Jelabuga
Jelabuga (rusky Елабуга, tatarsky Алабуга – Alabuğa) je město v Tatarstánu v Ruské federaci. Při sčítání lidu v roce 2010 mělo přes sedmdesát tisíc obyvatel.
| Jelabuga Елабуга Алабуга/Alabuğa | |
|---|---|
_-_panoramio_-_sergfokin_(4).jpg) Státní historicko−architektonické a umělecké muzeum | |
_(2006).png) znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 55°46′ s. š., 52°2′ v. d. |
| Nadmořská výška | 70 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3 |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Povolžský |
| Republika | Tatarstán |
.svg) Tatarstán na mapě Ruska | |
  Jelabuga Město na mapě Tatarstánu | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 41 km² |
| Počet obyvatel | 73 630 (2021) |
| Hustota zalidnění | 1 795,9 obyv./km² |
| Etnické složení | Rusové 51,7 % Tataři 42,6 % Čuvaši 1 % |
| Správa | |
| Starosta | Rustem Nurjev |
| Vznik | 1007 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+7) 85557 |
| PSČ | 42360x |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poloha editovat
Jelabuga leží v severovýchodní části Tatarstánu na pravém, severním břehu řeky Kamy. Od Kazaně, hlavního města Tatarstánu, je vzdálena přibližně dvě stě kilometrů na východ.
Dějiny editovat
Dějiny Jelabugy začínají v 11. století, kdy zde Volžští Protobulhaři postavili hraniční pevnost. Věž zvaná „Ďáblova pevnost“ (Şaytan qalası respektive Чёртово городище – Čjortovo gorodišče) stojí ve městě dodnes. V šestnáctém století tu pak vznikla vesnice, která se v roce 1780 stala městem.
Rodáci editovat
- Ivan Ivanovič Šiškin (1832–1898), malíř a grafik
Marina Cvětajevová editovat
V Jelabuze strávila poslední dny svého života básnířka Marina Cvětajevová. Byla sem evakuována z Moskvy se skupinou spisovatelů a jejich rodin. Doprovázel ji její tehdy šestnáctiletý syn Mur (Georgij Sergejevič Efron 1925-1944). Do Jelabugy přijela 17. srpna 1941. Ve městě, kde ji předcházela pověst bývalé bělogvardějky, nemohla najít práci, měla problémy s ubytováním a neměla zde žádné přátele nebo známé. Propadla zoufalství a dne 31. srpna 1941 spáchala sebevraždu.[1]
Továrna na výrobu vojenských dronů editovat
V srpnu 2023 americký deník The Washington Post zveřejnil informace o ruském plánu na stavbu továrny na výrobu vojenských dronů v Jelabuze, která by v masovém měřítku měla produkovat drony „Geraň-2“, což ruská verze iránského HESA Šáhid-136. Redakce získala dokumenty pocházející ze zimy 2022 až ja|ra 2023, které zahrnovaly zahrnují plány továrny, technická schémata, personální záznamy, memoranda a prezentace poskytnuté zástupcům ruského ministerstva obrany.The Washington Post uvádí, že bezpečnost celého programu v Tatarstánu má na starosti vysloužilý pracovník ruské Federální bezpečnostní služby. Vysoce kvalifikovaným zaměstnancům byly zabaveny pasy, aby nemohli opustit zemi. V korespondenci a dalších dokumentech používali inženýři kódovaný jazyk. Cílem projektu je vyrobit do léta 2025 šest tisíc dronů.[2]
Počátkem dubna 2024 na továrnou podnikla Ukrajina útok vlastním bezpilotním letadlem.[3][4]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jelabuga na německé Wikipedii.
- ↑ KUDROVA, Irma Viktorovna. Pád do propasti : poslední léta Mariny Cvetajevové. Překlad Alena Morávková. 1. vydání. vyd. Praha: Pulchra, 2016. 238 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7564-005-5. OCLC 975043767 Kapitola 5 - Jelabuga, s. 129–203.
- ↑ ZEMAN, Ladislav. Rusko připravuje v Tatarstánu masovou výrobu vlastních dronů. S pomocí Íránců. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-08-30 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. ONLINE: Drony zasáhly továrnu a ropnou rafinerii v Tatarstánu, tvrdí ruské úřady. Několik lidí je zraněno. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2024-04-02 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Drony zasáhly rafinerii v hloubi Ruska, cílem byl i závod na Šáhedy, píší média. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-04-02 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelabuga na Wikimedia Commons
