Josef Jíra

český malíř a grafik

Josef Jíra (11. října 1929 Turnov15. června 2005 Malá Skála u Turnova) byl český malíř, grafik a ilustrátor.

Josef Jíra
Josef Jíra v roce 1999 a jeho podpis
Josef Jíra v roce 1999 a jeho podpis
Narození11. října 1929
Turnov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. června 2005 (ve věku 75 let)
Malá Skála
ČeskoČesko Česko
Povoláníilustrátor, malíř a grafik
OceněníMedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2004)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Šplíchal, portrét Josefa Jíry

Život editovat

Studoval na odborné šperkařské škole v Turnově (od 1943), potom na Akademii výtvarných umění v Praze (od 1946), nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada.[1] Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu (1946 se stal členem čs. reprezentačního družstva v lyžování). Jeho sportovní kariéru ukončily až dva úrazy v letech 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý život, další dva úrazy (1973, 1989) vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později (především aby uživil rodinu) přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční stipendium (obraz je nyní v Puškinově muzeu v Moskvě).[2]

Jíra byl jedním zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav (1959, 1960, 1962, 1969 a 1970). Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem čs.výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v roce 1959. Jejími členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady – Ladislav Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se scházeli v malostranské vinárně Makarská. Josef Jíra využíval koncem 50. let a zvláště v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se světové výstavy Expo 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž, Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko,Švédsko, Kubu, Arménii, Gruzii a řadu dalších zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů (nefigurativní obrazy, motiv zabitých pstruhů). Hlavně však tyto cesty, zvláště v prvních letech, znamenaly seznámení se současným světovým uměním; zaujala ho především díla expresionistů. Jindřich Chaluecký napsal, že Jíra vytvořil „vlastní verzi expresionismu“.[3] V začátcích tvorby byl umělec ovlivněn Jindřichem Pruchou, jeho obrazy krajin, kromě olejomaleb také akvarely a kvaše, jsou expresivní, vznikaly často jako ohlas vzpomínek na dětství (Velikonoce I. 1960, Velikonoce II. 1963) i prožívání pobytu v přírodě (cyklus Člověk a kůň, 1972). V jeho obrazech se objevuje také pocit a vědomí konfliktu mezi poetickou představou vesnického dětství a zmatky a hlukem velkoměsta (Město 1962, Memento mori 1969).

V dalších letech umělec maluje krajiny, ale i sugestivní portréty, dvě monumentální kompozice pro budovu čs. zastupitelství v Tokiu, ilustrace, návrh na šest malovaných oken s motivy z Erbenovy Kytice pro zámeckou kapli v Liberci (návrh nebyl realizován, byl však vystaven na umělcově souborné výstavě v Mánesu, 1990). V 80. letech se Josef Jíra věnoval také tvorbě koláží, asambláží, textílií, dřevo-plechů a vitráží. Jeho obrazy, v nichž se často objevuje jako symbol otevřené oko, často vyjadřují úzkost a obavy o osud člověka v moderní době. V roce 1992 si splnil celoživotní sen – vybudoval v Malé Skále v Boučkově roubeném statku galerii výtvarného umění 20. století, kde se mu podařilo shromáždit sochy, obrazy a grafiku více než osmdesáti našich nejvýznamnějších umělců.

Josef Jíra měl 47 samostatných výstav a zúčastnil se svými díly více než padesáti skupinových výstav. Jeho obrazy a grafiky jsou v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, V Galerii hl. města Bratislavy, Středočeské galerii Praha, v Památníku Terezín, v řadě krajských a oblastních galerií (Karlovy, Vary, Hradec Králové, Liberec, Trenčín, Olomouc, Pardubice, Litoměřice) a v Puškinově muzeu v Moskvě. Byl členem Skupiny M 57, SČUG Hollar a SVU Mánes.

Samostatné výstavy editovat

 
V Kryštofově Údolí se každoročně o Vánocích vystavuje Jírův betlém
 
Expozice z tvorby Josefa Jíry v Maloskalské galerii v Boučkově statku
  • 1964 Malá Skála
  • 1965 Nová síň Praha
  • 1967 Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1968 Krajská galerie Olomouc
  • 1972 Frýdek - Místek
  • 1977 Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • 1978 Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • 1979 Nová síň Praha
  • 1980 Galerie umění Karlovy Vary
  • 1983 Galerie Platýz Praha
  • 1983 Mirbachův palác Bratislava
  • 1985 Dům umění města Brna
  • 1987 Oblastní galerie M. A. Bazovského Trenčín
  • 1987 Dům umělců Gruzínské SSR Tbilisi
  • 1987 Ústřední dům umělců SSSR Moskva
  • 1988 Atrium Praha
  • 1990 Výstavní síň Mánes Praha, souborná výstava

Účast na výstavách editovat

  • 1958 Umění mladých výtvarníků Československa Brno
  • 1959 Skupina M 54, Nová síň Praha
  • 1959 Manifestation internationale des jeunes artistes Paříž
  • 1963 VII. Bienal Sao Paulo
  • 1965 Výstava současného československého umění Díllí
  • 1966 Aktuální tendence českého umění Praha
  • 1966 Malíři z Československa Alžír
  • 1969 Salon d'Automne Paříž
  • 1969 Nová figurace Praha
  • 1970 Konfrontace I. Praha
  • 1977 Česká krajina XX. století Hradec u Opavy
  • 1984 Česká kresba XX. století Hluboká nad Vltavou
  • 1985 Art Centrum Prag, Basilej
  • 1987 Český portrét Praha
  • 1988–1989 Das Auge in der Kunst des 20. Jahrhunderts Osnabrück, Kolín nad Rýnem, Mnichov, Utrecht
  • 1988 Salon pražských výtvarných umělců Praha

Ilustrace editovat

Citát editovat

„Já si myslím, že člověk maluje jedno své téma - jeden obraz po celej život. Moje obrazy, to je můj deník, mé listy důvěrné, které zveřejňuji a snažím se jim dát všelidský, obecný význam.“[4]

Ocenění editovat

  • 1. cena za malbu na 2. pražském salonu

Reference editovat

  1. TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. st. díl 1, A-J. 1.. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. 
  2. ŠKVÁRA, Jan. Josef Jíra, malíř a grafik. 1.. vyd. Liberec: Nakladatelství Libereckých tiskáren, 1992. ISBN 80-85269-34-1. 
  3. CHALUPECKÝ, Jindřich. Nové umění v Čechách. 1.. vyd. Praha: H plus H, 1994. S. 108. 
  4. JÍRA, Josef. Josef Jíra, malíř a grafik -Josef Jíra sám o sobě. 1.. vyd. Liberec: Nakladatelství Libereckých tiskáren, 1992. ISBN 80-85269-34-1. S. 24. 

Literatura editovat

  • Josef Jíra, malíř a grafik, sborník, Nakladatelství Libereckých tiskáren Liberec, 1992
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Chagall, Ostrava, 1950-1999
  • Jaroslav Kladiva, Bohumil Hrabal: Josef Jírů 60, 1989 Praha
  • Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách, nakl. H plus H Praha, 1994
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha, 1995
  • Kdo je kdo (osobnosti české současnosti), Libri Praha, 2005
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Chagall Ostrava, 2006
  • František Dvořák: Můj život s uměním, Nakl.Lidové noviny Praha, 2006

Externí odkazy editovat