Jindřich XIII. Dolnobavorský

bavorský vévoda a rýnský falckrabě
(přesměrováno z Jindřich XIII. Bavorský)

Jindřich XIII. Dolnobavorský (19. listopadu 1235, Landshut3. února 1290, Burghausen) byl bavorský vévoda a rýnský falckrabě z dynastie Wittelsbachů. Celý život strávil chronickými spory se starším bratrem Ludvíkem.

Jindřich XIII. Dolnobavorský
Narození19. listopadu 1235
Landshut
Úmrtí3. února 1290 (ve věku 54 let)
Burghausen
PohřbenKlášter Seligenthal
PotomciOta III. Dolnobavorský, Ludvík III. Dolnobavorský, Štěpán I. Dolnobavorský, Agnes of Bavaria, Elisabeth von Bayern, Sophie of Bavaria a Catherine von Bayern
OtecOta II. Bavorský
MatkaAnežka Brunšvická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Vitráž s bavorským znakem z kláštera Seligenthal

Jindřich byl druhým synem[1] bavorského vévody Oty II. a Anežky z Brunšviku z rodu Welfů. Roku 1250[2] byl oženěn s dcerou uherského krále Alžbětou. Při uherském vpádu do alpských zemí prošel Jindřich spolu se svými rytíři horskými údolími v Alpách až na uherské území a pokoušel se dohodnout s tchánem o budoucnosti Štýrska. Béla byl zřejmě ochoten ponechat Jindřichovi Travensko.[3]

Po otcově smrti roku 1253[1] se Jindřich urychleně vrátil domů, aby si zajistil dědictví proti staršímu bratrovi Ludvíkovi,[3] s nímž zdědil Bavorsko. Roku 1255 se s bratrem dohodl o rozdělení země, Ludvík si ponechal Rýnskou Falc s hodností kurfiřta, horní část Bavor, Ingolstadt a purkrabství řezenské a Jindřich získal větší část Bavor s městy Landshut, Kelheim, Burghausen a Řezno.[2] Jindřich s rodinou se usídlil u Landshutu na hradě Burghausen. Roku 1257 se jinak nespolupracujícím bratrům[2] podařilo odrazit útok českého krále Přemysla Otakara II. věčného soka manželčina otce. Později uzavřený mír mezi oběma zeměmi příliš dlouho nevydržel a již roku 1265 se začala chystat další válka.[4] Na území Bavorska šla dvě česká vojska ze severu a z jihu, ale i přes obrovský počet žoldnéřů Přemysl opět neuspěl a ustoupil.[5] Poté došlo za nejasných okolností ke sjednání míru a zdá se, že český král přehodnotil svůj postoj vůči Bavorsku.[6] Roku 1271 je Ludvík jmenován mezi českými spojenci, zatímco Jindřich se objevuje na straně uherského krále Štěpána.[7]

O dva roky později Jindřich uzavřel s Přemyslem Otakarem mírovou smlouvu, v níž došlo k dohodě o sporných územích. Sušicko a Ried připadlo Přemyslovi a Jindřich získal Floss a Parkštejn.[8] Tím se zvýšila bratrská rivalita[8] mezi Jindřichem a Ludvíkem.[pozn. 1] Chronické nepřátelství[10] mezi bratry bylo částečně zažehnáno mírovou smlouvou 2. února 1276,[pozn. 2]která vznikla na základě zprostředkování krále Rudolfa.[11] Jindřich, sdíleje s Přemyslem Otakarem říšskou klatbu, v pokračujícím sporu mezi oběma králi nakonec neodolal Rudolfově nabídce sňatkového spojení[pozn. 3] a zástavě území severně od Emže. Jindřich umožnil Rudolfovi volný průchod vojenských oddílů Dolním Bavorskem a přispěl tak k urychlení vpádu do Rakous.[12] Koncem roku 1277 Jindřich opět změnil stranu a uzavřel pakt s Přemyslem. Na jaře 1278 vypuklo vzápětí potlačené pročeské vídeňské povstání. Válka byla na spadnutí. Vévoda Jindřich se osobně sice chystaného válečného střetnutí nezúčastnil, ale zabránil prohabsburským vojskům v průchodu přes své země a donutil je jít oklikou přes Tyroly.

Jindřich svého českého souseda přežil, zemřel roku 1290 ve věku 54 let a byl pohřben v rodovém klášteře Seligenthal.[13]

Vývod předků editovat

 
 
 
 
 
Otto IV. z Wittelsbachu
 
 
Ota I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Heilika z Pettendorf-Lengenfeldu
 
 
Ludvík I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Ludvík I. z Loonu
 
 
Agnes z Loonu
 
 
 
 
 
 
Anežka z Mét
 
 
Ota II. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Vladislav II.
 
 
Bedřich
 
 
 
 
 
 
Gertruda Babenberská
 
 
Ludmila Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Gejza II. Uherský
 
 
Alžběta Uherská
 
 
 
 
 
 
Eufrozina Kyjevská
 
Jindřich XIII. Dolnobavorský
 
 
 
 
 
Jindřich Pyšný
 
 
Jindřich Lev
 
 
 
 
 
 
Gertruda Saská
 
 
Jindřich V. Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Jindřich II. Plantagenet
 
 
Matylda Anglická
 
 
 
 
 
 
Eleonora Akvitánská
 
 
Anežka Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Švábský
 
 
Konrád Štaufský
 
 
 
 
 
 
Judita Bavorská
 
 
Anežka Štaufská
 
 
 
 
 
 
Bertold I. z Hennebergu
 
 
Irmgarda z Hennebergu
 
 
 
 
 
 
Berta z Putelendorfu
 

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Ludvík Přísný patřil mezi organizátory volby Rudolfa Habsburského římským králem.[9]
  2. Jindřichovi zde nebylo zakázáno spojenectví s Přemyslem Otakarem II., smlouva mu ponechala svobodnou volbu.
  3. Jindřichův syn Ota se roku 1279 oženil s Rudolfovou dcerou Kateřinou

Reference editovat

  1. a b www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-01. 
  2. a b c VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 23. Dále jen Velké dějiny. 
  3. a b Velké dějiny, str. 52
  4. Velké dějiny, str. 106
  5. Velké dějiny, str. 110
  6. Velké dějiny, str. 111
  7. Velké dějiny, str. 137
  8. a b Velké dějiny, str. 147
  9. Velké dějiny, str. 145
  10. Velké dějiny, s. 159
  11. Velké dějiny, s. 160
  12. KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218–1291) do Fridricha III. (1415–1493). Praha: Argo, 2003. 43 s. ISBN 80-7203-453-7. S. 78–79. Dále jen Habsburkové ve středověku. 
  13. www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30. 

Literatura editovat

  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Ota II.
  Bavorský vévoda
Jindřich I.
12531290
  Nástupce:
Ludvík III./ Ota III./Štěpán I.
Předchůdce:
Ota II.
  Rýnský falckrabě
12531255
  Nástupce:
Ludvík II.