Jan Pravoslav Koubek

český básník a pedagog

Jan Pravoslav Koubek (4. června 1805 Blatná[1]29. prosince 1854 Blatná[2][3][4][5]) byl český a rakouský pedagog, básník a politik, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.

Jan Pravoslav Koubek
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)

Narození4. června 1805
Blatná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí29. prosince 1854 (ve věku 49 let)
Blatná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Alma materKarlo-Ferdinand. univerzita
CommonsJan Pravoslav Koubek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Patřil mezi české obrozence. Působil jako pedagog.[3]

Narodil se v domě čp. 12 v dnešní Koubkově třídě v Blatné.[3] Pocházel ze zámožné rodiny, která mu poskytla kvalitní vzdělání. Docházel na soukromé hodiny za kaplanem Bezděkou, který ho připravil na studium gymnázia. Od roku 1819 studoval po čtyři roky na gymnáziu v Písku, kde Bezděka působil jako katecheta. Další ročníky střední školy absolvoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde jeho učitelem byl Josef Jungmann. V letech 1825–1826 studoval filozofii v Plzni, kde jeho učitelem byl Vojtěch Sedláček. V roce 1827 se vrátil do Prahy a měl nastoupit ke studiu práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Zajímalo ho ovšem více studium jazyků a literatury, především slovanských, zejména polštiny a ruštiny. V roce 1831 odešel na Halič. Václav Hanka mu tam opatřil místo vychovatele v rodině Romerů v Pustkově. O rok později přijal místo učitele hudby a zpěvu u pánů Rosnowských ve Hřejovicích a v letech 1833–1837 vyučoval latinu a řečtinu jako suplující profesor na gymnáziu ve Lvově.[5]

V roce 1837 se na přání rodičů vrátil do Čech. Krátce působil jako knihovník a předčítatel u hraběte Kašpara Šternberka a roku 1839 byl jmenován mimořádným profesorem českého jazyka a literatury na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1847 se stal řádným profesorem, od roku 1849 měl též aprobaci pro polský jazyk a literaturu. Kromě toho privátně vyučoval češtinu v šlechtických rodinách.[5] Psal básně (Krotké znělky) a překládal.[3] Už během haličského pobytu začal překládat polské a ruské literáty. V jeho díle jsou silné vlivy Jana Kollára, Františka Ladislava Čelakovského i dobové atmosféry vyvolané nálezem rukopisů královédvorského a zelenohorského. Většina jeho díla byla naplno publikována až po jeho smrti.[5]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky. Byl předákem akademické legie na pražské univerzitě.[5] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Písek. Uvádí se jako profesor.[6] Patřil ke sněmovnímu bloku pravice, do kterého náležel český politický tábor, Národní strana (staročeši).[7]

Po porážce revoluce pokračoval v pedagogickém působení, ale začala ho sužovat choroba.[5] Zemřel v prosinci 1854.[4]

Bibliografie editovat

Literární díla vydaná knižně editovat

  • Kvítí na hroby (1842)
  • Hroby básníků slovanských (1845)
  • Zjevení básníků (1852)
  • Jana Pravoslava Koubka Sebrané spisy veršem i prozou, I.–III. svazek (1857)
  • Jana Pravoslava Koubka Sebrané spisy veršem i prozou, IV. svazek (1859)
  • Básníkova cesta do pekel (posmrtně 1904)
  • Rokoko (povídka veršem, posmrtně 1939)

Odborné časopisecké studie editovat

  • O Královodvorském rukopisu s obzvláštním ohledem na jinoslovanské překlady jeho (Časopis Českého muzea, 1838)
  • Jazyk a technika právnická u Slovanů (Časopis Českého muzea, 1839)
  • Slovo o filologii (Vlastimil, 1840)
  • Nově nalezený zlomek českého Alexandra (Časopis Českého muzea, 1841)
  • Slovo o panslavismu (Česká včela, 1847)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d Jan Pravoslav Koubek [online]. databazeknih.cz [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  4. a b Rozmanitosti. Pražský denník. Prosinec 1875, roč. 10, čís. 295, s. 3. Dostupné online. 
  5. a b c d e f Ottův slovník naučný, XIV. díl. Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. Kapitola Koubek Jan Pravoslav, s. 993–996. 
  6. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  7. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 

Literatura editovat

  • BENEŠOVÁ, Michala; DYBALSKA, Renata Rusin; ZAKOPALOVÁ, Lucie. 90 let pražské polonistiky – dějiny a současnost = 90 lat praskiej polonistyki – historia i współczesność. Praha : Karolinum, 2013. 177 s. ISBN 978-80-246-2372-6. S. 11.
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 623. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 888–890. 
  • HRABÁK, Josef; JEŘÁBEK, Dušan; TICHÁ, Zdeňka. Průvodce po dějinách české literatury. 3. vyd. Praha : Panorama, 1984. 521 s. S. 192.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 324–325. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 237. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 245. 
  • Slovník českých spisovatelů . Praha : Libri, 2000. 763 s. ISBN 80-7277-007-1. S. 360.
  • ŠŤASTNÝ, Radko. Čeští spisovatelé deseti století : Slovník českých spisovatelů od nejstarších dob do počátku 20. století. Praha : SPN, 1974. 296 s. S. 122–123.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 145. 

Externí odkazy editovat