Wikipedie

Jan Volek

biskup olomoucký

Jan řečený „Volek“ (okolo roku 1290 – 27. září 1351), celým jménem Jan VII. Volek, byl nemanželský syn českého krále Václava II. a jinak neznámé Anežky. Od roku 1334 až do své smrti byl biskupem olomouckým.[1]

Důstojný (Venerabilis)
Jan VII. řečený Volek
Biskup olomoucký
Církevřímskokatolická
Diecézeolomoucká
SídloOlomouc
Uveden do úřadu1334
PředchůdceJindřich Berka z Dubé
NástupceJan VIII.Očko z Vlašimi
Osobní údaje
Datum narozeníasi 1290
Datum úmrtí27. září 1351 (ve věku 60–61 let)
Místo pohřbenív pustiměřském klášterním kostele – rotundě sv. Pantaleona.
RodičeVáclav II.
Anežka
PříbuzníVáclav III. Český, Eliška Přemyslovna, Anna Přemyslovna, Markéta Přemyslovna, Anežka Přemyslovna a Anežka Přemyslovna (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přemyslovský levoboček a církevní kariéra editovat

Poté, co byl roku 1306 zavražděn Volkův polorodý bratr Václav III., se Jan Volek sblížil se šlechtou. Toto spojenectví mu napomohlo v roce 1319 k úřadu probošta vyšehradského a s ním spojenému postavení kancléře českého království.[2] Dříve zastával i další církevní úřady, ale jen nižší.

V letech 1322–1323 musel pobývat v exilu, protože ho král Jan Lucemburský podezíral ze zrady a spiknutí s královnou Eliškou. Ale po roce se s ním Jan usmířil a vrátil Volka do úřadu. Díky funkci kancléře byl spíše diplomatem a politikem, než duchovním. Od října 1327 měl Volek papežský dispens, aby mohl přijmout biskupský úřad bez ohledu na svůj nelegitimní původ.[3] Kancléřem zůstal do roku 1334, kdy musel rezignovat právě kvůli biskupské funkci, protože se uvolnilo biskupství olomoucké. Funkci kancléře fakticky vykonával až do roku 1335 a měl podíl na vypracování trojstranné vyšehradské smlouvy v uherském Visegrádu.

V roce 1333 byl ve skupině české šlechty, která přivedla mladého kralevice Karla (IV.) z Itálie do vlasti. Karel si se svým nevlastním strýcem rozuměl a dosadil jej do funkce biskupa olomouckého. Jan s Karlem spolupracoval i po jeho nástupu na český trůn, a byl několikrát pověřen správou Moravy za Karlovy nepřítomnosti a mimo jiné také dopravou říšských korunovačních klenot do Čech. Za jeho panování se Olomoucké biskupství stalo přímým lénem České koruny a veškeří olomoučtí biskupové se stali královými leníky.

Jan Volek byl zakladatelem kláštera v jihomoravské Pustiměři dne 30. září 1340.[2] Tato fundace byla určena k uctění památky Elišky Přemyslovny a měla sloužit ke spáse duše její a jejích předků. Spolufundátorem byl markrabě Karel, který věnoval novému klášteru další statky. V Karlově listině také vystupuje jistá Alžběta jako první pustiměřská abatyše. Byla to Volkova neteř, nemanželská dcera Václava III., poslední Přemyslovna z hlavní panovnické větve.

V roce 1349 na první provinční synodě prosadil slavení svátku sv. Cyrila a Metoděje jako patronů Moravy ke dni 9. března.[2]

Biskup Jan VII. Volek byl pochován 27. září 1351 v pustiměřském klášterním kostele – rotundě sv. Pantaleona.

Galerie editovat

  •  
    Volkova pečeť z roku 1325
  •  
    Kaple sv. Anny a rotunda sv. Pantaleona (zřícenina nad kaplí), místo posledního odpočinku Jana Volka
  •  
    Olomoucký biskup ze 14. stol. Jan VII. Volek

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Děti a levobočci českých králů. První. vyd. Praha: Akropolis, 1998. 207 s. S. 42. 
  2. ↑ a b c Osobnosti Olomouckého kraje. 1. vydání. vyd. Olomouc: [s.n.], 2016. 414 s. ISBN 9788085037777, ISBN 8085037777. OCLC 965749064 S. 23. 
  3. ↑ HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Svět české středověké církve. Praha: Argo, 2010. Kapitola Alžběta, dcera Václava III., s. 249–250. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Volek&oldid=22604153“