejich uplatnění v Josefově. In: Průzkumy památek. = Denkmalforschung. = Historical Monuments' Research & Documentation. Praha : Památkový ústav středních Čech v Praze. 7, č. 2, (2000), s. 131–136.
  • DUŠKA, Josef. Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství. Reprint 1. vydání. Brno: Garn, 2012
  • HOFFMEISTER, Antonín. Josefov za světové války 1914–1918. Josefov: Oldřich Javůrek. 1938
  • KRACÍK, Karel. Ze života zajatých Rusů u nás. Příběhy z josefovských zajateckých táborů 1914–1918. (Soubor feuilletonů). = Iz žizni plennych russkich u nas. Istorii iz žizni lagerej vojennoplennych v Jozefove 1914–1918. (Sbornik očerkov). [Z čes. originálu přeložila]: Sudliankova, Natallia. 2. dopl. vyd. Praha: PR-Aspekt International, 2008 (česky, rusky)
  • KUPKA, Vladimír a kolektiv. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd., Praha: Libri, 2010
  • KUPKA, Vladimír a kolektiv. Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností. 1. vyd. Praha: Libri, 2005
  • MERTLÍK, Pavel. Několik poznámek k pevnosti Josefov. In: Fortifikace a obrana státu II. Praha : Historický ústav Armády ČR, 1993, s. 139–146
  • PERNES, Jiří; Fučík, Josef; Havel, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha : Elka Press, 2003.
  • STEJSKAL, František. Vzpomínky rodáků a přátel bývalé pevnosti města Josefova v jubilejním 150letém roce jejího trvání. 1780–1930. Josefov : František Stejskal, 1930
  • ŠTĚRBA, Cyrill. Z pamětí města Josefova: od doby praehistorické až do samostatnosti státu československého. Josefov : František Večeřa, 1926
  • TÁSLER, Radko. Josefovská kanalizace. In: Albeřice: Česká speleologická společnost, 2003. s. 22
  • VAZÁR, Ján. Slovenskí baníci stavali pevnosť Josefov. In: Historická revue č. 1 (1995), s. 29–30
  • WOHLMUTH, Petr. Bastionové pevnosti a vojenská revoluce. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2015
  • WOHLMUTH, Petr. Pevnost Josefov a soudobé snahy o její záchranu a rekonstrukci. (bakalářská práce) Praha, 2011.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josefov_(Jaroměř)&oldid=23806340“