Jean Dubuffet
francouzský malíř a sochař
Jean Philippe Arthur Dubuffet (31. července 1901, Le Havre – 12. května 1985, Paříž) byl francouzský malíř, sochař, grafik, průkopník nových uměleckých směrů.
| Jean Dubuffet | |
|---|---|
_-_BEIC_6363665_dettaglio.jpg) | |
| Rodné jméno | Jean Philippe Arthur Dubuffet |
| Narození | 31. července 1901 Le Havre |
| Úmrtí | 12. května 1985 (ve věku 83 let) 6. pařížský obvod |
| Místo pohřbení | Tubersent |
| Národnost | Francouzi |
| Alma mater | Julianova akademie École supérieure d'art et design Le Havre-Rouen |
| Povolání | malíř, sochař, výtvarník, spisovatel, designér, grafik, teoretik umění, tiskař, umělec z plastu, projektant, kreslíř a filozof |
| Manžel(ka) | Paulette Bret (1927–1935) Émilie Carlu (od 1937) |
| Významná díla | Le Bel costumé Tour aux figures Monument à la bête debout Jardin d'émail |
| Ovlivněný | Artistry of the Mentally Ill |
| Podpis | .jpg){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dílo editovat
Jeho dílo je řazeno k informelu, tašismu či patafyzice. Kolem roku 1948 měl blízko k francouzským surrealistům, ale hnutí opustil.[1] Zaujala ho kniha psychiatra Hanse Prinzhorna o uměleckých pracích duševně nemocných, kteří nejsou v projevu ovlivněni žádnými pravidly estetiky, konvencemi ani školením. Definoval tzv. art brut, k němuž se svou tvorbou přihlásil. Obrazy profesionálních malířů tohoto směru také sbíral (zejm. Aloïse Corbaze a Adolfa Wölfliho).
Materiály a techniky editovat
- Projevoval vynalézavost při užívání a kombinaci nových materiálů. Mnohé obrazy jsou namalovány pastózními olejovými barvami, zahuštěnými pískem, asfaltem, dehtem nebo slámou, což dodávalo neobvykle vrstevnatý a texturovaný povrch. Dehtový tmel nazýval bitumen; v informelu se pro něj vžil francouzský termín „haute pâte“ (vysoká pasta), nebo anglické Matter painting či matterismus. Iluzi perspektivy dosud tvořenou barevnými valéry Dubuffet nahradil hrubým překrýváním objektů. Od roku 1962 vytvořil sérii prací s barevností omezenou na červenou, bílou, černou a modrou.
- Ke konci 60. let se stále více přikláněl k sochařství. Skulptury vytvářel z polystyrénu, betonu, lávy, textilu, kůže, uschlých větví a dalších přírodnin, jednou dokonce z motýlích křídel. Maloval je syntetickými polyakrylátovými barvami, tehdy nazývanými vinylové (ve zdokonaleném složení a rozšířené barevné škále se dosud nazývají akrylové).
- Do rejstříku grafického umění přispěl štětcem malovanou kaligrafií.
Psal též teoretické práce o umění, zvláště eseje, komponoval hudbu pro audiovizuální produkci svých výtvarných děl.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ České galerie - Jean Dubuffet – nepřizpůsobivý individualista v protikulturním boji. www.ceskegalerie.cz [online]. [cit. 2022-01-08]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Michel Ragon, Dubuffet, New York: Grove Press, 1959.
- Peter Selz, The Work of Jean Dubuffet, New York: The Museum of Modern Art, 1962.
- Max Loreau, Jean Dubuffet, délits déportements lieux de haut jeu, Paris: Weber, 1971.
- Andreas Franzke, Jean Dubuffet, Basel: Beyeler, 1976.
- Andreas Franzke, Jean Dubuffet, New York: Harry N. Abrams, Inc. 1981.
- Michel Thévoz, Jean Dubuffet, Geneva: Albert Skira, 1986.
- Mildred Glimcher, Jean Dubuffet: Towards an Alternative Reality. New York: Pace Gallery 1987.
- Mechthild Haas, Jean Dubuffet, Berlin: Reimer, 1997.
- Laurent Danchin, Jean Dubuffet, New York: Vilo International, 2001.
- Michael Krajewski, Jean Dubuffet. Studien zu seinem Fruehwerk und zur Vorgeschichte des Art brut, Osnabrueck: Der andere Verlag, 2004.
- Eleanor Nairne: Jean Dubuffet: Brutal Beauty. Prestel Verlag GmbH & Company KG., 2021; 240 stran; ISBN 9783791359793
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Dubuffet na Wikimedia Commons - Portrét na Artmuseum.cz Archivováno 22. 2. 2014 na Wayback Machine.
- Portrét na stránkách Pace Gallery
- Portrét na stránkách Tate Gallery
