Jaroslav Bureš

český kandidát na prezidenta (2003), ministr bez portfeje ČR, ministr spravedlnosti ČR, předseda Vrchního soudu v Praze, právník a soudce
Další významy jsou uvedeny na stránce Jaroslav Bureš (rozcestník).

Jaroslav Bureš (* 5. května 1954 Mimoň) je český právník a politik, v letech 2000 až 2001 a opět 2013 až 2020 předseda Vrchního soudu v Praze. Odborně se věnuje především občanskému právu, spolu s Ljubomírem Drápalem je spoluautorem známých komentářů k občanskému soudnímu řádu.

JUDr. Jaroslav Bureš
6. ministr spravedlnosti ČR
Ve funkci:
2. února 2001 – 15. července 2002
Předseda vládyMiloš Zeman
PředchůdcePavel Rychetský
NástupcePavel Rychetský
Ministr a předseda
Legislativní rady vlády ČR
Ve funkci:
4. srpna 2004 – 25. dubna 2005
Předseda vládyStanislav Gross
PředchůdceKarel Čermák
NástupcePavel Zářecký
Předseda Vrchního soudu v Praze
Ve funkci:
2000 – 2001
PředchůdceAntonín Mokrý
NástupceVladimír Stibořík
Ve funkci:
2. ledna 2013 – 1. ledna 2020
PředchůdceVladimír Stibořík
NástupceLuboš Dörfl
Předseda občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR
Ve funkci:
1997 – 1999
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceIva Brožová
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1986–1989)

Narození5. května 1954 (69 let)
Mimoň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťženatý
Dětidva synové
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesesoudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

V roce 1979 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a od roku 1980 působil jako soudce Obvodního soudu pro Prahu 2. V roce 1986 vstoupil do KSČ a byl přeložen na Městský soud v Praze, kde působil do roku 1991. KSČ opustil 20. listopadu 1989. Od roku 1991 byl soudcem tehdejšího Nejvyššího soudu České republiky a od roku 1993 soudcem Vrchního soudu v Praze, který z tohoto nejvyššího soudu vznikl. Roku 1995 přešel k Nejvyššímu soudu, kde se stal předsedou jeho občanskoprávního a obchodního kolegia, od roku 2000 ale začal působil ve funkci předsedy pražského vrchního soudu.[1]

Od 2. února 2001 do 15. července 2002 byl ministrem spravedlnosti ve vládě Miloše Zemana. Od 16. července 2002 byl prvním místopředsedou Legislativní rady vlády. Byl také jedním z neúspěšných kandidátů ČSSD na prezidenta České republiky během prezidentských voleb v roce 2003.

V roce 2006 byl jmenován místopředsedou Nejvyššího soudu, jeho přidělení k tomuto soudu i následné jmenování místopředsedou ale zrušil Ústavní soud na návrh předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, která k tomuto přidělení nedala souhlas.[2][3] Jaroslav Bureš se následně vrátil na Vrchní soud do Prahy, kde působil v pozici místopředsedy a od 2. ledna 2013 v pozici předsedy.[4] Ve funkci předsedy Vrchního soudu v Praze jej dne 2. ledna 2020 vystřídal Luboš Dörfl.[5] V únoru 2020 rezignoval na funkci soudce ze zdravotních důvodů k 31. květnu 2020.[6] Stalo se tak v době, kdy začalo vycházet najevo, že přijal od Fotbalové asociace ČR (vedené později trestně stíhaným Miroslavem Peltou) pro sebe a pro syna zájezd na evropský šampionát v hodnotě 123 tisíc Kč.[7]

Jaroslav Bureš je ženatý a má dva syny.

Reference editovat

  1. JUDr. Jaroslav Bureš [online]. Vláda České republiky, 2004-08-04 [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. 
  2. Nález Ústavního soudu ze dne 12. prosince 2006, sp. zn. Pl. ÚS 17/06 [online]. Ústavní soud České republiky [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. 
  3. Nález Ústavního soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. Pl. ÚS 87/06 [online]. Ústavní soud České republiky [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  4. Prezident jmenoval předsedu Vrchního soudu v Praze [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2013-01-02 [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. 
  5. Pražský vrchní soud má nového předsedu. Dörfl chce, aby byl soud otevřenější. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-02 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  6. Jaroslav Bureš rezignoval na funkci soudce. Česká justice [online]. 2020-12-02 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online. 
  7. Pelta zaplatil zájezd na Euro 2016 i soudcům vrchního soudu. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-06-03 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat