Jevišovická pahorkatina
geomorfologický celek Českomoravské vrchoviny
Jevišovická pahorkatina je geomorfologický celek Českomoravské vrchoviny. Nejvyššího bodu dosahuje v Zadní hoře (633,5 m n. m.), další nejvyšší a nejprominentnější hory a kopce se nacházejí v Seznamu vrcholů v Jevišovické pahorkatině. Celková plocha činí 2007,71 km², střední výška pak 414,3 m n. m., střední sklon 3°. Skládá se z krystalických břidlic a žul. Člení ji údolí Dyje a jejích přítoků, zejm. Jihlavy, Rokytné, Oslavy a Jevišovky.
| Jevišovická pahorkatina | |
|---|---|
| Nejvyšší bod | 633,5 m n. m. (Zadní hora) |
| Rozloha | 2007,7 km² |
| Nadřazená jednotka | Českomoravská vrchovina |
| Sousední jednotky | Boskovická brázda, Dyjsko-svratecký úval, Křižanovská vrchovina |
| Podřazené jednotky | Jemnická kotlina, Bítovská pahorkatina, Jaroměřická kotlina, Znojemská pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko Rakousko |
 Jevišovická pahorkatina na mapě Česka | |
 | |
| Horniny | žula, krystalická břidlice |
| Povodí | Dunaj |
| Souřadnice | 48°57′50″ s. š., 15°57′ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IIC-7 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geologie editovat
Povrch pahorkatiny charakterizují zbytky tropických zvětralin z druhohor a třetihor, v plochých kotlinách pak zbytky neogenních usazenin.
Geomorfologické členění editovat
Podcelky a okrsky[1]
Geomorfologické členění celé Českomoravské vrchoviny uvádí následující tabulka:
Reference editovat
- ↑ DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. S. 45–46.
Literatura editovat
- DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. S. 199–200.
- Akademie věd České republiky. Geografický místopisný slovník světa. Příprava vydání Bradnová, Hana. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 347.
