Ivan Ivanovič Panajev
Ivan Ivanovič Panajev (rusky Ивaн Ивaнович Панаев; 15. březnajul./ 27. března 1812greg., Petrohrad – 19. únorajul./ 3. března 1862greg., tamtéž)[1] byl ruský pozdně romantický prozaik a žurnalista.[2]
| Ivan Ivanovič Panajev | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15.jul. / 27. března 1812greg. Petrohrad |
| Úmrtí | 18. únorajul. / 2. března 1862greg. (ve věku 49 let) Petrohrad |
| Příčina úmrtí | ruptura srdečního svalu |
| Pseudonym | Новый поэт (Nový nebo Moderní básník) |
| Povolání | prozaik, žurnalista |
| Národnost | ruská |
| Stát |  Ruské impérium |
| Alma mater | Šlechtická internátní škola při Petrohradské univerzitě |
| Žánr | novely a povídky |
| Literární hnutí | pozdní romantismus, naturální škola |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Pocházel ze šlechtické rodiny. Vychován byl ve Šlechtické internátní škole při Petrohradské univerzitě a následně pracoval až do roku 1844 jako státní úředník. Literární činnost zahájil roku 1834 romantickými povídkami v duchu Bestuževa-Marlinského. Při svých pobytech v Moskvě se seznámil s Vissarionem Grigorjevičem Bělinským a pod jeho vlivem se stal jedním z hlavních představitelů tzv. naturální školy.[1] Spolupracoval s časopisem Vlastenecké zápisky (Отечественные записки)[1] a od roku 1847 se společně s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem podílel na vydávání časopisu Současník (Современник).[3]
Je autorem mravoličných črt a salónních a milostných povídek s idealizací ruské ženy. V rozsáhlejších prózách zobrazil parazitující statkářskou šlechtu a životní vyhasínání tzv. zbytečného člověka. Pro ruskou literaturu má však daleko větší význam jako žurnalista. Pod pseudonymem Новый поэт (Nový, nebo Moderní básník) psal kritické i humorné fejetony z novinářského prostředí a ze života v Petrohradě, které poskytují množství cenného materiálu pro studium jednoho z nejdůležitějších období historie ruské literatury.[3]
Výběrová bibliografie editovat
- Ložnice světské ženy (1834, Спальня светской женщины»), povídka.
- Bílé myšky (1834, Белая горячка), povídka.
- Překrásný člověk (1840, Прекрасный человек), povídka.
- Petrohradský fejetonista (1841, Петербургский фельетонист), fejeton.
- Onagr (1841, Онагр), črta.
- Milostpaní (1841, Барыня), povídka.
- Akteon (1842, Актеон), povídka.
- Slečinka (1844, Барышня)., povídka
- Maminčin mazlíček (1845, Маменькин сынок), povídka.
- Příbuzní (1847, Родственники), rozsáhlá novela.
- Setkání na nádraží (1847, Встреча на станции), povídka.
- Provinciální lvi (1852, Львы в провинции), román.
- Sebrané básně Nového básníka (1855, Собрание стихотворений Нового поэта), sbírka autorových parodických básní.
- Frajeři (1856, Хлыщи), povídka.
- Vnuk ruského milionáře (1858, Внук русского миллионера), povídka.
- Črty z petrohradského života (1860, Очерки из петербургской жизни), črty.
- Vzpomínky na Bělinského (1860, Воспоминание о Белинском), paměti.
- Literární vzpomínky (1861, Литературные воспоминания), paměti.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Якушин, Н. И. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-01-24]. Heslo ПАНА́ЕВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-24. (rusky)
- ↑ Slovník spisovatelů Sovětského svazu II. Odeon, Praha 1978, str. 135.
- ↑ a b Ottův slovník naučný, 19. díl, Paseka a Argo, Praha 2000, str. 514.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Ivanovič Panajev na Wikimedia Commons 
Dílo Иван Иванович Панаев ve Wikizdrojích (rusky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Ivanovič Panajev
- (rusky) Панаев Иван Иванович – Lib.ru
- (rusky) Панаев Иван Иванович – Энциклопедия Кругосвет
- (rusky) Панаев Иван Иванович – Hrono.ru
