Jeanne du Monceau de Tignonville
Jeanne du Monceau de Tignonville (* 1555 v Pau; † po roce 1599 v Navaře), známá také jako La petite Tignonville, byla sňatkem hraběnkou z Panjasu a krátce v roce 1581 byla také milenkou francouzského krále Jindřicha IV.
| Jeanne du Monceau de Tignonville | |
|---|---|
| Narození | 1555 Pau |
| Úmrtí | 1596 (ve věku 40–41 let) |
| Partner(ka) | Jindřich IV. Francouzský |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Jeanne byla dcerou Lancelota du Monceau, pána de Tignonville, a jeho manželky Marguerite de Selves. Její matka byla vychovatelkou Kateřiny Bourbonské, sestry Jindřicha IV., a tak Jeanne vyrůstala společně s pozdějším navarrským regentem, Dianou d'Andouins a Luisou de Coligny na hradě Pau.[1] Později, díky vlivu své matky, se stala čestnou dámou Kateřiny Bourbonské.
Během jednoho ze svých pobytů v Pau na konci roku 1576 či na počátku roku 1577 se do ní Jindřich IV. zamiloval. [2] Tehdy 22letá Jeanne však svodům odolala. Teprve když se 7. února 1581[3] v Paříži provdala za Françoise Jeana Charlese de Pardaillan, hraběte de Panjas podlehla svodům francouzského krále. U příležitosti svatby byla Jeanne Jindřichem velkoryse obdarována, zatímco její manžel dostal vysoce a dobře placené posty. Král Jean při této příležitosti daroval 12 000 livrů.[4] V následujících letech využila Kateřina svého postavení na královském dvoře k hromadění bohatství pro sebe a svou rodinu. Dary, které obdržela během svého působení jako čestná dáma, byly tak přemrštěné, že v roce 1609 byl učiněn pokus o jejich zrušení soudy. [5]
Pár cestoval po celé zemi spolu s králem Jindřichem, takže jejich šest dětí se narodilo v různých městech.[6] Jejich potomci byli:[7]
- Henri (* 1582) de Pardaillan
- Louis (* 1583; † 1607) de Pardaillan
- Henri (* 1587) de Pardaillan
- Henriette (*1590; † 1609) de Pardaillan, ⚭ 1) 1609 Gédéon d'Astarac, baron de Fontrailles, ⚭ 2) Henri de Baudean, hrabě de Parabère
- Catherine (* 1592) de Pardaillan
- Jeanne (* 1599) de Pardaillan
Její nejmladší dcera Jeanne se narodila po smrti svého otce jako pohrobek. Jeanne de Laval ji následovala za několik let.
Literatura editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeanne du Monceau de Tignonville na německé Wikipedii.
- ↑ Adrien Desclozeaux: Gabrielle d’Estrées, Marquise de Monceaux, Duchesse de Beaufort. Champion, Paris 1889, S. 56 (online).
- ↑ Pierre Tucoo-Chala: Catherine de Bourbon. Une calviniste exemplaire. Atlantica, 1997, ISBN 2843940028, S. 220.
- ↑ Philippe Lauzun: Châteaux gascons de la fin du XIIIe siècle. In: Revue de gascogne. Bulletin mensuel de la société historique de Gascogne. Band 38. Foix, Auch 1897, S. 103.
- ↑ Sharon Kettering: The Patronage Power of Early Modern French Noblewomen. In: The Historical Journal. Nr. 4, Jg. 32, 1989, S. 827, DOI:10.1017/S0018246X00015727.
- ↑ Sharon Kettering: The Patronage Power of Early Modern French Noblewomen. In: The Historical Journal. Nr. 4, Jg. 32, 1989, S. 827–828, DOI:10.1017/S0018246X00015727.
- ↑ L’Abbé Cauzaran: Comté de Panjas. Son passé, son église et ses peintures romanes. In: Bulletin. Société de Borda. Labèque, Dax 1892, S. 76.
- ↑ Anselme de Sainte-Marie: Histoire de la Maison Royale de France, et des grands officiers de la Couronne. Band 5, 3. Auflage. Paris 1730, S. 196 (online).
