Wikipedie

Jan Kaplický

český architekt a designer

Jan Kaplický (18. dubna 1937 Praha – 14. ledna 2009 Praha[1]) byl český architekt a vizionář moderní architektury, žijící od své emigrace v roce 1968 ve Spojeném království. Společně s Davidem Nixonem založil architektonické studio Future Systems. Za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu byl oceněn Stirlingovou cenou, nejprestižnější britskou cenou za architekturu. Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílel i na výuce na univerzitách ve Spojeném království, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih.

Jan Kaplický
Narození18. dubna 1937
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí14. ledna 2009 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníarchitekt, designér a typograf
OceněníCena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění (2008)
Stirlingova cena
ChoťAmanda Levete (1991–2006)
Eliška Kaplicky (2007–2009)
Dětisyn Josef, dcera Johana
RodičeJosef Kaplický a Jiřina Kaplická
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

 
Tiskové centrum na kriketovém stadionu v Londýně – Lord's Media Centre

Kaplický se narodil v roce 1937 v Praze. Oba rodiče byli umělci: jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. Po ukončení studia na gymnáziu na Hládkově (pozdější Gymnázium Jana Keplera) vystudoval v letech 1956–1962 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, načež od roku 1964 až do své emigrace působil na volné noze.[2] V roce 1968 emigroval do Anglie, což znamenalo velkou změnu v jeho životě. První architektonickou kanceláří, ve které působil, byla v letech 1969–1971 Denys Lasdun & Partners.[3] Poté byl v letech 1971–1973 zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se podílel na projektu DRU budovy v Londýně a vypomáhal ve skupině návrhářů na návrhu pařížského kulturního centra a muzea Centre Georges Pompidou (realizováno 1971–1977)[4]. Roku 1975 získal britské občanství.[5] V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti.

 
Rozloučení s Janem Kaplickým v Praze

Jeho partnerkou byla i architektka Eva Jiřičná (která byla mj. předsedkyní komise posuzující návrhy na projekt Národní knihovny na Letné). Poté se seznámil a v roce 1991 oženil se svou dlouholetou manželkou Amandou Levete, která v roce 1989 nastoupila do jeho studia Future Systems. Během jejich 15letého společného života se jim narodil syn Josef. Při natáčení biografického snímku Profil,[6] který měl premiéru v roce 2004, se seznámil se svou pozdější ženou Eliškou Fuchsovou, s níž se oženil 15. října 2007. Eliška Kaplicky Fuchsová s ním začala natáčet snímek Oko nad Prahou o projektu Národní knihovny, který však již spolu nedokončili – Jan Kaplický zemřel 14. ledna 2009 v Praze. Náhle mu selhalo srdce, když procházel ulicí Československé armády nedaleko Vítězného náměstí v den, kdy mu jeho druhá žena Eliška[7] porodila dceru Johannu. Přivolaným záchranářům se ho již oživit nepodařilo.

 
Hrob na Vyšehradském hřbitově

Rozloučení editovat

 
Pamětní deska Jana Kaplického na budově OSA (Československé armády 20, Praha 6)

Po Kaplického smrti bylo uspořádáno 27. ledna 2009 symbolické rozloučení v Kostele sv. Anny ve Starém Městě pražském. Začalo pár minut před 13. hodinou, na místě se kromě Kaplického rodiny a známých sešlo také 200 příznivců Kaplického architektury. Mezi posluchači a účastníky byli manželka Eliška, Eva Jiřičná, kamarád Kaplického Pavel Bobek, Dagmar Havlová, která za svého manžela zotavujícího se v nemocnici přečetla písemnou kondolenci, Jiří Paroubek, Jiří Dienstbier, Bolek Polívka a další.[8]

Styl editovat

 
Obchodní dům Selfridges v Birminghamu, který navrhl Kaplický v roce 1999

Je představitelem high-tech architektury, v posledních letech experimentoval s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem či Normanem Fosterem.

Společně s Amandou Levete, která se stala jeho profesní partnerkou na sklonku 80. let, byli jedinou neamerickou společností, která pracovala pro NASA. Zde si mohl osvojit práci s moderními materiály a technologiemi. Tato zkušenost ovlivňuje praxi ateliéru dodnes.

Významné projekty editovat

 
Hauer-King House v Londýně

Národní knihovna na Letné editovat

V Česku vešel v širší známost veřejnou diskusí, kterou vyvolal jeho návrh na novou budovu Národní knihovny na Letenské pláni v Praze, organického tvaru zeleno-žluto-bílé barvy s fialovými skvrnami, novináři přezdívaný chobotnice nebo blob. Předsedkyní sedmičlenné komise posuzující návrhy byla Kaplického bývalá partnerka, známá česko-britská architektka Eva Jiřičná. Odpůrci často argumentovali faktem, že návrh v soutěži zvítězil, ačkoliv nesplňoval jednu ze zadávacích podmínek: skladování knih pod úrovní terénu. Proti projektu se postavil prezident Klaus a následně pražská ODS, zejména primátor Pavel Bém. Objevily se argumenty na velkou finanční náročnost a na nedostupné pozemky a realizace byla nakonec zrušena s tím, že si Národní knihovna vystačí s Klementinem. V dlouholetém sporu o vyřazení návrhu ze soutěže dal odvolací soud zapravdu odpůrcům tohoto projektu.[10]

Autobusová zastávka inspirována blobem, který měl stát na Letné, byla postavena v roce 2011 na brněnské zastávce hromadné dopravy ve čtvrti Lesná. Má půdorys 7×7 metrů a je vysoká 4 m; na jejím návrhu se nepodílel Jan Kaplický ani Future Systems, navrhl ji fanoušek Jana Kaplického Martin Felgr.[11]

Ocenění a kritika editovat

 
Most pro pěší Docklands Floating Bridge v Londýně

Kaplický obdržel mnoho ocenění, mezi významná patří nejprestižnější britská cena za architekturu Stirling Prize, udělená za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu.

V říjnu 2008 Kaplický odmítl přijmout cenu od ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury, kterou se mu porota rozhodla udělit „za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí“. V dopise ministru Jehličkovi, kterým cenu odmítl, Kaplický uvedl: „ ... vaše ministerstvo i vláda znemožňují prosadit můj příspěvek k české kultuře a architektuře...“.[12]

Literární dílo editovat

  • Sketches 1941–2005 (Alba studio, 2005)
  • Česká inspirace (spoluautor Ivan Margolius, Fraktály Publishers, Zlatý řez, 2005)
  • Josef a Josef Kaplicky (Respekt Publishing a.s., 2009)
  • Album (Labyrint, 2005, 2010)

Výstavy editovat

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Zastoupení ve sbírkách umění (výběr) editovat

  • Moravská galerie Brno
  • Muzeum umění a designu Benešov
  • Uměleckoprůmyslové muzeum Praha

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ ŠŤASTNÝ, Jiří; JANKŮ, Tereza. Zemřel architekt Jan Kaplický. V den, kdy se mu narodila dcera. iDnes [online]. 2009-01-14 23:09 SEČ, rev. 2009-01-15 0:05 SEČ [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Architekt Kaplický si tajně vzal filmovou producentku. iDnes.cz [online]. 16. října 2007-10-15 21:51 SEČ [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ V Praze zemřel architekt Jan Kaplický [online]. Mostecký deník.cz [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ Martin Pawley, Future Systems, Phaidon, London, 1993, pp. 15-17
  5. ↑ PROVAZNÍKOVÁ, Tereza. Jan Kaplický [online]. E-architekt.cz, 2005-12-19 [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Eliška Kaplický Fuchsová: Jdu dál a věřím. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-07-10 [cit. 2010-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-04-28. 
  7. ↑ Zemřel architekt Jan Kaplický. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-01-14 23:22 SEČ, rev. 2009-01-15 09:55 SEČ [cit. 2009-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16. 
  8. ↑ Praha vzpomínala na Kaplického, rozloučit se přišly stovky lidí. iDNES.cz [online]. 2009-01-27 [cit. 2016-12-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŘEZNÍČKOVÁ, Alena. Muzeum Enza Ferrariho, stavba Kaplického, má nejen italskou premiéru [online]. idnes.cz, rev. 2012-03-09 [cit. 2013-11-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Kaplického blob uspěl neoprávněně, soud dal za pravdu konkurentům. ct24.cz [online]. 2015-11-23 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ Kaplického blob stojí v Brně, je z něj autobusová zastávka. iDNES.cz [online]. 2011-09-20 [cit. 2017-01-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Kaplický odmítl cenu od ministerstva. Lidovky.cz [online]. 2008-10-21 [cit. 2009-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-19. ISSN 1213-1385. 
  13. ↑ HERRON, Ron. Jan Kaplický & David Nixon / Future Systems. AA Files. 1987, čís. 14, s. 76–80. Dostupné online. ISSN 6823 0261 6823. (anglicky) 
  14. ↑ JAN KAPLICKÝ - VLASTNÍ CESTOU - prodlouženo do 27/9/2010! [online]. DOX [cit. 2012-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-20. 
  15. ↑ S.R.O., Liquid Design. Detail výstavy - Národní galerie v Praze. www.ngprague.cz [online]. [cit. 2016-12-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ Výstava k nedožitým osmdesátinám architekta Jana Kaplického připomene jeho dílo. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-10-30 [cit. 2016-12-13]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Jan Kaplický – Vlastní cestou 16/4 – 2/8/2010 His Own Way. Praha: DOX Centrum současného umění, 2010. ISBN 978-80-904213-9-4. 
  • Richard Rogers a Ivan Margolius, Jan Kaplický: Výkresy. Praha : Kaplicky Centre, 2015. ISBN 978-80-260-7524-0.
  • Ivan Margolius, Jan Kaplický – Pro budoucnost a pro krásu, CPress, Brno 2020. ISBN 978-80-264-3350-7.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kaplický&oldid=23529224“