Wikipedie

Josefina Pepa Mařáková

česká malířka

Josefina Pepa Mařáková (19. března 1872 Vídeň[1] – 19. června 1907 Praha[2][3]) byla malířka konce 19. a začátku 20. století, dcera malíře Julia Mařáka.

Josefina Pepa Mařáková
Pepa Mařáková: Autoportrét s otcem Juliem Mařákem, 1896
Pepa Mařáková: Autoportrét s otcem Juliem Mařákem, 1896
Narození19. března 1872
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. června 1907 (ve věku 35 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Národnostčeská
Povoláníportrétní a figurální malba, výuka malby a kresby, krajinomalba
RodičeJulius Mařák
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Josefina (Pepa) Mařáková se narodila se ve Vídni 19. března 1872.[1] Její otec Julius Eduard Mařák byl malíř. Její matka Ida, rozená Pfeffermannová (1848 Pešť-1908 Praha) pocházela z vídeňské rodiny lékaře Dr. Petera Pfeffermanna[4] a byla dříve ve vídeňských uměleckých kruzích známou malířkou, užívala pseudonym Hans Idar.

Josefina Mařáková zpočátku mluvila jen německy, absolvovala obecnou a měšťanskou školu ve Vídni. K Čechám měla vřelý vztah. Do Prahy se přestěhovala s rodiči roku 1887, když byl otec Julius Mařák povolán jako profesor vyučovat na malířské akademii. Její zdraví bylo údajně chatrné, podobně jako matčino. Zpočátku ji malbě vyučoval otec. Později byla žákyní Františka Brunnera (Dvořáka) a v Praze prof. Maxmiliána Pirnera a Václava Brožíka.

Ačkoliv byl její otec v Praze známou a váženou osobností, Pepa se společenského života nezúčastňovala. Svou invencí a elegancí mohla být středem pozornosti. Žila s rodiči na Smíchově, na nábřeží císaře Ferdinanda (nyní Janáčkovo nábřeží), bydleli v rušném novorenesančním činžovním domě čp. 467/6, který postavil architekt Alois Filcík a v němž kromě jeho rodiny a Mařákových bydleli například Josef Václav Myslbek, malíř Emil Lauffer, malířka Růžena Pokorná (dcera malíře Karla Purkyně) se svou matkou[5] nebo herečka Národního divadla Jindřiška Slavínská.

Po otcově smrti se Pepa s matkou přestěhovaly o několik bloků domů dále na Malou Stranu, do honosného domu čp. 576/III na nároží ulic Zborovské a Petřínské 8. Pepa si zařídila vlastní ateliér, intenzivně malovala a vyučovala malbě a kreslení. Zemřela na nádor na mozku.[6] Pepa byla pochována na Vyšehradském hřbitově[7], vedle svého otce (hrob 6B–36).[8] Matka svou dceru přežila o rok.

Dílo editovat

Kromě žánru krajinomalby a zátiší s květinami vytvořila několik neobvyklých kreslených karikatur. Zejména se věnovala figurální portrétní malbě v duchu dobového symbolistního dekadentního proudu. Portrétovala malíře Otakara Lebedu, politika Františka Ladislava Riegra, manželku básníka Adolfa Heyduka a manželku mecenáše Josefa Hlávky. Kromě vlastní tvorby vypomáhala též svému otci.

Její dílo je dnes v majetku Národní galerie v Praze, Městské galerie v Litomyšli a v Památníku národního písemnictví v Praze[9]. Velká část jejích prací je také v soukromých sbírkách. Zvláště ceněná byla podobizna dr. Františka Ladislava Riegra, která zdobí zasedací síň Zemské banky království Českého[p 1]. Namalovala náladové obrazy Vůně, Prvosenky, Resignace, Za soumraku, svůj dvojportrét s otcem, ale také ponuré a mystické obrazy Boj o chléb, Bez naděje či Jeptiška.

Pepa Mařáková debutovala roku 1897 na výstavě Krasoumné jednoty v Rudolfinu obrazem vlastní podobizny s otcem, Juliem Mařákem a dalšími dvěma obrazy (portrét a pastel Petrklíče).[10] Profesionální i osobní vztah nadané malířky k proslavenému otci je vidět na pozadí tohoto autoportrétu z roku 1896. Pohled mladé umělkyně k jejímu otci nepředstavuje jen obdiv učednice s paletou ke geniálnímu umělci.[11]

K nedožitým sedmdesátinám Josefiny Mařákové v roce 1942 uspořádaly Alžběta Birnbaumová a Věra Černá v Topičově salónu monografickou výstavu jejích prací pod titulem Opuštěná paleta, tehdy převážně ze soukromých sbírek. K největším sběratelům patřil galerista Rudolf Ryšavý.

Galerie editovat

  •  
    Pepa Mařáková Rozhovor
  •  
    Pepa Mařáková Lékaři

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Zemská banka království českého byla v budově bývalé Živnobanky na Příkopech

Reference editovat

  1. ↑ a b Taufbuch - 01-06 | 04., St. Elisabeth | Wien, rk. Erzdiözese (östl. Niederösterreich und Wien) | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ Úmrtí. Národní listy. 20. 6. 1907, s. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Panny Marie Vítězné, sign. PMV Z5, s. 140
  4. ↑ Rodokmen v Geni.com
  5. ↑ Růžena Pokorná-Purkyňová na Pepu vzpomíná ve své vzpomínkové knize Život tří generací, Praha 1944, s. 255-259.
  6. ↑ Zápis v úmrtní matrice.
  7. ↑ hrob malířky Josefiny Pepi Mařákové na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01. 
  8. ↑ Billiongraves: Pepa Mařáková
  9. ↑ Registr sbírek výtvarného umění: Mařáková Josefina. www.citem.cz [online]. [cit. 2018-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-10. 
  10. ↑ Z výstavy v Rudolfinu/Slečna Pepa Mařáková. Lumír. 23/1896-1897, s. 276. Dostupné online. 
  11. ↑ Martina Pechmanová: Ženy umělkyně v pasti pozitivizmu. www.zenyvumeni.cz [online]. [cit. 2015-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-12. 

Související články editovat

Literatura editovat

  • TOMAN, Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců, 2. Praha 1947, s. 100-101
  • recenze výstavy a sborníku Martiny Pachmanové Ženy umělkyně v pasti pozitivismu, inː časopis Ateliér 20/2006
  • Časopis Dějiny a současnost 7/2006
  • Češka 1908, Vydal Ústřední spolek českých žen
  • AUGUSTA, Pavel. Kdo byl kdo v našich dějinách roku 1918. 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 57 s. ISBN 80-85983-94-X. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josefina_Pepa_Mařáková&oldid=23750166“