Jan Sokol z Lamberka
Jan Sokol z Lamberka (kolem 1355 – 28. září 1410) byl vojevůdce pocházející z Moravy, který se proslavil ve vnitřních sporech členů lucemburské dynastie a účastí polsko-litevské koalici v bitvě u Grunwaldu.
| Jan Sokol z Lamberka | |
|---|---|
 Možný vzhled znaku Jana Sokola z Lamberka (podle popisu Augusta Sedláčka. Barevné řešení není známo, zachovala se pouze pečeť na listině z roku 1402. | |
| Narození | 1355 |
| Úmrtí | 28. září 1410 (ve věku 54–55 let) Polsko nebo Brest |
| Příčina úmrtí | otrava |
| Místo pohřbení | Brest |
| Povolání | vojevůdce |
| Děti | Mikuláš Sokol z Lamberka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Jaroslav III. z Kněnic |
|---|---|
| matka | Hedvika |
| bratr | Vaněk z Lamberka nebo Vigštejna |
| bratr | Artleb z Lamberka |
| bratr | Jaroslav z Lamberka |
| sestra | Anežka |
| syn | Mikuláš Sokol z Lamberka |
| syn | Jaroslav Sokol z Lamberka |
Životopis editovat
Narození a mládí editovat
Jan Sokol z Lamberka se narodil v době panování císaře Karla a předpokládá se, že kolem roku 1355. Jeho otcem byl Jaroslav z Knínic, který někdy po roce 1360 přichází do obce Březníka a v roce 1370 zde zřejmě buduje místní hrad.
O dětství Jana Sokola nemáme mnoho zpráv. Jeho otec, který byl od roku 1356 znojemským purkrabím a od roku 1368 hofmistrem moravského markraběte Jana Jindřicha (bratra císaře Karla IV.), a posléze i on sám se zapojoval do šarvátek mezi jednotlivými příslušníky vládnoucího lucemburského rodu. Po roce 1403 víme, že jej na svou stranu získává markrabě Jošt (syn Jana Jindřicha), do té doby stál Jan Sokol na straně jeho mladšího bratra Prokopa (s nímž sympatizoval a spolupracoval Zikmund) a neustále se zaplétal do bojů mezi nimi a bratry Václava IV. - Zikmundem a Janem Zhořeleckým. Jeho základnou nebyl pouze Lamberk, ale členové jeho skupiny měli opěrné body i na tvrzích Heraltice, Hobzí, Hrádku a na hradě Holoubku u Dalešic.
První ověřené zmínky o Janu Sokolovi pochází z roku 1396, kdy svědčí při darování majetku své švagrové, vdově po Jaroslavu z Lamberka. Roku 1399 mu král Václav IV. zapisuje 300 kop a roku 1400 mu je darováno veškeré odúmrtí po všem království do výše 300 kop. Za to má Sokol konat službu na Vyšehradě.
První vojenské zkušenosti editovat
První zprávy o jeho vojenských akcích jsou z roku 1397, neboť většinu poslední čtvrtiny 14. století strávil v zahraničí, např. r. 1370 jakožto součást ostrahy doprovázel byzantského císaře Jana V. Palaiologa při jeho italské cestě. Již před rokem 1397 plenil Jan Sokol spolu s Vokem starším a Vokem mladším z Holštejna statky kapituly olomoucké i kroměřížské, za což byli od olomouckého biskupa Mikuláše z Rýzmburka vyobcováni z církve. Všichni tři se pak po intervenci markraběte Jošta káli a zavázali, že budou-li zbaveni klatby, již nikdy nebudou tyto statky pustošit. Teprve pak z nich byla novým biskupem, Janem Mrázem, roku 1403 klatba sňata (předchozí biskup, Mikuláš z Rýzmburka, odešel již roku 1397 na věčnost).
Prokop Lucemburský si během markraběcích válek s účelem škodit svému bratru Joštovi často najímal bojové či lapkovské skupiny, včetně družiny Jana Sokola z Lamberka, jenž kolem r. 1400 pomohl Prokopovi obsadit Jemnice, které byly zpět dobyty až r. 1405, a předtím i Pohořelice. V noci z 19. února na 20. února 1402, zřejmě na popud Prokopa a dlužníků jihlavských měšťanů se pokusil se Zikmundem z Křižanova o přepadení Jihlavy, které se však nepodařilo. Údajně mělo jít o pomstu za několikatýdenní věznění rytíře Heřmana z Bukové jihlavskými měšťany. Díky minoritskému mnichovi z kláštera stojícího poblíž hradeb nedaleko brány Matky Boží, které útočníci právě zlézali, byl způsoben poplach. Mnich rychle doběhl do zvonice kostela Panny Marie a vyzváněním zburcoval městskou stráž spolu s měšťany a ti v brzkých ranních hodinách útočníky odrazili. Jan Sokol údajně ztratil v boji u klášterní zdi deset mužů, další pak postrádal Zikmund z Křižanova. Jihlavští měšťané přišli o čtyři spoluobčany.
Téhož roku vypověděl nepřátelství Jan Sokol měšťanům Nového města Pražského za to, že se neujali vězněného krále Václava IV. a působí jim škody na majetku. O rok později dostal od krále ves Horky a hrad Skalici u Kostelce v Čechách.
Roku 1404 se zapsal do historie českých zemí tučným písmem, když společně s hejtmanem znojemské posádky Hynkem Suchým Čertem z Kunštátu a Jevišovic ubránil obležené Znojmo, které předtím obsadili, proti silnějšímu vojsku uherského krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta IV. Šestitýdenní obléhání přerušila teprve epidemie úplavice v táboře obléhatelů, které nakonec Albrecht IV. podlehl. Při tomto obléhání bylo údajně poprvé v našich zemích použito děl. Teprve roku 1405 se podařilo znojemským získat město zpět pod svou kontrolu, přičemž na šibenici skončilo několik Hynkových kumpánů včetně Hynkova bratra Jindřicha a bratrance Petra. Jan Sokol v té době však už ve Znojmě nepobýval.
Ze svého úkrytu na hradě Lamberk dále přepadl a obsadil spolu s Krajířem hrad Náměšť (přesné datum není známo, snad mezi roky 1403 a 1407), který se podařilo po tuhém obléhání původnímu majiteli, pánu Lackovi z Kravař, získat zpět pomocí svých měšťanů z Meziřící a z Biteše roku 1408.
V květnu roku 1407 přepadl v Rakousích městečko Láva nad Dyjí, zmocnil se zároveň i městského hradu, který např. Habsburkové označovali jako „klíč k Moravě“. Město pak bránil proti rakouskému vévodovi Leopoldovi a vyklidil ho teprve tehdy, když Leopold svolil všechny zajaté vrátiti a zaplatiti 23.000 dukátů markraběti Joštovi. S pravděpodobným Joštovým souhlasem se pak Sokol dal do Leopoldových služeb v boji proti jeho bratru Arnoštovi.
Z roku 1408 se nám zachovala zmínka o sporu mezi Janem Sokolem z Lamberka a Erhartem Puškou z Kunštátu o sokolnické vinice u tvrze Sokolnice. Ve stejném roce si stěžoval Jan z Meziřicka, že Sokol byl přijat na jeho hradě, kde se však zachoval nešlechetně a okradl jej o koně, kterého si cení na 20 kop. Podobně si téhož roku naříkali Erhart Puška z Kunštátu, že bez práva držel jeho zboží v Evančicích a Sokolnicích a Margareta, vdova z Tasova, neboť ji a chudým lidem na jejím dědictví v Tasově odehnal dobytek.
Nejpozději v roce 1409 se pohybuje Jan Sokol z Lamberka v družině českého krále Václava IV., jemuž pomáhá partyzánskou válkou urovnávat problémy s Rožmberky. Ti byli největším ohrožením Václavovy moci - nejmocnějším rodem se základnou v jižních Čechách, navíc podporovaných rakouským vévodou Albrechtem V. Zde se Jan Sokol z Lamberka prokazatelně setkává s mladým zchudlým zemanem Janem Žižkou. Spolu vedou záškodnickou válku proti Rožmberkům a když byl král Václav IV. unesen, jeho taktika spolu s politickým úsilím Václavova bratra Jana Zhořeleckého nakonec vedla k jeho propuštění.
Jan Sokol z Lamberka byl v té době zřejmě již zemským hejtmanem, velmi pravděpodobně dokonce vrchním zemským hejtmanem, tedy člověkem, který měl na starosti obranu království, přičemž mezi jeho nepřáteli byli např. Jindřich III. z Rožmberka, ale také Václavův bratr Zikmund, Albrecht V. a další.[1]
Před bitvou u Grunwaldu editovat
Jan Sokol z Lamberka byl nejenom svědkem dění při jižní hranici království a Zikmundovy akce v moravském markrabství a Albrechtovy v jižních Čechách, s pozorností se díval i na naši severní hranici, tedy na sousední Polsko. A ještě dále, směrem k pobřeží Baltu. Měl důvod - stále častější střety Poláků a Litevců s teutonským řádem a tvrdý postup řádu v doposud pohanském Prusku.
Jan Sokol z Lamberka pochopil[zdroj?], že rozmach moci řádu teutonských rytířů neskončí jen bojem o Litvu. Teutonští rytíři měli podporu papeže a na oplátku jej podporovali. Řád se navíc začal vzájemně podporovat se Zikmundem, což hrozilo České země dostat do kleští z obou stran[zdroj?]. Bylo i v českém zájmu mít na severní hranici suverénní stát nezávislý na landmarce. A tak roku 1409 začal Jan Sokol sbírat vojska na pomoc Polsku. V dubnu 1410 pověřil polský král Vladislav II. Jagello Sokola a jeho posádku (asi 1 500 mužů, tedy 500 glév), aby přeměnili cisterciácký klášter v Koronowě na pevnost, kde poté úspěšně čelili útoku řádu. Před 24. červnem, kdy již oficiální příměří mezi Polskem a řádem začalo končit, přemístil král Vladislav Sokola s jeho posádkou k Wolbórzu, kde se spojili s polským vojskem.
Spolu se Sokolem odjel do Polska také družiník krále Václava, zchudlý trocnovský hejtman Jan Žižka z Trocnova a pokud se hovoří o české účasti v nadcházející bitvě, vzpomene většina dějepisců právě jeho jméno.
Bitva u Grunwaldu editovat
V roce 1410 vypomáhá polsko-litevské koalici proti řádu německých rytířů v bitvě u Grunwaldu. Jan Sokol z Lamberka spolu se Stanislavem z Dobré Vody velel v této bitvě čtvrté polské korouhvi sv. Jiří, v níž bylo na patnáct set jezdců, vesměs Čechů a Moravanů. Po vítězství Poláků se podílel na dobývání křižáckých hradů a stal se správcem jednoho z nich – Radzyně. Vítězství koalice v bitvě mělo velice výrazný vliv mimo jiné i na české dějiny.
Jan Sokol z Lamberka měl možnost vyučit svého žáka a družiníka, Jana Žižku. A vzdělal jej v tom nejpotřebnějším - v masivním využívání terénních výhod, boje z vozové hradby i boji proti přesile.
Smrt editovat
Zemský hejtman Jan Sokol z Lamberka, přezdívaný Divoký sokol, umírá 28. září 1410 po hostině, na kterou byl 27. září 1410 pozván k polskému králi Vladislavu Jagellovi do Toruně. Příčinou smrti byla údajně otrava z ryb, pravděpodobnější ovšem je, že byl otráven. Kým, o tom lze dnes jen spekulovat a například v Toulkách českou minulostí se dočteme odvážnou hypotézu, že jej otrávil sám Žižka. Z dobových pramenů se nic určitého nedozvíme, další teorie říká, že Jana Sokola otrávili polští pánové, jimž se zajídal vliv, jaký získal na krále Vladislava Jagella. Ten mu totiž věnoval četná zboží v Polsku a mimo jiné jako projev své velké náklonnosti nechal na své náklady studovat Janovy syny v Krakově.
Význam editovat
Právě četné dary a projevy přízně, jimiž Vladislav zahrnoval Jana Sokola nám napovídají o úloze, jakou tento bojovník v grunwaldské bitvě sehrál. Přes to všechno zůstává do dnešních časů v Žižkově stínu, často posměšně pasován na lapku moravských hvozdů.
Tehdejší doba však měla svá měřítka a jedním z nich byl i pohled na poslání a úlohu nájemného vojáka. Vojenská služba ve středověku obnášela nejen rytířský boj, ale i loupení, šacování a jímání pro výkupné. Takovéto záškodnické skupiny byly často najímány vyšší šlechtou, aby škodily na zboží jejich protivníků a zdá se, že Sokol málokdy bojoval na vlastní pěst, ale většinou ve službách Václavových bratranců Jošta nebo Prokopa či samotného krále Václava IV.
Jan Sokol z Lamberka zemřel příliš brzy po největším vítězství, aby si jej historie mohla pamatovat jinak a aby on sám ze svého triumfu vytěžil trvalé uznání.
Rodokmen editovat
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | Jaroslav I. z Knínic (druhá polovina 13. století) | |||||||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | ||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | ||
| 1 | 2 | Jaroslav II. z Knínic (přelom 13. a 14. století) |
7 | 8 | 9 | 10 | Markvart z Knínic (druhá pol. 13. století) | ||||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | ||||||||||
| 1 | 2 | Matěj z Knínic (první pol. 14. století) | |||||||||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | ||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | ||
| 1 | 2 | Jaroslav III. z Knínic později z Lamberka (druhá pol. 14. století) |
7 | 8 | 9 | 10 | Hron z Knínic (polovina 14. století) | ||||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | |||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | |||||
| 1 | 2 | Hedvika (1. manželka) | 7 | Markéta (2. manželka) | |||||||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | ||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | ||
| Jan Sokol z Lamberka (1355 - 1410) |
5 | Vaněk z Lamberka neb z Vigštejna (†1420) |
10 | Artleb z Lamberka; Jaroslav z Lamberka; Anežka | |||||||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | ||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | |||||||
| Mikuláš Sokol z Lamberka | 5 | Jaroslav Sokol z Lamberka | 10 | ||||||||||
Kulturní odkaz editovat
Jedním z nejznámějších zpodobnění Jana Sokola z Lamberku je na obrazu „Po bitvě u Grunwaldu (1410)“ Alfonse Muchy, který náleží do jeho velkého cyklu zvaného Slovanská epopej.
Obraz představuje bitevní pole za rozednívání druhého dne po krvavé bitvě. Mocný a pyšný Řád německých rytířů je konečně poražen. Polský král Vladislav stojí na malém pahorku a smutně přehlíží bitevní pole. Všude kolem něj se nachází mrtvoly bojovníků obou soupeřících stran, přímo pod pahorkem leží zabitý Ulrich von Jungingen – velmistr Řádu německých rytířů. V levé části obrazu klečí postava v křižáckém plášti a za ní stojí bojovník v pancíři a široké přilbě. Přímo za ním je Sokol a vlevo vedle něho Jan Žižka se sklopcem přes pravé oko. Tento obraz zařadil Mucha do Slovanské epopeje ne z pozice pýchy nad vítězstvím, ale jako příklad odsuzující násilí a vyzývající k přátelskému soužití mezi národy.
Reference editovat
- ↑ ČORNEJ, Petr. Jan Žižka : život a doba husitského válečníka. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 855 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-990-6, ISBN 80-7432-990-9. OCLC 1134409416
Literatura editovat
- ČORNEJ, Petr. Válečník s kozími hlavami. Tajemství české minulosti. Roč. 2016, čís. 52, s. 54–58.
- ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.
- JAN, Libor. Jan Sokol z Lamberka ve službách byzantského císaře aneb O žoldnéřské cti. In: AMBROŽOVÁ, Hana, a kol. Historik na Moravě : profesoru Jiřímu Malířovi, předsedovi Matice moravské a vedoucímu Historického ústavu FF MU, věnují jeho kolegové, přátelé a žáci k šedesátinám. Brno: Matice moravská, 2009. ISBN 978-80-86488-57-8. S. 237–249.
- LYSÁK, Jiří. Jan Sokol z Lamberka. Třebíč: Akcent, 2012.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Sokol z Lamberka na Wikimedia Commons - http://www.regionalist.cz/vilimek/vil_39.htm (o přepadení Jihlavy)
- http://www.breznik.cz/index.php?id_menu=stredovek&id_text=dejiny4 Archivováno 9. 3. 2007 na Wayback Machine.
- http://www.marigold.cz/item/zapomenuta-osobnost-jan-sokol-z-lamberka Archivováno 16. 12. 2006 na Wayback Machine.
- Jan Sokol z Lamberka
